Odcházející ředitel Janáčkova festivalu Jaromír Javůrek: Určitě zůstanu součástí hudebního života Ostravy

Letošní ročník je pro vás posledním v ředitelské funkci. Nepletu se, když řeknu, že ho budete letos prožívat asi s většími emocemi než kdykoliv dříve?

Každý ročník festivalu je pro mě nesmírně emotivní. Všichni, kteří festival znají, vědí, že je to v jeho současné podobě mé dítě, že jsem festival vytáhl z lokálního pouzdra do světa, že na něj každoročně přijíždějí umělci z mnoha zemí. Janáčkův festival dnes patří mezi pět nejvýznamnějších festivalů klasické hudby v České republice. A samozřejmě tento ročník bude pro mne mnohem vypjatější, náročnější a emotivnější. Když jsme teď s kolegyněmi a s kolegy připravovali dvě výstavy k 75. výročí festivalu, tak jsem si naplno uvědomil, kolik světových osobností se nám za těch několik desítek let do Ostravy podařilo přivézt, kolik premiér jsme uvedli, kolik nádherné hudby autorů z celého světa tady zaznělo. Nadcházející 75. ročník tedy beru mimo jiné jako velmi radostné ohlédnutí za tím, co se našemu skvělému týmu povedlo v Ostravě vybudovat. Rád bych aby se festival v jubilejním ročníku zaskvěl v celé své kráse, aby hudba udělala radost co nejvíce lidem. Zároveň se ale díváme i dopředu, protože již nyní jsou předjednány důležité akce a významná vystoupení pro roky 2026 a 2027. Takže můj nástupce bude mít na co navazovat.

Jméno nového ředitele by mělo být oznámeno nedlouho poté, co bude tento náš rozhovor publikován. Odpovíte mi na otázku, zda je letošní rok opravdu vaším definitivním rozloučením s festivalem, anebo se může stát, že s novým vedením budete spolupracovat, pokud o to bude mít zájem? Ať už jako dramaturg, nebo v nějaké jiné formě?

My v tuto chvíli samozřejmě nevíme, koho konkurzní komise doporučí správní radě festivalu na post ředitele nebo ředitelky. A teprve od tohoto rozhodnutí se může odvíjet má odpověď na vaši otázku. Samozřejmě se nemůžu a nebudu tvářit, že už tady nejsem a že mě festival nezajímá. Pokud zájem bude, rád pomohu, a pokud nebude, tak věřte, že mám několik zajímavých nabídek na další působení. Mám rozpracovánu řadu textů, mám nabídky na moderování koncertů, mám i několik nabídek ze zahraničí. Jak už jsem řekl v jednom rozhovoru, určitě mě nepotkáte na Masarykově náměstí při krmení holubů. A zcela jistě zůstanu součástí ostravského hudebního života, který sleduji už od svých studijních let. Rozhodně nečekejte, že za vším udělám tlustou čáru a odejdu.

To jsem moc rád, a je to tak správné. Pojďme tedy k letošnímu festivalu. Když se podívám na výčet koncertů, vnímám, že se festival rozrostl na několik nových míst. Řekl bych, že nikdy dříve se na tolika místech, v tolika městech a obcích i v tolika netradičních prostředích nekonal. Předpokládám, že hlavním důvodem je absence Domu kultury města Ostravy, je to tak?

Ano, mohl bych místo odpovědi použít několik rčení. Například Nouze donutila Dalibora housti. Anebo Všechno zlé je k něčemu dobré. Takže máte pravdu, že když nám zavřeli Dům kultury, kde se konala velká část koncertů, museli jsme přemýšlet nad tím, kde budeme festivalový program realizovat. Mimochodem, velmi intenzivně sleduji postup práce na budování nového koncertního sálu a věřím, že jeho otevření bude historickým impulsem pro ostravský hudební život i pro náš Janáčkův festival. Do té doby ale nezbývá, než se uskromnit a hledat náhradní řešení. A musím říct, že návštěvníci koncertů velmi rychle a pozitivně reagovali na všechny ty změny. Zájem o koncerty v Opavě, v Příboře nebo v Novém J28ičíně předčil naše očekávání. Jsem rád, že jsme mohli festival více rozkročit do celého kraje. Jsem rád například i za návrat do Šilheřovic na zrenovovaný zámek k nádherné barokní kašně, kde se v překrásném prostředí uskuteční barokní koncert. Pokud nám to počasí dovolí. Věřím také, že v červnu již bude otevřena hukvaldská obora a vrátíme se do tamního amfiteátru. Těším se také na piaristické zahrady v Příboře. Myslím, že tohle je také jedna ze současných tváří Janáčkova festivalu, že se nebojíme nových prostor.

Když se podíváte na seznam letošních účinkujících, můžete vypíchnout někoho, na koho jste obzvlášť hrdý? Ať už proto, že nebylo jednoduché ho do Ostravy dostat, anebo z jiného důvodu?

Takových jmen je letos opravdu celá řada. Zmínit bychom mohli hned dirigenta zahajovacího koncertu. Christian Arming se do Ostravy vrací po delší době. A teď řeknu něco osobního: i díky mně se stal historicky nejmladším šéfdirigentem Janáčkovy filharmonie po roce 1990. Od té doby urazil obrovský kus cesty a udělal světovou kariéru, takže jsem rád, že ho tady můžeme opět přivítat. Stejně tak se těším na velmi mladou a skvělou klavíristku Alexandru Dovgan. Přijede i se svým tatínkem, protože ještě není plnoletá, ale už hraje v Carnegie Hall a dělá velkou kariéru, takže Ostravané ji budou moci vidět a slyšet na prahu jejího neskutečného rozletu. A velkou radost mám z toho, že za dirigentským pultem bude nestor evropských dirigentů Michel Tabachnik, a tak bych mohl pokračovat dále. Třeba Honzou Martiníkem, ostravským rodákem, který se vrací po úspěšných letech v Německu a nabídne písňový recitál s hudbou českých klasiků.

Zapomenout nesmím na Adama Plachetku, to je samozřejmě miláček ostravského publika. Ostrava je dnes městem muzikálů, kterým se tady skutečně daří, ale v minulosti se zde dařilo operetě, která z repertoáru divadel vymizela. A tak jsme se s Adamem Plachetkou a Kateřinou Kněžíkovou dohodli, že na koncertu připomenou nejkrásnější operetní melodie. A ten večer byl během krátké doby beznadějně vyprodán.

Dále musím zmínit výjimečný audiovizuální program Inferno. Poprvé jde náš festival do ostravského Trojhalí. Bude nás to stát neuvěřitelné úsilí, ale rozhodně to bude stát za to. Nepochybně to bude díky Slezské filharmonii Katovice a díky filmovým záběrům z Třineckých železáren obrovský zážitek plný emocí. Silné zážitky určitě slibují i koncerty světového violoncellového virtuosa Nareka Hakhnazaryana či slavné mezzosopranistky Axelle Saint-Cirel z Francie, kterou si i nehudební veřejnost pamatuje ze zahájení letní olympiády 2024 v Paříži, kde jí byla svěřena interpretace francouzské hymny.

Dobrou tradicí jsou i koncerty na Hukvaldech, kde bude mimo jiné uvedena pod širým nebem Janáčkova opera Její pastorkyňa. Zaujalo mne i představení Divadla Spejbla a Hurvínka, to je velmi zajímavé dramaturgické rozkročení, které vychází vstříc zejména rodinám s dětmi.

Víte, teď budu dost osobní. Loutky Spejbla a Hurvínka, a hlavně Hurvínka, mě provázejí už od dětství. Hurvínka jsem už jako dítě měl v nejrůznějších podobách a vozil ho s sebou i na prázdniny a na dětské tábory. A mám ho dodnes. Vidíte, že jednoho mám i na svém pracovním stole, dalšího mám vedle postele na nočním stolku. Dá se říct, že je to můj talisman. A můj tatínek, dej mu Pánbůh lehké odpočinutí, uměl báječně imitovat pana profesora Skupu. Prostě mám Hurvínka moc rád. Na festivalu ale vystoupí Divadlo Spejbla a Hurvínka poprvé a samozřejmě je to vedeno i záměrem, abychom na Leošovy tvůrčí dílny na Hukvaldech nalákali co nejvíce rodin s dětmi, které pak můžou nakreslit nebo vymodelovat své zážitky z festivalu. Leošovy tvůrčí dílny pořádáme na Hukvaldech už několik let a bývají spojeny s velkým zájmem.

Určitě se sluší zmínit i tradiční jazzový večer na Landeku. Letos se můžou návštěvníci těšit na Borise Urbánka, asi nejznámějšího ostravského jazzmana.

Ano, je to tak, jazzové večery na Landeku pořádáme už od roku 2000, tedy pětadvacet let. Za tu dobu se zde vystřídala opravdu kompletní tuzemská špička tohoto žánru, ale i výborní jazzmani ze Slovenska nebo z Polska. Boris Urbánek je nepochybně velmi kvalitní hudebník, který nadále zůstává skromný. První půlka tohoto večera bude věnována dvěma jubilantům – Františku Uhlířovi a Josefu Vejvodovi. Boris Urbánek opravdu velmi pokorně nastudoval jejich skladby, takže první část koncertu bude ve stylu old jazzu. A ve druhé půlce potom Boris Urbánek představí svou autorskou tvorbu.

Tak přeji, ať se festival vydaří a ať přijde co nejvíce lidí. Odpovídá předprodej vstupenek atraktivitě letošního programu?

Ano, odpovídá. V tuto chvíli jsme na vyšších číslech, než jsme byli v loni, a z toho mám velkou radost. Letošní návštěvnost bude moc hezká.