Obrazy Natálie Teperové v Galerii Dole navracejí lidskou bytost blíže k zemi

Křehká energie výstavy nabízí obrazy žen v tichém rozpoložení. Jejich tvář je povětšinou nezřejmá. Sedí k divákovi odvráceně a hlavním komunikačním prvkem je akcentovaný tok hustých vlasů. Slovo tok je, myslím, blízké pochopení autorčiny vnitřní mentální mapy. Její tvorba se totiž v celku dotýká napojení člověka na přírodní struktury.

„Tekoucí vlasy“ mohou evokovat proudění vody nebo plápolání látky ve větru. Motiv dlouhých vlasů, tak symptomatický pro ženskou energii, propojuje lidskou figuru s živelnou přírodou. Nezobrazená tvář jakoby potvrzovala, že lidská individualita se v napojení na přírodní energii stává irelevantní. Plyne jako součást vyššího celku a nenárokuje si pozornost.

Z výstavy Natálie Teperové. (Foto: Aleš Honus)

Všechny autorčiny obrazy mají klidnou meditativní náladu. Pozorování postav není formou psychologického zmocnění se viděného, jako spíše rozpouštěním se ve veškerenstvu. Zajímavá jsou tělesná gesta zachycených žen. Sedící a dřepící pozice jsou z principu blízké kontaktu se zemí. Stát pevně na nohou s hlavou vzhůru vlastně může působit jako demonstrace oddělenosti, výlučnosti, možná až nadřazenosti. Člověk vzpřímený ze čtyř končetin překročil rozměr animálnosti a ztratil blízký kontakt s matkou Zemí.

Z výstavy Natálie Teperové. (Foto: Aleš Honus)

Natálie Teperová lidskou bytost navrací blíže k zemi, k podstatě bytí, která nutně nemusí zpředmětňovat civilizační principy pracovního nasazení, nakupování nebo péče o rodinu. Tiché sezení či dřepění ukazuje rovněž na křehkost a zranitelnost duše ukotvené v lidském těle.

Z výstavy Natálie Teperové. (Foto: Aleš Honus)

Výstava jako celek nabízí divákovi vhled do větší šíře autorčiných mediálních postupů. Jeden z obrazů nazvaný Oheň je reziduálním příkladem abstraktní cesty, stejně tak ve výstavě nalezneme odkazy na dřívější experimentální asambláže tvořené sešitými fragmenty manipulovaných, ohýbaných malířských pláten, jejichž výsledná barevnost vznikla dílem náhody při namáčení, ždímání a vysychání, dílem cílené malířské domalby. I zde můžeme vycítit ono pomezní prorůstání ratia a náhody, tedy člověka a přírody. Doslovné rozpíjení hranic.

Z výstavy Natálie Teperové. (Foto: Aleš Honus)

Kabátohabity, jak je autorka sama nazývá, vznikaly kolem roku 2020 a byly předmětem autorčiny bakalářské práce. Jsou ve výstavě zastoupené nejen samostatnou monumentální závěsnou asambláží, reziduálně jsou přítomné i jakožto „přívěsky“ několika pláten. Vznikají tak podivné konglomeráty zobrazivé figurální malby, realizované na napnutém a blind rámem definovaném plátně a těchto surověji působících asamblážovitých prvků, občasně doplněných stuhou.

Tyto dva aspekty, dvourozměrného a trojrozměrného charakteru, vytvářejí polarizované napětí. Vnímám ho jako komplexní zprávu o člověku, který může navenek působit jako klidný a vyrovnaný, přesto uvnitř jeho psyché nalezneme cáry potrhaných a sporadicky sešitých (mysli zpracovaných) fragmentů bolestí, traumat a neléčených strachů.

*

Natálie Teperová: Vrstvy. Kurátor: Martin Mikolášek.  Galerie Dole, Antikvariát a klub Fiducia v Ostravě. Výstava je k vidění do 23. května 2025. Více informací o autorce výstavy na jejích webových stránkách.