Soumrak nad krajinou řeší mezilidské vztahy a otevírá aktuální společenské otázky

Marius von Mayenburg, autor hry Soumrak na krajinou (v originále Nachtland), je současný německý dramatik a režisér. V českých divadlech se můžeme setkat s jeho dalšími hrami Ošklivec (aktuálně na repertoáru Komorní scény Aréna), Perplex či zmíněným Soumrakem nad krajinou pod názvem Noční krajina.

Provokativní text, který si odbyl svou světovou premiéru v roce 2022, může zavánět omíláním hitlerovské tematiky. Může nabídnout současnému diváku něco neotřelého?

Petra Kocmanová a Vojtěch Johaník. (Foto: Martin Kusyn)

Zdánlivě nahodilý obývací pokoj plný krabic a dva muži – jeden začtený do tlusté knihy a jeden hystericky vzlyká. Vchází žena s přísným výrazem a nekompromisně začne peskovat plačícího muže. Žena se jmenuje Nikola (Sabina Muchová) a je sestrou onoho smutného muže jménem Filip (Vojtěch Johaník). Začtený muž je Fabián (Robert Finta) a je mužem Nikoly. Filip zde má také svou ženu, Juditu (Petra Kocmanová). Čtveřice nesourodých osob se schází v domě otce, který před dvěma týdny zemřel. Už tak nepříjemná situace spojená s vyklízením pozůstalosti se během dvou hodin zvrhne v řešení palčivých otázek minulosti.

Když už se zdá, že dům nenabídne nic hodnotného, co by sourozenci a jejich partneři ocenili, objeví se na půdě zabalený obraz. Na nevinném kýči, jak jej ohodnotí prudká Nikola, je však podpis A. Hitler. Po tak nečekaném nálezu, sledujeme postupnou proměnu obou párů i rozporuplné reakce jednotlivců. Vyplouvají na povrch postoje, jenž mají do velké míry přesah i mimo stěny obýváku, ve kterém se odehrávají.

Z inscenace Soumrak nad krajinou. (Foto: Martin Kusyn)

Marius von Mayenburg velmi nenásilně dostává do svých her aktuální témata, a právě Soumrak nad krajinou reflektuje současnou hrozbu xenofobie, rasismu či konkrétně antisemitismu v rámci vojenského konfliktu v Izraeli. Co se Mayenburgovi nedá upřít, je absurdní humor, který nechybí dialogům mnohovrstevnatých postav. Nic z toho by nefungovalo, nebýt vynikajícího překladu Michala Kotrouše. Za cynickými dovětky a absurditou prohlášení se skrývá mrazivá skutečnost, jak se dá nerozvážně zacházet s minulostí.

Režie rodinného dramatu se ujal Vojtěch Štěpánek. Dramaturgicky mu sekundoval Pavel Gejguš. Autentickou scénu společně s kostýmy vytvořila Hana Kelar Knotková. O výběr hudby se postaral sám režisér. Štěpánkova režie nikdy nepostrádá přesah, jenž se v tak komplikovaném textu nabízí. Do jisté míry vše funguje. Velmi dobře vystavěné dramatické situace, barvité postavy, vynikající herecké výkony i způsob vyprávění a práce se světelnými efekty. Nicméně na malé komorní scéně se toho možná odehrává až příliš, aby divák zachytil veškeré dějové kotrmelce, které vedou do jednoho závěrečného bodu.

Sourozenecké křivdy se prolínají s manželskými. Vzájemné sympatie se proměňuji účelně dle situace a s nevyřešitelnými tématy se zde handluje jak na trhu. Do všeho vstupuje nonšalantní znalkyně umění Eva-Marie (Kateřina Breiská) a rodinná rozepře graduje. Jakmile se objeví kupec obrazu Kahl (Petr Houska), vše vyvrcholí absurdní konverzací, při níž se jednotlivé charaktery ukazují v jasných konturách.

Kateřina Breiská a Petr Houska. (Foto: Martin Kusyn)

Ústřední sourozenecká dvojice dominuje v převlékání názorových kabátů. Sabina Muchová hraje Nikolu, ve které se hromadí vztek vůči bratrovi i znechucení vůči manželovi. Bohužel zbytečně tvrdé ztvárnění zplošťuje postavu do příliš panovačné polohy. V závěrečném vyjednávání s kupcem Muchová může uplatnit svůj komediální talent v rámci menších vsuvek a tato poloha jí velmi sedí. Škoda, že její postava nemá větší nadhled a místo tvrdosti nepoužívá jemnější ironii. Díky tomu by vzájemná chemie v závěru nevyzněla naprázdno.

Vojtěch Johaník v roli Filipa má naopak velký herní prostor. Jeho postava se proměňuje jak aprílové počasí, a ačkoliv se některé situace nedočkají očekávané divácké reakce, jeho herecké možnosti zde využil režisér naplno.

Velmi sympatickou hereckou polohu zde našel Robert Finta. Jeho komornější projev mu velmi sedí a drobné heroické kontrování jeho manželky je až dojemné.

Z inscenace Soumrak nad krajinou. (Foto: Martin Kusyn)

Svěží vítr do inscenace přináší Petr Houska coby kupec obrazu Kahl. Když v cyklistickém trikotu přináší ohromnou částku, působí nepatřičně, nicméně svým intelektuálním monologem dokazuje, že ne vždy šaty dělají člověka. Místy mu v jeho horlivosti vše vyřknout nejde rozumět, což je v tomto případě velká škoda.

Petra Kocmanová hraje Juditu, Filipovu manželku a především Židovku, což se sice zprvu zdá nepodstatné, ale v kontextu celého děje se dostává tematika do popředí. Zdánlivě nutné zlo v podání vyklízení domu se ukáže jako nutná životní zkouška vztahu. Petra Kocmanová v roli Judity velmi zdařile přepíná do módu hrdosti a bojuje za svůj „lid“.

Elegantní Kateřina Breiská přichází coby obdivovatelka Hitlerova umění. S dokonalou naivitou obhajuje obraz s kostelíkem a podporuje historku o jeho původu. Závěrečný part patří Marii Logojdové.

Soumrak nad krajinou není oddechová inscenace. Řeší důležité téma, ale zároveň zde velmi šetrně dochází k průběžné katarzi díky brilantnímu Mayernburgově humoru. Veškeré divadelní prvky fungují velmi dobře, nicméně inscenace by potřebovala ještě malinko dozrát, aby vynikl především kýžený přesah.

*

Soumrak nad krajinou. Autor: Marius von Mayenburg. Překlad: Michal Kotrouš. Režie: Vojtěch Štěpánek. Dramaturgie: Pavel Gejguš. Scénografie: Hana Kelar Knotková. Recenze je psaná z premiéry uvedené ve čtvrtek 17. dubna 2025 v Divadle 12, Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.