Marcipáni v Divadle loutek: Klaunské představení, po kterém dostanete chuť na něco sladkého

Klauniáda je bezesporu vždy obdivuhodný počin a navíc v zemi, kde je tento žánr zakořeněný a má dlouhou tradici, je velmi ošemetné pustit se na tento tenký led. Český divák nerad odpouští a dětský divák už vůbec ne. Vždy s obdivem sleduji, jak se tvůrčí práce dovrší v očekávanou premiéru a všichni vidí komplexní a dlouhodobou práci smrštěnou do hodinového představení, na jejímž konci přichází (a v tomto případě zaslouženě) potlesk.

Marcipáni jsou čistou klauniádou nebo cukrářskou groteskou, chcete-li. Troufám si říct, že publikum Divadla loutek Ostrava je už zhýčkané vynikajícími inscenacemi, kterých je zde spousta. A Marcipáni nebudou výjimkou. Blázniví tři cukráři se pouští do velkého úkolu, a to upéct dort na přání. Představují se na počátku němým umem ve své kuchyni, aby posléze sestoupili ze svého piedestalu mlčenlivosti a seznámili se s přáními přítomných dětí. Následná vajíčková etuda všechny znejistí, zda se cukrář nějakého dortu dočká, ale posléze je jasné, že se závěrečného zdobícího defilé dočkáme.

Z inscenace Marcipáni. (Foto: Petr Chodura)

Veronika Poldauf Riedlbauchová vytvořila společně s Mariannou Stránskou velmi roztomilou inscenaci s kreativními prvky. Za použití klasických groteskních gagů jsou postupně diváci svědky jednotlivých etud. Nečekejte žádný kuchařský návod, ne vždy se dočkáte klasického pekařského postupu a vizuální forma často nahrazuje racionální obsah. Tedy kupříkladu místo dortového korpusu cukráři připravují něco, co připomíná kynuté knedlíky, ale jelikož je připravují velmi zábavně, výsledkem je smích a zájem ze strany diváků.

Marcipáni jsou určení pro širší věkovou škálu dětí. Od mateřinek až po celý první stupeň základních škol. Celá inscenace je tvořena více na efekt, tedy na jednotlivé klaunské etudy, které mají sice svůj závěr, ale nejsou nijak konkrétně propojené. Děti se tak mohou velmi dobře seznámit s žánrem klauniády a pochopit jeho zákonitosti.

Z inscenace Marcipáni. (Foto: Petr Chodura)

Díky interaktivní části, ve které cukrářští mistři doslova vstupují mezi diváky, se dozvídáme, že hledají nápady, jak by měl dort vypadat. Krému se sice také nedočkáme, ale kuriózní etuda s vajíčky nahradí brilantně i tuto fázi. Do polevy se zamotají samotní kuchaři a finální zdobení je velmi příjemnou závěrečnou tečkou za představením.

Pokud tedy obsah není zcela konturován, dokáže jej forma nahradit? V tomto případě ano. Brilantní pohybová a výrazová práce, za níž stojí Michal Chovanec a Mattia Comisso, je dotažená do detailu a vytváří z Marcipánů velmi příjemné představení, které udrží veškeré diváctvo ve střehu. Klasické gagy jsou sice čitelné, ale často jsou doplněné originalitou v podobě scénografických fíglů. Celou inscenací se nese velmi lehce dokonalá souhra. Scéna-režie-pohyb-hudba-světla. Vše v jednom komplexním souladu.

Z inscenace Marcipáni. (Foto: Petr Chodura)

Ondřej Beseda, Ondřej Vyhlídal a Marian Mazur jsou ve svých rolích dokonalí klaunové. Jejich vzájemná interakce se ukazuje i ve chvílích improvizace a celkový dojem je velmi sympatický. Dokáží využít i svých kostýmů a jejich jednotlivé charaktery se vykreslují již od chvíle, kdy vstoupí na jeviště.

Při grotesce je velmi důležité dobré načasování, nejen mezi herci samotnými při výstavbě humorné situace, ale především se zvukovými a světelnými efekty, kterých je zde spousta.  Jan Čtvrtník vytvořil spoustu zvuků, které pomáhají Marcipánům na jejich cestě za vysněným dortem a dotvářejí celkový dojem kuchařského prostředí. Michal Kříž podpořil představení o světelné efekty, které velmi vkusně podporují práci třech vynikajících herců.

Z inscenace Marcipáni. (Foto: Petr Chodura)

Marcipáni nejsou klasické představení, ve kterém rozpoznáte dějovou linku. Inscenace je velmi pohybová, humorná a budete mít po ní chuť minimálně na zákusek. Velmi propracovaná klaunská triáda může být velmi dobrým zárodkem k dalším podobným a možná i náročnějším inscenacím, které malí diváci navštíví..

*

Marcipáni. Námět: Veronika Poldauf Riedlbauchová a Marianna Stránská. Režie: Veronika Poldauf Riedlbauchová. Dramaturgie: Tereza Agelová. Scéna: Marianna Stránská. Hudba a zvuk: Jan Čtvrtník. Pohybová spolupráce: Michal Chovanec a Mattia Comisso. Light design: Michal Kříž. Recenze je psaná z premiéry uvedené v Divadla loutek Ostrava v pátek 11. dubna 2025.