Mamma Mia! v Ostravě. Muzikál plný hitů je oddechovka. Nic víc a nic míň

Řecké ostrovy zalité sluncem. Mořské vlny plynoucí k publiku, rackové na obzoru. Mamma Mia! vypráví příběh mladé řecké dívky Sofie, kterou čeká ne tak úplně normální svatba. Sofie totiž neví, kdo je jejím skutečným otcem. V deníku své matky Donny se tajně dočetla, že potenciální kandidáti na její otcovství jsou hned tři. A tak se rozhodne pozvat matčiným jménem všechny tři muže na svou svatbu. Samozřejmě, že matce o celém plánu neřekne ani slovo. Kdo je skutečným otcem Sofie? Vezme si nakonec svého snoubence, když mezi nimi proběhne hádka?

Muzikál Mamma Mia! baví diváky už tři desítky let. Úspěšné inscenace na Broadwayi a West Endu podpořil posléze i film z roku 2008, v kterém si zahrála řada hvězd včetně Meryl Streepové a Pierce Brosnana. Právě zábava, pohoda a relaxace jsou klíčovými přívlastky titulu, od něhož nelze očekávat dramatickou linku, jež by uvedla alespoň některé dějové peripetie do smysluplného kontextu. Konfrontace světa rodičů, dětí a partnerských rozchodů vyznívá sentimentálně a nic nenaruší poklidnou idylku, do níž zaznívají nestárnoucí hity fenoménu ABBA.

Z muzikálu Mamma mia! (Foto: Aleš Honus)

Ostravské muzikálové inscenace mívají něco, co je příznačné právě pro tento region a jeho svébytné poměry. Tentokrát vyznívá režie Gabriely Petrákové spíš konvenčně a rutinně. Místy možná až příliš. Majitelka taverny Donna téměř celou polovinu inscenace nosí oděv, který má zřejmě připomínat montérky se srdíčkem na zadnici (?). Jiné kostýmy Hany Kelar Knotkové mají více štěstí pro přiléhavou charakteristiku postav. Děti na scéně většinu času působí jako stafáž, totéž se týká herců, kteří netančí a nezpívají a jejich přítomnost budí dojem, že jde o jakési nedopatření. Diskutabilní je scéna Ondřeje Zichy, která svými modrými rustikálními motivy připomíná více jihočeskou vesnici než tradiční prostředí řecké taverny. Rozpačitě vyznívá i videoprojekce, která nebudí dojem, že se divák nachází v profesionálním divadle na jedné z předních českých muzikálových scén. Podařil se naopak zvuk Petra Košaře a zvukomalebnou češtinou potěší překlad Adama Nováka, který dal některým známým coververzím novou svěží náplň.

Veronika Prášil Gidová a Roman Harok. (Foto: Aleš Honus)

Ostravská Mamma Mia! stojí především na individuálních výkonech jednotlivých protagonistů. První premiéru ovládla dvojice Andrea Gabrišová a Veronika Prášil Gidová, které hrají dávné kamarádky Donny. Jejich hlášky a situační komika spolehlivě baví obecenstvo, obě dámy mají obrovskou jiskru a šmrnc, s nimiž si našly ve svých postavách osobní pojetí. Podobným způsobem pasují role Janu Vlasovi, Romanu Harokoví a Lukáši Vlčkovi. Trojice kandidátů na otcovství nemá jedinou chybu a jejich obsazení je velmi šťastné, protože jim dává možnost uplatnit jejich nejsilnější zbraně. Zejména Vlasovy a Harokovy herecké etudy patří k nejvtipnějším bodům inscenace.

Victoria Kluzová v roli Sofie. (Foto: Aleš Honus)

Mladičkou Sofii napoprvé ztvárnila Victoria Kluzová. Typově je ideální představitelkou, která potěší přirozeným pohybem. Herecky se příliš často bohužel utápí v jakémsi afektu a zpívané pasáže jí dosud činí intonační problémy. To ovšem neznamená, že si nezískává sympatie.

Její matku Donnu ztvárnila Martina Vlčková jako herecky nejprokreslenější postavu inscenace. Je temperamentní, umíněná, zranitelná a sluší jí to i v nelichotivém oblečení. Škoda jen, že nemalá část pěveckého partu je pro její hlasovou polohu napsána příliš nízko. Do své obvyklé klenuté šíře a vášnivé dynamiky se vokál Vlčkové mohl rozletět až ve druhé polovině díla, kde se stal po právu pěveckým „zlatým hřebem“ inscenace.

Victoria Kluzová a Tomáš Krpec. (Foto: Aleš Honus)

Sky Tomáše Krpce působí místy trochu neohrabaně, jakoby nevěděl, co má hrát. Jestli mladíka, který si chce jen užívat a do chomoutu se dostal čirou náhodou, nebo zamilovaného kluka. Proto je jeho výkon paradoxně přesvědčivý a dobře odpovídá emocím mladého kluka, který ještě úplně přesně neví, co chce. Pěvecky Krpec roli zvládá výtečně.

Z dalších protagonistů premiéry se sluší upozornit na bezchybný představitelský výkon Lukáše Adama. Ten sehrál jednu z nejvýraznějších figur, která spolehlivě odbourá diváky už jen svým skvěle přečteným pohybem, parodujícím popové ikony osmdesátých let. Dobré pojetí představili také Tereza Dostalová, Pamela Soukupová, Jakub Bagin a Petr Miller.

Z muzikálu Mamma mia! (Foto: Aleš Honus)

Tradičně kvalitní hudební nastudování Jakuba Žídka nezklamalo ani tentokrát. Výkon muzikálového orchestru má své kouzlo, romanticky nasládlý zvuk a populární patinu, ačkoli některá tempa jsou zbytečně pomalá. Co naopak zaráží, je přítomnost half playbacků, které z písní trčí a zní v kontextu živých výkonů uměle a nesourodě.

Muzikál Mamma Mia! působí jako bezstarostná zábava a prosluněná párty,  což není samo o sobě nic proti ničemu. Jenom je škoda, že tato nasládlá iluze neodráží nic ze skutečného života hvězdné kapely, která by si zasloužila regulérní životopisný muzikál. Je zřejmé, že tento titul nebyl koncipován tak, aby sděloval nějaké myšlenky, přestože se o to alespoň letmo snaží. Někdy tak bohužel činí způsobem, který vyvolává otazníky: Homosexualita Harryho Brighta je provázena okázalými a uznalými gesty, jako by šlo o nějaké společenské tabu. Zbytečné zdůrazňování však budí spíše rozpaky. Jindy jde naopak o velmi zdařilé a něžné sondy do rodinného mikrosvěta, jako v případě soukromé chvilky Donny a Sophie, kdy si prohlížejí staré fotografie a baví se o životě. Hezké a zdařilé nápady má choreografie Antonína Blahuty a Ladislava Cmoreje, která je docela náročná a musí si ještě patřičně sednout.

Martina Vlčková a Victoria Kluzová. (Foto: Aleš Honus)

První přijetí muzikálu Mamma Mia! bylo v Ostravě podle očekávání příznivé, ačkoli standing ovation zdejší publikum umí podat s daleko větší razancí. Je jisté, že tento jukebox muzikál bude velmi úspěšný a o diváky nebude mít nouzi. Hudba kapely ABBA má své efemérní kouzlo, které ve srovnání se současnými popovými hvězdami působí s odstupem let čím dál víc jako perfektní řemeslná práce a nehasnoucí hudební invence. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že v kontextu špičkových muzikálových titulů, které v posledních letech Národní divadlo moravskoslezské uvedlo (Producenti, Oliver!, Kinky Boots, Chicago, Elisabeth) je Mamma Mia! méně zdařilou inscenací.

*

Mamma mia! Hudba: Bennny Anderson a Björn Ulvaeus. Libreto: Catherine Johnson. Český překlad: Adam Novák. Režie: Gabriela Petráková. Hudební nastudování: Jakub Žídek.  Scéna: Ondřej Zicha. Kostýmy: Hana Kelar Knotková. Choreografie: Antonín Blahuta a Ladislav Cmorej. Dramaturgie: Hana Nováková. Sbormistr: Martina Juríková. Recenze je psaná z premiéry uvedené ve čtvrtek 3. dubna 2025 v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě.