Potemnělá instalace umělecké dvojice Sugar Be My Caramel vytváří zónu posthumánní dystopie

Atmosféru potemnělé jeskyně, v níž se horní výstavní sál ostravské Fiducie proměnil, propichuje jen několik světelných bodů. Účinek znásobila slepota, kterou prodělaly mé oči při přechodu z prosluněného jarního dne do prostoru galerie. Než mi byla zprovozněna smyčka autorského videa, pokoušel jsem se v mrákotné jeskyni zorientovat a nepošlapat instalaci, která se až na projekční plochu videa odehrává výhradně na podlaze.

Z výstavy Beneath my Feet. (Foto: Roman Polášek)

Nejedná se ovšem o trojrozměrné objekty, o které bych zde mohl zakopnout, na zemi leží pod průhlednou plastovou fólií softwarové obrazy, které svým formálním charakterem ponejvíce připomínají horniny. Čtení jejich tvaru ale není tak jednoznačné, stejně tak bychom se mohli dívat třeba na jednobuněčné organismy, nádorové buňky nebo detaily mikroskopem zkoumaných organických nebo anorganických struktur.

Nejasná poselství toho, na co se vlastně dívám, stejně jako opatrná chůze v potemnělém prostoru zcela ukořistily mou pozornost. Dvojrozměrné znaky pod fólií na zemi jsou někdy celistvé, jindy se rozpadají na fragmenty. Jsou v nich cítit neklidné zprávy o zrodu i rozkladu.

Z výstavy Beneath my Feet. (Foto: Roman Polášek)

V centrální pozici je ze stropu zavěšena projekční plocha, na níž běží ve smyčce krátké, asi čtyřminutové video. Měsíční krajina na něm je zbavena jakékoliv živé předmětnosti, není zde fauna ani flóra a ani žádné civilizační odkazy. Kamennou poušť prostupují fluidní zárodky biomorfních tvarů, z nichž se tu a tam zkonsoliduje lidská figura, jež vzápětí mizí.

Druhým aktérem videa je rovněž člověk, tentokrát snímaný jako pohybující se figura v krajině, překonávající terénní obtíže a lezoucí ve skalistém prostoru jako opuštěné zvíře. Video v jednu chvíli probodne intenzivní zvuková hradba doprovázená ženským hlasem. V této intenzivní, až rapově podané výpovědi se dozvídáme o konci času a o obrazu jakési hypotetické přistávací oblasti alternativního plánu (člověka). Propojují se zde vrstvy dystopie, poezie a radikality. Žal nebo kritika civilizační (sebe)destrukčnosti je zde posunuta za horizont událostí, do nelidských přírody prostých kulis, které by se mohly odehrávat v budoucnu kdekoliv mimo naši planetu.

Z výstavy Beneath my Feet. (Foto: Roman Polášek)

Prostupuje mnou pocit tísnivého pohledu na ruiny neúspěšného lidského projektu, který se v současnosti stává čím dál více hmatatelným. Dystopická, temně naléhavá instalace totiž dobře odráží současné dění. Stejně jako v postapokalyptických literárních či filmových tvarech dvacátého století můžeme v současné geopolitické scénografii tušit obrazy zániku. Přitom stále ještě profitujeme z funkčních přírodních mechanismů, které planeta člověku a všem dalším živým entitám nabízí.

Bezpečnost je na prvním místě, slýcháváme z médií a z úst politiků, jde jen o to, jestli si tento obrat, úzce propojený s rozvratem, ještě můžeme dovolit, jestli v naší křehké environmentální situaci můžeme dopustit ozbrojené konflikty a mezinárodní rozkol. Odpověď zní záporně. Místo abychom napínali všechny síly k dohodě a k realizaci ochrany jediného existujícího životního prostoru, topíme se v globálních sporech a válečných konfliktech.

Z výstavy Beneath my Feet. (Foto: Roman Polášek)

Plán B a budování nového obyvatelného prostoru ať už na zničené a spálené Zemi, nebo na jiné planetě, bude vždy mnohem složitější. Přitom tady a teď včely opylují květy a krajinou proudí pitná voda.

*

Sugar Be My Caramel: Beneath my Feet. Fotografická galerie Fiducia v Ostravě. Výstava je k vidění od 17. března do 30. dubna 2025.