Organizátoři festivalu Jeden svět Ostrava: Jsou to výborné filmy, každý z nich ve vás zanechá stopu
31.3.2025 09:21 Jana Seibertová Atd. Rozhovor
Mezinárodní festival filmů o lidských právech Jeden svět se uskuteční už po pětadvacáté, letos se v Ostravě bude konat od čtvrtka 3. dubna do pátku 11. dubna. Těšit se můžeme na širokou nabídku dokumentárních filmů, jejichž tématika se dotýká lidských práv na celém světě. Kristýna a Daniel Konczynovi, hlavní koordinátorka a dramaturg akce v Ostravě, nám odpověděli na otázky o festivalu obecně, ale i o letošním pestrém doprovodném programu a připravovaných debatách s hosty.
Daniel a Kristýna Konczynovi.
Foto: archiv
Jaké je hlavní poslání festivalu?
Kristýna: Za mě je to informování o tom, co se ve světě děje. Otevření očí lidem, kteří díky filmům mají prostor zjistit, jak to chodí na druhé straně zeměkoule. Nebo naopak být v kontaktu s tématy, která jsou jim blízká, co sami zažívají. Může jim to pomoci, popřípadě otevírat témata poblíž nich.
Daniel: Já bych řekl, že to je kombinace dvou věcí. Je to přehlídka audiovizuální tvorby, kvalitních filmů týkajících se lidských práv. Současně je to i formát, kde se představovaná témata dávají do širšího kontextu, diváci si poslechnou odborný pohled, ale zároveň se do debaty mohou sami zapojit, sdělit svou emoci z filmu. Takže pro mě je to to unikátní spojení prezentace kvalitního obsahu a platformy pro diskusi.
Festival v roce 2007 získal čestné uznání organizace UNESCO za výchovu k lidským právům. Je jeho součástí důležitý edukační rozměr?
Kristýna: Edukační rozměr vnímám především skrze promítání pro školy, která probíhají vždy dopoledne. V Ostravě jsou tato promítání pro školy velmi populární, návštěvnost bývá minimálně dvakrát větší než večerní projekce pro veřejnost. Filmy jsou určeny pro děti od šesti let až po středoškoláky. Následná diskuse je poměrná k daným filmům, přizpůsobena věku žáků.
Festival se zaměřuje na lidská práva. Jde o širokou škálu problematik. Preferuje ostravská dramaturgie festivalu některou z nich? Dává důraz na nějaká konkrétní lidská práva?
Daniel: Dramaturgii festivalu primárně ovlivňuje audiovizuální tvorba, tedy filmy, které zrovna vznikají. Celorepublikovému festivalu se hlásí tvůrci z celého světa a na základě licenčních podmínek se pak k nám do Ostravy dostane nabídka snímků, ze kterých vybíráme, co budeme promítat. Přirozeně se nám mezi projekce dostávají filmy, které reflektují nejvýraznější současná témata nebo ta nejvýraznější z posledních let. Jde tedy o ta palčivá, rezonující, aktuální témata. Ale taky filmy, které odkrývají to, co bývá dlouho skryto pod povrchem, například skandály týkající se systematického zneužívání sportovkyň či korupce nebo letos problematika skleněných dětí. Věnujeme se také lidem bojujícím se závažnými nemocemi, právům menšin, sociálním problémům, dopadům změny klimatu… Neříkal bych, že bychom nějaká témata preferovali, ale je pravda, že klademe důraz na ty, které jsou aktuální v České republice. Celé to doplňují debaty s kvalifikovanými osobami, které pomáhají prezentované problémy zasadit do kontextu nebo spojit s nějakou pro nás bližší analogií.
Vnímáte z vaší pozice nějaký konkrétní přínos festivalu? Zanechává stopu?
Kristýna: Já si myslím, že festival zanechává stopu v konkrétních lidech. Nastínění problému a následná diskuse vedou k hlubšímu proniknutí do problematiky. Ale určitě vnímáme budování publika skrze promítání pro školy, vnímáme to, že se návštěvníci opakovaně vracejí. Myslím si, že se festival čím dál více dostává do všeobecného povědomí lidí, třeba i těch, kteří ho nenavštěvují. Je to událost, která se v Ostravě pravidelně koná.
Daniel: Já bych současně dodal, že to jsou špičkové filmy. Filmy, které získávají různá ocenění ne proto, že jsou dokumentární, ale proto, že jsou dobré. To, co promítáme, strčí do kapsy většinu produkce streamovacích platforem. Jsou to prostě výborné filmy a výborný film vždycky zanechá dojem, vzpomínku. Řada témat obsažených ve filmech je schopna skrze médium filmu k divákovi promluvit díky specifičnosti audiovizuální formy mnohem intenzivněji než například text. Navíc se divák bezprostředně po zhlédnutí může o tématu pobavit s odborníkem. Věřím tedy že ano, především díky pozitivní zpětné vazbě.
Festival Jeden svět funguje od roku 1999 jako jedna z aktivit organizace Člověk v tísni. Konal se od svého začátku ve více městech? Popřípadě odkdy je v Ostravě?
Kristýna: V Ostravě začal fungovat hned rok poté co v Praze, tedy v roce 2000, a to díky iniciativě Antikvariátu Fiducia. Po pár letech jsme organizaci od Fiducie a Minikina převzali my a od roku 2016 je to kulturní spolek Jeden svět Ostrava, který jsme založili.
Daniel: Ano, ale celou dobu jsme zastřešení organizací Jeden svět a Člověkem v tísni. Je to celorepubliková síť, která vzájemně spolupracuje. Díky tomu je festival světovým unikátem, jelikož se odehrává na tolika místech najednou, letos to je 57 měst. Náš kulturní spolek a spousta dalších měst funguje navíc na bázi dobrovolnictví, je to pro nás smysluplná činnost navíc k vlastní práci.
Je nějaká specifičnost ostravské „pobočky“ festivalu?
Kristýna: Já bych řekla že ne, jelikož se každý podzim jednotlivé místní organizační týmy schází společně na Vysočině a tam všichni společně plánují nadcházející ročník. Navzájem se obohacujeme a sdílíme s ostatními regiony, takže výrazné odlišnosti mezi jednotlivými městy ani nevznikají. Ostrava je třetím největším dějištěm festivalu, po Praze a Brně, nejspíš jsme na tom podobně s Olomoucí. Výjimeční jsme širokým organizačním týmem, který funguje čistě na dobrovolnické úrovni, nikdo z nás pro festival nepracuje. Všichni se organizaci věnujeme ve svém volném čase.
Daniel: Jako specifickou pro Ostravu vnímám velmi výraznou podporu ze strany města, kraje a dalších partnerů. To je velké pozitivum, oceňuji spolupráci mezi institucemi. Každé promítací místo je spravováno někým jiným, spolupráce funguje napříč celou Ostravou, a to je moc fajn. Promítací místa jsou opravdu vstřícná, což není samozřejmost. Jsme jak v kinech, tak v klubech, na univerzitě… Zkoušíme stále nová místa. Nepodporují nás pouze kulturní instituce, ale také jiní partneři, například malé místní podniky, které nám pomáhají s propagací. Za to jsme také velice vděční.
Jaká jsou konkrétní promítací místa? Jsou letos nějaká nová?
Kristýna: Nové je pouze Futureum v Dolní oblasti Vítkovice, kam jsme přesídlili kvůli tomu, že bylo zrušeno Plato/Bauhaus. Jinak promítací místa zůstávají od loňského ročníku stejná. Je to Minikino, Centrum Pant, Dům kultury Poklad, Impact Hub, City Campus Ostravské univerzity a Futureum. Projekce pro školy se odehrají v klubu Atlantik.
Kromě diskusí a promítání nabízíte návštěvníkům i další doprovodný program. Na co se mohou těšit?
Kristýna: Součástí doprovodného programu festivalu je koncept Ochutnáváme svět, při kterém budou návštěvníci moci ochutnat jídla z různých koutů světa. Na tomto bodu programu velmi rádi spolupracujeme s ostravským Expat Centrem, které rozšiřuje informaci o akci mezi svými klienty. Řada z našich celkově dvanácti kuchařů jsou právě klienti centra, lidé s rodištěm v jiné zemi žijící v Ostravě. Akce Ochutnáváme svět se bude konat v rámci zahájení festivalu, na kterém proběhne také projekce pro rodiče s dětmi. Nápad vznikl skrze školní projekce, jelikož chceme zapojit rodiče a děti zároveň. Mohou se pak společně o tématech pobavit, děti od rodičů nejsou izolované. Se vzájemnou diskusí rodičů s dětmi o lidskoprávních tématech jsme přizvali hostku Kateřinu Trávníček, která se dlouhodobě věnuje duševnímu zdraví rodičů a dětí. Do programu se snažíme zakomponovat vždy něco nového, letos je novinkou dokumentární divadlo, na němž se podílejí studenti z DAMU.
Velké procento promítaných filmů je pro většinu diváků náročné sledovat, především z hlediska tíhy představovaných témat. Vnímáte to jako bariéru pro potenciální návštěvníky festivalu?
Daniel: V kinech je řada méně kvalitní produkce, která má velkou návštěvnost. Lidé chtějí svůj večer využít k odpočinku, to plně chápu. Na druhou stranu, k top filmům 20. století patří filmy jako je Kmotr nebo Schindlerův seznam, které nejsou tematicky nijak jednoduché. Jednou za rok je tu díky našemu festivalu příležitost dostat se k tomu nejlepšímu, co vzniklo o tématech, ke kterým je těžké dohledat informace v médiích. Vůbec bych se toho nebál, mnohdy je větší utrpení dívat se na nekvalitní českou komedii (smích)… Chápu, že má festival tuto pověst, ale tematický rozsah je široký, řada filmů ve finále předá dobrou náladu. Důležité je ale upozornit na to, že ve většině reakcí návštěvníků na filmy jsou výrazy vděčnosti nad tím, kde žijeme, že se vlastně máme dobře. Takže taková určitá katarze.
Kristýna: Je dobré, že si lidé uvědomí, kde žijí, že svět není jen takový, jaký ho znají ze svého okolí. Pokud návštěvník narazí na festivalu na téma, které se ho přímo týká, tak mu návštěva může pomoci, jelikož je vždy na koho se obrátit. V debatách, které u některých filmů navazují, je možné své emoce ihned ventilovat, nic si nemusíme nosit v sobě, ale případnou tíhu zpracovat, sdílet ji s lidmi kolem sebe či s hostem festivalu. Letos se nám podařilo najít 35 výborných hostů, kteří budou u větší poloviny filmů.
Kteří to jsou?
Daniel: Profesní zaměření hostů jsou různá. Mezi hosty jsou novináři z různých médií, dorazí například Ondřej Kundra a Tomáš Brolík z magazínu Respekt a Petr Koubský z Deníku N, bývalý ředitel televizního studia Ostrava a zahraniční zpravodaj České televize v Polsku a Rusku Miroslav Karas, reportérka a publicistka Markéta Kutilová, investigativní novinářky Xénia Makarová, Karolína Kiripolská a Kristina Ciroková nebo Alexandr Mitrofanov, novinář specializující se na Rusko. Mezi hosty nejsou jen novináři, ale také odborníci z různých oblastí, například již zmíněná mentorka rodičovství a lektorka Kateřina Trávníček, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky FNO Ondřej Šimetka a mnoho dalších.
Existuje cílový divák festivalu?
Daniel: Asi kdokoli, kdo přemýšlí.
Myslíte si, že jsou nějaká témata, která táhnou nejvíce?
Daniel: Když se něco děje. Když zastřelí Jana Kuciaka na Slovensku, tak naplníme sál debatou o Janu Kuciakovi. Když vpadne Rusko na Ukrajinu, tak zaplníme sál debatou věnovanou Ukrajině a stoleté rozpínavosti Ruska…
Je letošní ročník něčím specifický?
Kristýna: Festival se hodně změnil loni, kdy začal uvádět fikční filmy. To byla po dlouhé době výrazná změna. Také nastala změna ve výběru vizuálu, pracuje se s jednotnou grafikou. Letos pokračujeme v podobných kolejích jako loni s tím, že obměňujeme doprovodný program. Pokračujeme ve spolupráci s Ostravskou univerzitou, která se loni ukázala jako skvělá.
Jak jste vy konkrétně přišli k Jednomu světu?
Kristýna: Já jsem se dlouho znala s Ilonou Rozehnalovou z Fiducie a ta mě roku 2008 oslovila, jestli se nechci věnovat školním projekcím. Těm jsem se věnovala i v době, kdy organizace přešla pod Minikino, pak jsme se domlouvali, že bych pomáhala s více věcmi… V roce 2016 jsme se s Danem a několika dalšími lidmi rozhodli, že si organizaci uděláme po svém a založili jsme kulturní spolek Jeden svět Ostrava.
Daniel: Já jsem kulturofil a Jeden svět navštěvuji od prvního ročníku.
Zmínili byste nějaký vlastní intenzivní divácký zážitek z Jednoho světa?
Kristýna: Pro mě by to byl film Džíny z Číny, to už je ale hodně dávno. Druhý z nejintenzivnějších zážitků byl film a následná debata týkající se vraždy Jana Kuciaka,
Daniel: Protože se nechám dojmout u každé druhé pixarovky, je pro mě každý film intenzivní. Zážitkem je pro mě každý plný nebo zaplněný sál. Kdybych měl vybrat opravdu jen jeden filmový okamžik, tak by to byl film For Sama ze syrského města Aleppo, který obsahoval scény převozu dětí z oblastí zasažených chemickými útoky… Co se týče debatních momentů, těch bylo taky hodně, napadnou mě těžké osobní vzpomínky Mariny Michovské, která byla svědkem útoku na Mariupol v počátcích Ruské agrese na Ukrajinu.
Na co se nejvíce těšíte?
Daniel: Na plné sály. Skvělých filmů máme letos opět spoustu.
Kristýna: Většinu filmů, které se budou promítat, jsme už viděli. Těším se tedy spíše na debaty a na rezonanci filmů, co bude po promítání jako takovém. Kdybych měla něco vypíchnout, tak to bude asi film Zurawski proti státu Texas nebo celé zahájení.
Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.