Bezedný autorský talent Jiřího Krhuta: Alba Přeježděný vztah a Zatahuju pupek nejsou žádným zpíváním do větru

Klíčem k pochopení světa jsou otázky. Spoustu jich klade hned úvodní píseň alba Přeježděný vztah s názvem Proč. Protikladné emoce mírně stmeluje refrén, který však nedává jednoznačnou odpověď. Překvapivé řešení přichází v závěru, jenž posouvá dosud spíše zachmuřenou píseň do roviny úlevného humoru.

Nadsázka a nadhled jsou atributy titulní písně Přeježděný vztah. Taneční rytmika à la reggae a slogan „Už to nejede“ přímo aktivizují k pohybu. Svou logiku má využití mluvených pasáží i dialog mužského a ženského vokálu v podání Štěpána Kozuba a Barbary Kanyzové. Šansonem kořeněná intimní pocitovka Do písku naopak překvapí bezstarostným frankofonním nádechem a fantastickým instrumentálním sólem v podání akordeonisty Michala Mihoka.

K melancholii se navrací zasmušilá klavírní balada V záclonách. Její refrén „Kolik těch osudů / Toulá se po bytech / Počítat nebudu / Jen chvíli tajím dech“ provází starostlivá něha k starším generacím. Nádherná harmonie a jemná gradace písně má společného jmenovatele v osobě Pavla Sotoniaka, který ji „oblékl“ do dojemného zvukového kabátku.

Jedním ze stěžejních bodů alba je následující song Vrať srdce se znamenitým textem Jiřího Krhuta. „Nebuď přece lhostejný / Život si neodneseš z prodejny / Máš odvahu i za tři / Tak vrať srdce tam, kam patří“ může být vnímán jako povzbuzení a vitální apel proti netečnosti a otupělosti.

Svébytné kouzlo má i píseň Nad zemí, která se zabývá problematikou intimních vztahů. Její živý rytmus se příjemně doplňuje s vynalézavými perkusemi Matěje Drabiny a citlivým zpěvem Štěpána Kozuba. Písničku Někdy se probudím zpívá Barbara Kanyzová, pod hezkým textem je podepsán tentokrát Jakub Klein. Kanyzová rozhodně zpívat umí, což je zřetelně slyšet v plejádě jiných míst alba, ale tady jí poněkud chybí uhrančivé vypravěčské kouzlo, kterým suverénně a bezprostředně vládne Kozub.

Magické sborové vokály otevírají píseň Ať táhnou, pod jejíž hudbu se vedle všudypřítomného Krhuta podepsal také Pavel Sotoniak. Jde o další podmanivou baladu, která překážky a strasti překonává pozitivní afirmací: „Když jsi vratký jako most / Máš pod nohama hrách / Když ještě neřekl jsi dost / Ještě nevypnul tě strach / Máš pod jazykem sůl / V očích těžkou rtuť /Ještě nezlomil jsi hůl / Ještě neztratil jsi chuť.“

Slunovrat ve stejnojmenné písni posloužil toliko k zachycení konkrétního času, který se pojí se vzpomínkou na uplynulý vztah. Autobiografické rysy má song Práce pro šaška, v němž Jiří Krhut poodhaluje své krédo: „Je to asi úděl komika / Vědět, jak se vkusně pravda odmyká / Všechny v sále svléknout donaha / Terapie, která srdcím pomáhá.“

Přeježděný vztah končí spirálovitě tajnosnubnou baladou Pro Anežku, která je niterným osobním vzkazem těm nejbližším a nejmladším. Má láskyplné pouto a fantazijní nádech: „Pomalu proplouvej tůní nápadů / Nech se hlubokou nocí nést / Zítra zas od rána dál do západu / S tebou proletím spousty cest.“ Je to něžná tečka za citlivým, emocemi přetékajícím albem.

Album Přeježděný vztah navazuje na hudební poetiku debutu dvojice Krhut&Kozub Prásknu bičem, ale jde v mnoha ohledech dál. Písně mají po hudební stránce pestřejší a barevnější aranžmá. Prospěla účast celé řady hostí, kromě již zmíněných jsou to třeba Maro Zeman, Rudy Horvat, Marcela Kučová a další. Pod naprostou většinou písní je autorsky podepsán Jiří Krhut, kterému se daří nacházet neotřelé hudební i textové postupy. Rýmuje s lehkostí podobnou legendě jménem Jiří Suchý, překvapuje širokou paletou témat a námětů a pořád se obratně vyhýbá rutině. Do Krhutových písní se vkrádá tenká nit naděje, která spolu s vnitřní energií působí jako hojivý balzám.

Pěvecký projev Štěpána Kozuba si zaslouží slova uznání. Vyhýbá se běžným klišé, s nimiž často laborují nejen zpívající herci, ale i někteří profesionální zpěváci. Kozub neztrácí kontakt s realitou a každé písni slouží citlivě, neokázale a vždy podle potřeby. Zpívá naprosto čistě, výborně artikuluje a nepřepíná svůj hlas, naopak jej dobře poslouchá. Vnímá a promýšlí výrazové nuance.

Přeježděný vztah je rozhodně nahrávkou pozoruhodných, laskavých a smutných písní, které mají značný potenciál. Pozornost si zaslouží také zdařilá grafická úprava Jana Kulicha, která má formát půvabné kapesní knížky v pevné vazbě, stejně jako tomu bylo u debutové nahrávky. Nechybí hravé vychytávky jako gumička proti náhodnému otevření, emotivní fotografie Petra Hrubeše a vynikající zvuková alchymie Marka Hoblíka.

*
Na konci uplynulého roku vyšlo i druhé sólové album Jiřího Krhuta nazvané příznačně Zatahuju pupek. Realizační tým tohoto počinu se do určité míry překrývá s nahrávkou Přeježděný vztah. Také zde se objevují spříznění muzikanti jako Pavel Sotoniak, Anna Sauce a Matouš Rohovský, ale i jiná jména. Podobně jako u předešlého alba je autorem hudby a písní Jiří Krhut, přesto je to nahrávka značně odlišná a není to jen tím, že se tentokrát zpěvu ujal sám autor písní Jiří Krhut. Jeho hlas sice neokouzlí mohutným objemem či originální barvou, ale jde o něco jiného. Krhut nabízí nenucené, osobně interesované písně, které může dobře zpívat právě on sám. Jsou agilní, hravé, všímavé a ve srovnání s předešlým albem těkavé a neklidné. Mají pozoruhodnou energii, melodické kouzlo a dokonalou rytmickou deklamaci. Právě rytmicko-melodická stránka písní je Krhutovou silnou zbraní, s níž se nebojí zacházet s odvahou a neokázalou profesionalitou.

Zmíněné přívlastky se zřetelně ozývají hned v první písni nazvané rozpustile A už nic. Její decentní začátek zdobí atmosférické perkuse, jemné kudrlinky kytary a malebný klavírní doprovod. Nechybí ani působivé vokály a zásadní sdělení: „Na zahradě zasadím ti strom / Ať vzpomenou nás další pokolení / Jenže háček možná bude holka v tom / Že tu pořád ještě po nás nikdo není.“

Skvělé frázování je přirozenou konstantou všech písní alba včetně eponymního songu Zatahuju pupek, jehož bryskní deklamace evokuje současné hudební trendy s jedním podstatným rozdílem: Krhutovi je na rozdíl od mnohomluvných zpěváků vždy perfektně rozumět, byť slova písně pouze šeptá. Rytmus na způsob ska má následující kratičká prskavka Lenoro plav. Refrén je nahrazen popěvkem „Padadam“, sloky jsou lakonické a mají prudký spád: „Na dvoře chlad / Podivný stín / Jsem ještě mlád / jsem ještě in / V běhu jak lev / V leže jak strom / Tátova krev / A mámin klon.“

Jednou z nejsilnějších písní je Dejme tomu. Rytmicky perfektně střižený refrén provází polemický text: „No, no, no tak dojme tomu / Že máš pro mě cenné rady / Ale já, já, já už musím domů / A ty, dej se rychle dohromady / A ty, dej se dohromady.“ Poutavou atmosféru a chytlavý text má i píseň Jde to. Refrén „Po nocích skládám a piju amaretto“ zní jako nevtíravý hit, kterého se nelze nabažit. S časem a tichem žongluje píseň Jako mech, intimní balada a další osobní příběh o té, která „zametá stopy tak jako liška.“ Je to melancholická píseň, ale Krhutův smutek nikdy nekončí bezútěšně: „Zhluboka dýchej, já zatajím dech / Jsi jako mech.“

Podobně senzitivní, ale vertikálně rozpínavou atmosférou sálá píseň Na břehu, jíž dekorují sametové linky violoncella, klavíru a vokálů. Soustředěný text patří k nejlepším, které Krhut napsal: „Nakonec proletěl motýl / Chtěl jsem mu všechno říct / Jenže na břehu zbyly jen boty / V řece jen voda, ticho a nic / Na břehu zbyly jen boty / V řece je voda, ticho a nic.“

Ke své rozpustilé poloze se Krhut vrací v písni Mohykán. Opět rytmicky perfektně střižená záležitost, která je dokladem jeho značné textařské vynalézavosti: „Někdy ti kážu jako Kant / V ústech spousta vzletných vět / A pak jsem hrozný mudrlant / Jako bych všechnu pravdu sněd.“

Je sympatické pozorovat, že si autor umí dělat legraci sám ze sebe a nebere se přehnaně vážně. Folkové rysy rámují píseň Budu tam i já: bilanční song se dívá do budoucna a rozvíjí, co možná bude. Sloka připomíná v dobrém slova smyslu Karla Plíhala, refrén je ovšem typický Krhut: rytmicky přesně zacílené slogany jako vypálené do dřeva. Aby nezapomněl na žádnou ze svých silných stránek, zařadil Jiří Krhut na závěr alba Zatahuju pupek čistou hudebně-textovou recesi. Jen si poslechněte píseň Na Lysé hoře. Není co dodat.

Nahrávka Zatahuju pupek je ve srovnání se sólovým debutem Čapkárna očividným důkazem, že Krhut autorsky zraje jako víno. Jeho mnohostranný autorský talent málokdy sáhne vedle a dokáže zpracovat neobyčejně pestrou škálu hudebních i tematických podnětů. Písně jsou nejčastěji zasazeny do žánrového rozmezí popu, folku a šansonu. Přitom se nedá říct, že by některá stylová oblast šla Krhutovi lépe a jiná hůř. Souvisí s tím jeho mimořádný pozorovatelský talent a zdravá míra sebereflexe, s níž zřejmě tvoří, variuje a rozvíjí své nápady. Na jeho písních jsou patrné zkušenosti, muzikalita a současně i permanentní neklid, smysl pro legraci a řekněme skoro až jakési klukovské uličnictví. Ačkoli se Krhutovi čím dál více daří, o čemž svědčí mimo jiné fakt, že jej nedávno vzalo pod svá křídla prestižní vydavatelství Warner Music, jeho lidský profil zůstává tentýž: Je to pořád Ostravák každým coulem, který nezkazí žádnou srandu, nebojí se cokoli zveršovat, nenechá si věšet bulíky na nos a opravdu umí. Rošťák, který neustále něco vymýšlí a potřebuje být viděn a slyšen, protože důvěřuje vlastním schopnostem a obklopuje se správnými lidmi.

Recept na úspěch je vlastně tak jednoduchý: Někdy stačí nebát se a tvrdě na sobě pracovat. Kreativita, nasazení a píle Jiřího Krhuta jsou vskutku udivující a hodné následování. Vypadá to, že o nápady u něj není nikdy nouze, navíc dokáže svou sršící energií nakazit i ostatní. Stačí se podívat jen na grafickou úpravu nahrávky, kolik nápadů se zrcadlí ve výtečném provedení obalu a bookletu (autorem je rovněž Jan Kulich), který skrývá i postavičku Krhuta s jeho okřídlenou hláškou „Ale to nevadí…“

Písně Jiřího Krhuta na albu Zatahuju pupek rozhodně patří k tomu nejpovedenějšímu, co se v loňském roce u nás objevilo.

*

Jiří Krhut a Štěpán Kozub: Přeježděný vztah. Nahráno ve studiu Medard, 2024. Hudba a texty: Jiří Krhut, Pavel Sotoniak, Štěpán Kozub, Jakub Klein. Produkce: Jiří Krhut a Štěpán Kozub. Hrají a zpívají: Štěpán Kozub (zpěv), Jiří Krhut (akustická kytara, vokály, bicí), Barbara Kanyzová (zpěv, vokály, pískání), Pavel Sotoniak (piano, synth), Matěj Drabina (bicí), Maro Zeman (baskytara), Rudy Horvat (elektrická kytara), Matouš Rohovský (elektrická kytara), Anna Sauce (violoncello), Michal Mihok (akordeon), Jakub Klimánek (trubka), Marcela Kučová (alt saxofon, tenor saxofon), Marek Bukovjan (trombon). Celkový čas: 33:30.

Jiří Krhut: Zatahuju pupek. Nahráno ve studiu Medard 2023/2024. Zpěv, hudba a texty: Jiří Krhut. Hudební produkce: Pavel Sotoniak, Jiří Krhut. Hrají a zpívají: Jiří Krhut (kytary, klavír, zpěv), Marek Hoblík (elektrická kytara), Pavel Sotoniak (klavír, synth), Matouš Rohovský (elektrická kytara), Anna Sauce (violoncello), Milan Straka (klarinet), Adéla Bystroňová, Johana Freywaldová, Jiří Oršulík, Jan Oršulík, Jan Hroch, Marek Hoblík, Pavel Sotoniak (vokály). Celkový čas: 28:59.