Bezručácký Krysař se snaží komunikovat s publikem vnějšími prostředky. A to je ošidné

Scénografka Adéla Szturcová navrhla hrací prostor v podobě několik desítek centimetrů vysokého, čtyři metry širokého a přibližně třikrát tak dlouhého kvádru, obloženého černými kachličkami a po třech stranách lemovaného stupňovitým hledištěm. Čtvrtou stranu tvoří jeviště divadelního sálu se zavřenou oponou. V poslední třetině kvádru, kolem něhož a na jeho povrchu se odehrává děj, je umístěna oválná prohlubeň evokující Dykovu propast.

Celek vytváří dojem města Hammeln. kolem kterého je rozesazeno publikum společně s herci jako kolem velkého ohniště. Herci místy hrají a místy vyprávějí celý příběh Krysaře. Samotný děj pak probíhá na pomyslném ohništi v žáru a plamenech emocí.

Z inscenace Krysař. (Foto: Martin Špelda)

Autor scénické hudby Martin Modrý napsal partituru, ve které jsou rytmické celky sloužící jako podklad pro píseň v žánru rapu a podklad pro pohybové a taneční divadlo, ale také atmosférotvorné melodické celky ilustrující vyprávění i děj. Kostýmy Lindy Boráros dotvářejí charaktery a povahy jednotlivých postav.

Režisérka Daniela Špinar je pověstná snahou o silnou působivost i tím, že vede herce k intenzívnímu emocionálnímu projevu. Její práce je plná symbolů, jednání herců bývá často minimalistické a jednotlivé dramatické situace taktéž. Výsledkem práce Daniely Špinar je výrazné režijní divadlo. Občas to sice vypadá tak, že herci jsou spíše loutkami v rukou režiséra, ale nikdy to neplatí doslova v celé inscenaci.

Ve své úpravě textu šla režisérka cestou výrazných škrtů v pasážích Viktorem Dykem věnovaných vyprávění i nejrůznějším popisům. Ponechány jsou jen ty dialogy, které jsou funkční a rozvíjejí děj. Ze všech v textu novely zmíněných obyvatel města Hammelna a dalších aktérů ponechala režisérka jen devět postav: Krysaře, Agnes, Seppa, Kristiána, Loru, Kätchen, Frosche, Strumma a Ďábla.

Z inscenace Krysař. (Foto: Martin Špelda)

Děj je značně redukován, přesto je naprosto srozumitelný. Usazením herců mezi diváky, seznámením Krysaře s dvojicí dívek Lorou a Kätchen a vyháněním krys z města představení začíná.

Všechno sleduje nahý Sepp s neustálým rozšklebeným smíchem ve tváři, celým zevnějškem, smíchem i pohybem připomínající spíše idiota. Nechybí v originálním textu spíše romantická, zde však naopak erotická a poněkud lascívní situace, ve které se Lora a Kätchen dotýkají Seppa ležícího v drátěné kleci (snad metafora klece Seppova drozda), převalují se přes jeho spící tělo a odcházejí s lítostivou větou. „Kdyby to nebyl Jörgen! Chudáček, bude mít smutnou svatební noc.“

Z inscenace Krysař. (Foto: Martin Špelda)

Vypuštěny jsou téměř všechny popisné a vyprávěné počáteční pasáže až do okamžiku, kdy Krysař po odvedené práci žádá smluvenou finanční odměnu. Následují scény jednání o zaplacení za odvedenou práci, které vyústí do střetu mezi Krysařem, Froschem a Strummem.

Pak přichází na řadu celkem dlouhý obraz mileneckého vztahu mezi Kristiánem a Agnes, vyjádřený řetězem útěků Ágnes ze života plného násilí, z nichž každý útěk končí Kristiánovým zpětným přivlečením bezvládné na zemi ležící dívčí postavy. Proporčně je tato scéna poněkud příliš dlouhá. Celý obraz násilí na ženě prožívá Krysař uzavřený do stejné drátěné klece, kterou před tím obýval Sepp, a velmi trpí.

Naďa Melková a Vít Hofmann. (Foto: Martin Špelda)

Přichází klíčová scéna celé inscenace, rvačka mezi Krysařem a Kristiánem, v jejímž průběhu našeptává Ďábel Krysaři, aby Kristiána zabil. Krysař hlasu zla téměř podlehne, ale nakonec v něm zvítězí dobro nad zlem a lidskost nad nelidskostí. Ba dokonce naopak: Krysař se obrací a jde proti Ďáblovi, který před ním couvá. Je to velmi výrazné a zcela srozumitelné memento celé inscenace, je to výzva k opuštění a zatracení světa odplaty a msty a vykročení vstříc světu odpuštění, lásky a krásy.

K hlavním znakům inscenace patří důraz na intenzivní expresivitu projevu všech účinkujících. Mluvené slovo a nejrůznější zvuky jsou častokrát zesíleně reprodukovány skrz mikroporty a mikrofon (často i s echem). Značně zesíleny jsou téměř všechny vnější výrazové prostředky. Velký prostor je věnován znakům a symbolům – ne vždy jednoznačným. To vše dohromady vytváří jistou bariéru mezi „jevištěm“ a hledištěm. Škoda této bariéry! Nemalá část diváků ji nepřekročí.

Marián Chalány jako Krysař. (Foto: Martin Špelda)

Text některých postav je natolik zestručněn, že herci v podstatě nemají prostor pro činoherní herectví jako takové. Titulní postava Krysaře až na několik výjimek de facto téměř vůbec nemluví, jedná pouze zvukem vytvářeným dechem a hlasovým tónem zesíleným mikrofonem, který nahrazuje zvuk Krysařovy píšťaly. Nemalá část diváků přes veškerou snahu obtížně navazuje s účinkujícími komunikaci a s postavami vztah. Představení jako takové je nedokáže zaujmout, natož dojmout, a nakonec svým morálním poselstvím vůbec oslovit.

Účinkujícím herečkám a hercům však nelze vůbec nic vytknout. Všichni jsou od začátku až do konce přítomni v prostoru, kde představení probíhá, a jejich herecký projev je velmi výrazný. Tam, kde postavám zůstalo dostatek textu, jehož hereckou interpretací mají účinkující přece jen možnost navázat kontakt s publikem, toho všichni maximálně využívají.

Jáchym Kučera jako Sepp. (Foto: Martin Špelda)

Velkým osvěžením jsou pak výstupy Lukáše Melníka v roli Frosche a Ondřeje Bretta v roli Strumma. Obdivuhodný je herecký výkon Jáchyma Kučery v roli Seppa. Kristián Víta Hofmanna, Lora Moniky Tomkové i Kätchen Alexandry Palatinusové patří také k výrazným postavám. Naďa Melková v roli Agnes nemá příliš velkou hereckou příležitost, stejně jako Markéta Haroková v roli Ďábla.

Monika Tomková, Naďa Melková a Alexandra Palatínusová. (Foto: M. Špelda)

Před velmi těžký a obtížný herecký úkol postavila režisérka Mariána Chalányho v titulní postavě. Minimální herecký prostor však tento herec využil maximálně jak nonverbálními, tak hlasovými prostředky.

Maríán Chalány. (Foto: Martin Špelda)

Byla by to ve výsledku pouhá moralita s ambicí nahlížet na zlo, které zasluhuje potrestání, opačnou optikou jako na zlo, nad kterým lze vítězit dobrem a láskou. V replikách dialogu Krysaře s Ďáblem slyší divák věty dopsané Danielou Špinar:

Ďábel:„Vadí vám vaše srdce, příteli. Uvidíte, že na ně zhynete. Bude vás škoda; bude škoda vaší píšťaly, stvořené k lepším věcem. Jste můj bratr. Jste více než můj rodný bratr. Lituji vás.“

Krysař: „Také já vás lituji.“

Tohle už je úplně jiný Krysař než ten Dykův. Ale proč ne? A v dnešním světě několikanásobně: Proč ne?!

Přijetí inscenace na premiéře bylo rozporuplné. Celkem dlouhý potlesk diváků i nadšené výkřiky kontrastovaly s rozpačitým tichým potleskem a chladnými obličeji těch, kterých se to, co viděli, slyšeli a zažili, příliš nedotklo.

Přes všechny výhrady je Krysař v Divadle Petra Bezruče velmi zajímavou postmoderní inscenací a rozhodně stojí za zhlédnutí.

*

Krysař. Autor předlohy: Viktor Dyk. Režie a adaptace: Daniela Špinar. Scéna: Adéla Szturcová. Kostýmy: Linda Boráros. Light desing: Jan Tranta. Hudba: Martin Modrý. Recenze je psaná z premiéry uvedené v pátek 21. března 2025 v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.