Tereza Bartošová před premiérou Lovu na losa: Je to o hledání pravdy a úniku do světa fantazie

Bude Lov na losa lovem příležitostného divadelního diváka? Ptám se, protože to na první dobrou vypadá jako taškařice nabitá humorem, a to mají lidé rádi.

Lovit budeme určitě vícero věcí. Energii, ať utáhneme celé představení. Text, ať se v jeho kličkách a myšlenkových pochodech neztratíme, často totiž na partnera v otázkách a odpovědích nenavazujeme. A jestli budeme lovit diváka? Spíš bych si přála, aby si divák ulovil nás a přišel, protože Lov na losa je tak trochu jiná komedie, než na jaké jsou u nás diváci zvyklí.

Vystudovala jste mimo jiné kulturní dramaturgii se zaměřením na divadlo. Koukáte někdy na proces zkoušení i optikou dramaturga?

Ráda bych řekla, že ano, ale bohužel mi později u zkušebního procesu chybí odstup od role. To takzvané „třetí oko“. Stává se mi, že mi v zápalu hry uniknou nějaké souvislosti nebo výklady. Takže je fajn být vedena režisérem a dramaturgem, kteří vás vrátí zpět do situace (smích)… I když jediné, co mi možná docela jde vnímat optikou dramaturga, je navrhování škrtů.

Ptát se u absurdní komedie je složitější, ale přesto to udělám. O čem je Lov na losa?

Bavilo by mě ptát se na tuto otázku každého diváka, který na představení půjde, protože si myslím, že ho každý divák může vnímat jinak. Pro mě osobně je to lov na sebe sama, hledání lásky, únik do světa fantazie, hledání pravdy, obavy z budoucnosti, ztracení sebe sama a jakési neustálé našlapování mezi realitou a fikcí.

Ze zkoušky inscenace Lov na losa. (Foto: Lucie Deutsch)

Hra pojednává o šťastném páru, do kterého se přimotá jeden z bývalých partnerů. Umíte si představit, že vám takhle někdejší partner zazvoní u dveří bytu?

Představit si to dokážu, řekla bych, že by to nemusel být problém. Aspoň teda myslím (smích).

Ústřední dvojici hrajete s Danielem Volným. V souboru jste dlouho pospolu, je to výhoda při podobných komediích?

Jednoznačně. S Danem jsme odehráli spoustu hezkých rolí a mám dojem, že na sebe slyšíme, že si jeden druhého vážíme. Zároveň nemáme problém říct si i kritiku, poprosit o jakoukoli třeba i technickou věc. Jo, Dan je fajn, díky za Dana! (smích)

Ze zkoušky inscenace Lov na losa. (Foto: Lucie Deutsch)

Lze u podobných her hledat něco extra hlubokého, nebo je to prostě „petarda“ pro odreagování?

Já vám nevím, já si na jevišti docela zapřemýšlím (smích)… Netuším, jak diváci hru přijmou, ale kdyby v nich rezonovalo i některé z vážnějších témat, která tam jsou, vůbec by to nebylo na škodu. Naopak.

A co se vám osobně lépe hraje? Plačtivé drama, nebo bláznivá komedie? A proč?

Plačtivé drama, to zní hrozně, každopádně mám ráda něco mezi. Určitě tíhnu spíš k vážnějšímu repertoáru, bláznivé komedie zrovna nejsou šálkem mého čaje, abych byla upřímná. A paradoxně miluju muzikál. Léta jsem jezdila na soukromé hodiny zpěvu do Ostravy, díky tomu mi naše opavské divadlo dalo spoustu krásných muzikálových příležitostí. Moc si jich vážím! Snad přijdou i další.

Ze zkoušky inscenace Lov na losa. (Foto: Lucie Deutsch)

Potkaly vás nějaké úsměvné těžkosti při zkoušení Lovu na losa, které můžete prásknout?

Těžkosti v divadle? Ty byly, jsou a budou (smích)… Jasně že porodní bolesti a třenice asi musí být, každý má na proces, situace, vnímání hudby, vizuálu svůj názor. A já, byť jsem třeba někdy měla jiný názor než režisér, se stejně podvolím. Mám školu paní Gasnárkové a ta nám od prvního ročníku na konzervatoři vtloukala do hlavy, že „pan režisér a maminka mají vždycky pravdu.“

Asi se dá jednoduše odvodit, kdo z postav je Eliza, Konrád, Romuald i Jaroslav. Jakou úlohu má ale v tom všem Myška v podání Kamily Srubkové?

Kamča mi hraje mámu Myšku, říká jí tak otec Romuald, kterého ztvárňuje Martin Valouch. Řekla bych, že Eliza se zoufale snaží nedělat stejné chyby svých rodičů, ale zoufale se jí to nedaří.

Tereza Bartošová. (Foto: Lucie Deutsch)

Jste herečkou, která si hýčká své role a vzpomíná na ně? Pokud ano, kam se zařadí Eliza?

Určitě vzpomínám, a jestli si role hýčkám, to nevím, spíš asi ne. Jsem intuitivní herečka, beru vše tak nějak, jak se namane. Nemám žádné speciální rituály nebo přípravy na konkrétní role. Jedu racionálně, když vím, že mám těžké představení, třeba muzikálové, pár dnů před ním zpívám a aktivuji si hlas, když se jedná o činoherní představení, vždy se snažím projít si text, ať to kolegům na jevišti pěkně nezavařím. (smích)

Jaká je vlastně Eliza? Máte s ní něco společného?

Eliza mě fascinuje. Je to emancipovaná, vzdělaná žena, psycholožka, pomáhá se vyznat v pocitech ostatním lidem. Dává svému snoubenci Konrádovi pocit bezpečí, ukotvuje ho v rozbouřených emocích, ale sama se sebou si neví rady. Je nejistá a absolutně neví, co od života chce. A jestli mám s Elizou něco společněho? To je takové moje malé sladké tajemství (smích)…