Hráči třetího tisíciletí. Nová inscenace Divadla Mír srší energií a přívalem herectví nejvyšších kvalit

Na začátek si dopřejme malé ohlédnutí do historie. Jednu z nejslavnějších inscenací Gogolových Hráčů nastudoval v roce 1982 Ladislav Smoček. Inscenace, ve které excelovaly herecké hvězdy jako Josef Abrhám, Jiří Kodet, Petr Nárožný či Jiří Zahajský, byla na repertoáru pražského Činoherního klubu devět let.

Vzpomínám také na diskusi nad inscenací ostravské Komorní scény Aréna v režii Ivana Krejčího z roku 2013, ve které hráli Albert Čuba, Marek Cisovský, Josef Kaluža, René Šmotek, Pavel Cisovský, Šimon Krupa, Vladislav Georgiev, Michal Čapka a Jan Lefner. Vladimír Just se tehdy k představení vyjádřil slovy: „Od začátku sedmdesátých let byl centrem českého hereckého divadla Činoherní klub. Od premiéry těchto Hráčů je to Komorní scéna Aréna.“ Krejčího hráči vydrželi na repertoáru Arény od 2. února 2012 do 21. 6. 2019.

Divadlo Mír si objednalo překlad originálního textu u Jana Machonina. Ten převedl text do zcela současné češtiny a nově pojmenoval i jednotlivé postavy známé z dosud užívaného překladu Leoše Suchařípy. Z Utěšitele se stal pan Útěcha, Švochněv se tu jmenuje Ševškub, Krügel zůstal Krügelem, z Glova staršího a jeho syna se stala Hlava Starší a Hlava Mladší. Bankovní úředník se nejmenuje Zamuchřiškin, ale Zamečnikin, sluhové Alexej a Gavrilka zůstali.

Z inscenace Divadla Mír Hráči. (Foto: Jan Lipovský)

Dalšími úpravami dramaturga inscenace Davida Vyhnánka se z původních Hráčů stala předloha jakoby šitá pro Divadlo Mír, jeho herce a jeho poetiku, výrazně ovlivněnou existencí ostravské komediální a improvizační show Tři Tygři. Tento soubor tvoří Albert Čuba, Štěpán Kozub, Robin Ferro a Vladimír Polák. A právě toto klaunsko-herecké kvarteto režisér inscenace Vojtěch Štěpánek pověřil vytvořením hlavních rolí svých Hráčů.

Stejně jako v Činoherním klubu a v Komorní scéně Aréna, i zde se jedná o herecké hvězdy zářivé velikosti, včetně představitelů dalších postav. V některých z nich jsou nezbytné alternace, neboť mnozí z premiérového obsazení mají své pracovní povinnosti ve svých domovských divadlech.

Scéna k inscenaci Hráči. (Foto: Jan Lipovský)

Scénografii a třpytivé kostýmy pro inscenaci vytvořil David Janošek. Nechal se inspirovat tradičními oděvy různých národností bývalého Sovětského svazu, které díky kostýmním prvkům v oblečení jednotlivých postav divák bez problémů odhalí. Nejde však jen o odkaz na asijské i evropské národy žijící pod vládou Kremlu, jsou zde i viditelné náznaky společenských vrstev včetně pravoslavné církve. Janoškův hrací prostor je zpočátku skryt pod další rudou oponou, kterou diváci spatří poté, co se otevře opona hlavní. V tu chvíli na jeviště vstupuje sluha Gavrilka s kufrem v ruce a po něm i hlavní postava Icharev a poněkud zmateně se rozhlíží kolem sebe. Když se nakonec po lusknutí Alexejových prstů otevře i druhá opona, je vidět hráčské doupě. Honosně zařízený pokoj s křišťálovými lustry.

Kdo připravil hudbu k inscenaci, se z jejího programu dozvědět nelze, hudba však nijak neodkazuje na místo, kde se u Gogola děj odehrává, a charakterem připomíná spíše poprockový svět Západu.

Že Vojtěch Štěpánek patří k režisérům, kteří ve svých inscenacích vycházejí z předem promyšlené koncepce, je už dostatečně známo. I to, že každá Štěpánkova režie se vždy v něčem dotýká doby či dějinného okamžiku, ve kterém se právě hraje. Ve svých Hráčích vede Štěpánek herce od samého počátku k velice expresivnímu projevu. Inscenaci vtiskuje od prvních okamžiku rychlé, místy až zběsilé tempo. Celek je rytmizován režijními i hereckými střihy, ve kterých se jakoby najednou zastavil čas, z humorné atmosféry se mávnutím kouzelného proutku stane chvíle dýchající smrtícím nebezpečím. V Divadle Mír se odehrávají Hráči třetího tisíciletí, zrození z tvůrčí invence režiséra. Jednotlivé postavy vstupují na scénu z dějinného okamžiku, který celý svět v současnosti prožívá.

Štěpán Kozub. (Foto: Jan Lipovský)

Štěpán Kozub hraje hlavní postavu Ichareva, podvodníka světového formátu a falešného hráče karet. Přichází bůhví odkud (i když vypadá jako americký gangster), opájí se domnělou vlastní jedinečností, briskně reaguje na všechny podněty zvenčí. Mění své chování i jednání tak, jak se to momentálně hodí. Kozubovo fyzické nasazení mu během několika minut orosí čelo i tvář kapkami potu. Jeho rychlé až bleskové pohyby připomínají robota vyslaného do boje. Chování je velice teatrální, vše je činěnou se snahou dosáhnout maximálního efektu. Publikum s úžasem sleduje každý okamžik herecké kreace, při níž se hercovy ruce držící karty bleskově míhají v prostoru jako paže bojovníka kung-fu, oči neustále sledují s maximální pozorností a absolutním soustředěním všechny postavy, které se spolu s ním ocitly v jediné místnosti. Jde o mimořádný herecký výkon nejvyšších kvalit.

Štěpán Kozub a Albert Čuba. (Foto: Jan Lipovský)

Podobná slova lze použít i u dalších představitelů klíčových postav. Albert Čuba hraje hlavu tříčlenného hráčského gangu v postavě Útěchy. Vystupuje poněkud uvážlivěji, místy je silně a drsně autoritativní, v mžiku se stává naopak téměř lidumilem, aby se vzápětí proměnil v gangstera vyhrožujícího s pistolí v ruce bankovnímu úředníkovi Zamečnikinovi, který mu nechce splnit přání. Čeho je Útěcha schopen, zjistí všichni poté, co konstatuje, že měl být na úředníka hodnější, vyběhne za ním, vrátí se zpět se slovy „Utrhl jsem mu prst“ a odhodí zkrvavenou část ruky do sklenky s nedopitým vínem. Šokovaný Icharev jen zírá.

Robin Ferro připomíná hladovou šelmu. Chvíli tichý a soustředěný, jako by číhal na kořist, a najednou vybuchující jak v pohybu, tak v řeči. Jeho Ševškub je ztělesněnou posedlostí po zisku peněz jakýmkoliv způsobem, který lze použít k obehrání druhého. Žádná agrese mu není cizí, ale i on je z nebezpečné šelmy v mžiku proměněn v uklidňujícího rádoby přítele.

Robin Ferro a Štěpán Kozub. (Foto: Jan Lipovský)

Vladimír Polák pod Štěpánkovým režijním vedením v záhadné a přitom velmi komediální postavě Němce Krügela věrně slouží inscenaci a její výpovědi. Nebyli by to však Tři Tygři, aby pro své diváky nevystřihli na forbíně krátkou klauniádu věrnou způsobu, kterým velice baví své příznivce. Tentokrát na motivy hráčského karbanického umění, jak si Gogolovi Hráči sami vyžadují.

Hostující Dušan Urban ztělesnil postavu Alexeje coby vtělenou podřízenost a vlezlou úslužnost, která čeká za rohem nejen s našpicovanýma ušima, ale také se zbraní v ruce. Michal Sedláček věrohodně odehrál Zamečnikina jako bankovního úředníka marně se snažícího odolávat naléhání po rychlejším vyřízení výplaty peněz za směnku.

Vladimír Polák. (Foto: Jan Lipovský)

Bořivoj Čermák ukázal velké schopnosti vytvořit naprosto rozdílné postavy. V prvním případě hraje skvěle postavu naivního mladíka posedlého vojenskou kariérou, vzápětí se proměňuje v nájemného podvodníka, vyvádějícího Ichareva z jeho omylu.

David Vyhnánek v epizodní roli Gavrilky vytěžil maximum z komediálního obsahu této postavy. Jemu i všem ostatním velmi napomohly k maximálnímu účinku na publikum opravdu skvělé kostýmy Davida Janoška – v případě Gavrilky je to kostým zcela extravagantní.

Z inscenace Divadla Mír Hráči. (Foto: Jan Lipovský)

Až ve druhé části představení po přestávce začnou stále silněji vystupovat na povrch do detailu promyšlené jednotlivosti překvapivé dramaturgicko-režijní koncepce celé inscenace. Jak již bylo řečeno, před očima diváků se odehrávají Hráči třetího tisíciletí. Již zmíněná zběsilost tempa, maximální fyzické nasazení a tsunami energie vrhající se ve vlnách do řad publika, to vše připomíná současné jednání těch, kteří potřebují až zběsile rychle vyvinout tlak na své oběti, které je nutno co nejrychleji oblafnout, podvést, zničit. Něco vám to připomíná? Režisér Štěpánek s celým inscenačním i hereckým týmem přesně ví, co připomenout chtějí. A daří se jim to.

Nikdy bych nevěřil, že se z premiéry Gogolových Hráčů v Divadle Mír dozvím nejen názor režiséra, ale i této ostravské divadelní instituce na světové současné dění. Stalo se to ve chvíli závěrečného monologu Ichareva, který patří k nejsilnějším a zároveň nejvíce překvapivým momentům představení.

Premiérové publikum ocenilo novou inscenaci dlouhým potleskem ve stoje. Naprosto zaslouženě. Divadlo Mír má na repertoáru skvělou Štepánkovu inscenaci Gogolových Hráčů. Kolika repríz se dočká, to ukáže čas.

*

Hráči. Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol. Režie: Vojtěch Štěpánek. Scéna a kostýmy: David Janošek. Překlad: Jan Machonin. Dramaturgie: David Vyhnánek. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 15. března 2025 v Divadle Mír v Ostravě.