Tak trochu jiné wellness. Ohlédnutí za druhým ročníkem projektu Sounds of Diversity

Scénická kompozice, v níž vedle sebe na jevišti stanuli hudebníci z orchestru Sounds of Diversity Ensemble a trojice tanečníků pod záštitou platformy Move Ostrava, se opírala především o premiérové uvedení čtyř skladeb současných skladatelů, konkrétně šlo o Grande Valse Brillante Przemysława Schellera (Polsko), Šestý smysl Petry Šuško (Česká republika), The Zone Viktora Molnára (Maďarsko) a Consonanze stravaganti e lumi danzanti Mateje Slobody (Slovensko).

Všechny kusy zazněly za sebou v konceptu koncertního pásma s proměňujícími se náladami, které se zrcadlily také v pohybu tanečníků a světleném designu Piotra Ceglarka. Tomu se podařilo využít zajímavě řešený prostor nedávno zbudované koncertní síně na Černé louce na maximum, zvláště vezmeme-li v úvahu, že běžně bývá využíván pro hudební produkce, vyžadující jiný typ jevištního osvětlení.

Z večera Sounds of Diversity. (Foto: Kamil Hauptmann)

Hudební invence všech čtyř skladatelů inspirovala k invenci pohybové. Podle toho, jak se objevovaly hudební myšlenky, klouzající od melodických pasáží k ambientním zvukovým krajinám a od vážných hudebních témat k odlehčeným motivům, vybírali si tanečníci Jana Ryšlavá, Lucia Bielik a Radoslav Piovarči různé způsoby tanečního vyjádření. Jejich sóla, založená zčásti na improvizovaném pohybu, se postupně rozvíjela až k interakcím a variacím, do kterých nejednou zahrnuli také členy orchestru a diváky.

Díky jednoduchým kostýmům (černém pánském obleku a bílé košili) vynikly pohybové kvality jednotlivých interpretů a k přeměnám mezi scénami a dialogům beze slov jim stačily pouze dvě rekvizity – židle a mandarinky. Světelný design dovolil zařadit i víceméně statické scény, které místy připomínaly výjevy ze starých filmů – lehce melancholické, vtipné i mírně znepokojující.

Z večera Sounds of Diversity. (Foto: Kamil Hauptmann)

Jak je vidno, ani letošní ročník projektu Sounds of Diversity neměl malé ambice a hlavní pořádající instituce, Tvůrčí centrum Ostrava a Move Ostrava, se rozhodly posunout záměry z loňského roku zase o kus dál. Vždyť jen spojit a zorganizovat práci a energii tolika uměleckých osobností z různých zemí je úkol nad úkoly. Během společného večera i drobných dopoledních ukázek v prostorách Fakulty umění se ale ukázalo, že tato snaha má smysl. Minimálně proto, že na ostravské scéně tolik počinů podobného druhu nenajdeme. Kromě nezpochybnitelných uměleckých kvalit celého večera oceňuji hlavně fakt, že organizátoři projektu dokázali najít průsečík dvou světů, které k sobě mají tak blízko, a přitom mnohdy tak daleko.

Z večera Sounds of Diversity. (Foto: Kamil Hauptmann)

Milovníci soudobé vážné hudby se mohli dostat do kontaktu se současným tancem (věřím, že někteří poprvé v životě), zatímco ti, kteří přišli za tancem, se seznámili s díly současných skladatelů. A všichni společně mohli strávit hodinu a půl oné velmi intenzivní přítomnosti, kdy se energie sdílená mezi jevištěm a hledištěm dá téměř nahmatat.

Tím získalo hlavní poselství projektu – tedy oslava rozmanitosti, překlenutí hranic a péče o (nejen) uměleckou duši – na ještě hlubším významu.