Polská scéna Těšínského divadla ukazuje sílu kolektivního herectví – crazy komedie Wszystko w rodzinie (Rodina je základ státu) rozesmála celé hlediště

Autor komedie Ray Cooney je velmi oblíbeným současným britským dramatikem, zaměřujícím se především na frašky a tzv. crazy komedie. Jeho tvorba nabízí prostor velkému množství postav. Samotná komika vychází většinou z banální zápletky, která je však postupně rozvíjená. Dochází k propletení jednotlivých postav, které se na scéně objeví, kdy každá z nich svým dílem přikládá k ještě větší chaotičnosti, z čehož se odvíjí většina humorných scén. Nezřídka kdy se postavy dostávají do svízelných situací, které jsou nuceny řešit převtělováním se do jiných postav, pro diváky pak nastává travesty přehlídka plná převleků.

Čím více se snaží jednotlivé postavy ze své svízele vybruslit, tím více zabředávají do nekonečného koloběhu skečů a dalších, pro postavy nechtěných, zápletek. Právě zde však vznikají diváky tolik žádané dialogy k popukání. Těšínské divadlo již uvedlo komedii Raye Cooneyho v roce 2018 na České scéně inscenací 1+1=3, Polská scéna zase v letech 2018 a 2019 uvedla komedii Mayday a Mayday 2. Představení se setkala s úspěchem, proto byla i letos zařazena do repertoáru další Cooneyho komedie – Wszystko w rodzinie.

Původem slovenský režisér Peter Gábor se tak zhostil nesnadného úkolu, kdy měl ukočírovat téměř kompletní herecký soubor Polské scény Těšínského divadla. Komedie Wszystko w rodzinie totiž na jednoduché zápletce, jak je tomu u her Raye Cooneyho zvykem, buduje mnoho dalších, pro tempo hry však nepostradatelných situací, což vyžaduje precizní a zároveň neotřelý režijní rukopis, to vše za plné spolupráce herců. Gáborovi se podařilo udělat z textu živý organismus, který nevyzněl hloupě, byť k tomu mnohé scény mohly směřovat. U současných komedií se divák mnohdy nemůže ubránit pocitu, že je nucen se smát prázdným a uměle vytvořeným skečům, tomu se Gábor vyvaroval. Přestože se hra stala vděčnou „řachandou“, diváci si skrze smích mohli najít i cestu k postavám a odnést si jedno základní ponaučení – každá lež plodí další lež, a pokud chceme být dobrými lháři, musíme mít vytříbenou paměť, abychom se v jejich spleti neztratili.

A. Ogłoza a T. Kłaptocz. (Foto: Miroslav Pawełek)

Samotný děj je prostinký. Lékař dr. Mortimore (Tomasz Kłaptocz) si připravuje proslov pro lékařskou konferenci, pořádanou ředitelem nemocnice, sirem Wiloughby Drakem (Zbyšek Radek), zatímco ho v nemocnici navštěvuje bývalá zdravotní sestra Jane Tate (Katarzyna Kluz), se kterou měl před více než osmnácti lety pletky. Sděluje mu, že s ním před lety otěhotněla a porodila syna Leslieho (Andrzej Ogłoza), kterému při oslavě 18. narozenin oznámila, kdo je jeho otec. Syn čeká na recepci a chce otce poznat. Začíná se tak eskapáda dalších nechtěných zápletek, jelikož dr. Mortimore je šťastně ženatý a snaží se přítomnost syna ututlat. Veškerou odpovědnost tak předává na svého lékařského kolegu dr. Bonneyho, starého mládence žijícího s matkou (Grzegorz Widera), který místy úspěšně, místy neúspěšně předstírá (nejen) před paní Mortimore (Barbara Szotek-Stonawski), že syna s Jane Tate zplodil on. Do těchto lží je postupně zapleten prakticky celý personál nemocnice – dr. Connolly (Kamil Mularz), vrchní sestra (Lidia Chrzanówna), ošetřovatelka (Małgorzata Pikus), policejní seržant (Marcin Kaleta), senilní pacient Bill (Bogdan Kokotek), matka dr. Bonneyho (Anna Paprzyca). Lékař Mortimore se postupně ztrácí ve svých lžích, nervozita stoupá, protože se každou minutou blíží lékařská konference, kde má dr. Mortimore vystoupit se svým projevem…

Grzegorz Widera a Tomasz Kłaptocz, (Foto: Miroslav Pawełek)

Jednotlivým zápletkám výrazně pomáhal i jevištní prostor vytvořený scénografem Michalem Syrovým, stylizovaný do moderního a minimalisticky projektovaného lékařského pokoje. Na jevišti se nacházelo několik designových pohovek, stůl s telefonem a vánoční výzdoba, která časově celou hru odkazovala do předvánočního období. Zásadním prvkem však bylo velké okno s výhledem na velkoměsto – Londýn. Přímo za okenním parapetem se odehrálo několik pro dynamiku příběhu zásadních scén, kdy docházelo k soubojům na okenní římse, mnohdy však až ve druhém plánu, kdy v popředí scény se odehrával hlavní dialog postav.

Také kostymérka Alena Schäferová výraznou mírou podpořila komiku jednotlivých postav, a to především signifikantními kostýmy, které podtrhovaly jejich individuální charakter. Moderní oblek dr. Mortimora zvýraznil charisma oblíbeného lékaře, který je konfrontován se svým hříchem z mládí, modrobílý stejnokroj vrchní sestry s vysokým čepcem s červeným křížem a výraznými brýlemi zase poukázal na potrhlost této postavy. Celou přehlídkou kostýmů si prošel především staromládenecký dr. Bonney, který se mermomocí snaží zachránit důstojnost svého kolegy. Objevil se například v kostýmu laškující zdravotní sestry či kněze s dýchacím přístrojem.

B. Szotek-Stonawski a T. Kłaptocz. (Foto: Miroslav Pawełek)

Hlavní postavu dr. Mortimora, kolem kterého se točí všechny spletité situace, ztvárnil Tomasz Kłaptocz, velmi výrazný herec Polské scény Těšínského divadla. Přestože jeho naturel spíše odpovídá dramatickým a psychologickým polohám, se svou úlohou si poradil velmi dobře. Svým charismatem a velmi precizním herectvím vytvořil postavu, která se sice snaží ututlat svůj hřích z mládí, zároveň je však ve svém jednání cílevědomý a v prostředí svých lékařských kolegů je tím, kdo stojí nohami pevně na zemi, byť se mu bortí vše, co doposud svou pečlivostí vybudoval. Je tím, který otevírá i zavírá celé představení, byť jádro komiky stojí především na dalších postavách.

Největší prostor předvést svůj komický potenciál dostal Grzegorz Widera, který v roli dr. Bonneyho využil každou příležitost k dotvoření nejrůznějších skečů. Své humorné dialogy vyšperkoval i výraznou gestikulací a mimikou. Jeho komika ale také vycházela z převtělování se do různých postav, čímž se snažil ochránil tajemství dr. Mortimora. Skrze intertextualitu různých symbolů přeneseně pomrkával na diváky, nejpůsobivější pak bylo jeho prohození nohou v převleku zdravotní sestry v dialogu s policejním komisařem, čímž odkazoval na slavnou scénu se Sharon Stone.

Z inscenace Wszystko w rodzinie. (Foto: Miroslav Pawelek)

Velmi dobře si se svou rolí poradila i Lidia Chrzanówna, která ztvárnila potrhlou vrchní sestru pokročilejšího věku, která poté, co dostala nedopatřením uklidňující injekci, se sápe po veškerém mužském osazenstvu nemocnice, především pak po urostlém policejním komisaři (Marcin Kaleta), a již značně zamotaný děj tak posouvá ještě dál. Chrzanówna tak opětovně poukazuje, že i na malém prostoru si dokáže strhnout pozornost na sebe.

I další herci se ve svých rolích uplatnili s grácií. Kamil Mularz měl sice v roli dr. Connollyho minimální prostor, i tak však ukázal svůj komický talent, podobně jako mladá herečka Katarzyna Kluz, která v roli Jane Tate dokázala přesvědčit diváky, že má s dr. Mortimorem již osmnáctiletého syna. Syna Leslieho si zahrál Andrzej Ogłoza, nová posila Polské scény, který již za krátkou dobu, kdy se stál stálým členem divadla, potvrdil, že do souboru patří. V neposlední řadě je potřeba ocenit i výkon Bogdana Kokotka v roli senilního pacienta na vozíčku, který rovněž celý děj komedie pořádně zamotal. Platí však, že úspěchem celého představení je především kolektivní souhra celého hereckého souboru, který vykazuje vysoké kvality již dlouhodobě.

Prakticky jediným větším úskalím celé inscenace je její délka. Více než dvouhodinové představení již ve své druhé půlce ztrácelo dech. Místo aby docházelo k postupnému rozuzlení jednotlivých situací, vcházely na jeviště nové postavy, které děj opět posouvaly k novým konfliktům. Závěrečná scéna, kde dochází k milostnému usmíření dr. Mortimora se svou manželkou, již byla téměř zbytečná a v porovnání s předchozím překotným dějem působí nekompatibilně. Přesto je však Wszystko w rodzinie úspěšnou fraškou, při které si diváci odpočinou, vyčistí hlavu a mnozí z nich se zároveň v některých postavách poznají. Buď, jak buď, ovace ve stoje a dlouhotrvající potlesk potvrdily, že představení u diváků sklidilo úspěch.

*

Wszystko w rodzinie. Autor: Ray Cooney. Režie: Peter Gábor. Překlad: Elżbieta Woźniak. Scéna: Michal Syrový. Kostýmy: Alena Schäferová. Recenze je psaná z premiéry uvedené Polskou scénou Těšínského divadla v Teatru im A. Mickiewicza v Cieszynie v sobotu 1. března 2025.