Bree Nichols jako Jenůfa v opavské Její pastorkyni: Výkon americké sopranistky přijalo publikum s nadšením

V námětu Její pastorkyně se objevují dva výrazné tragické motivy – motiv žárlivosti a motiv viny. Příběh opery se odehrává ve vesnickém prostředí, jehož romantická idyla je v realistickém dramatu Gabriely Preissové i Janáčkově operní parafrázi demytizována a zbavena škrabošek. Opavská inscenace respektuje původní záměr skladatele a vyhýbá se aktualizačním tendencím. Režijní koncepce Jany Andělové Pletichové je tradiční v dobrém slova smyslu, jelikož tradice se v Janáčkovi vyhýbají strnulým konvencím.

Proto působí jednoduché multifunkční scénické řešení Jaroslava Milfajta s velikou sugescí. Strohá dřevěná stavba se v průběhu jednotlivých výjevů proměňuje, přičemž vizuální osou jeviště je monstrózní kříž jako němý svědek všech křivd, proseb a bolestí. Režie Andělové si všímá také dalších motivů: intenzivní mateřský cit Jenůfy je náplastí i obranou proti ponížení a zradě jejího vyvoleného. Zbytnělá sebeláska, vychloubačnost a změkčilost Števy svědčí o jeho bezradnosti a neschopnosti přijmout novou společenskou roli. Janáček nevidí svět černobíle, jeho charaktery nejsou jen dobré, nebo jen zlé. Uvědomuje si, že i nepříjemná zkušenost může vést k lepším zítřkům. Pozitivní postavy také dělají fatální chyby a probíjí se životem jako zbloudilé lodě, které hledají svou pevnou kotvu.

Z inscenace Její pastorkyňa. (Foto Lucie Deutsch)

Režie Jany Andělové Pletichové zmíněné aspekty vnímá ostře, jednotlivé postavy mají jasné a ostře vyprofilované projevy chování a prožívání. Jenůfa v podání Bree Nichols je velmi odhodlaná a cílevědomá. Za svou lásku se nebojí aktivně bojovat, což je patrné v konfliktních situacích. Její zklamání není ve svém důsledku hořké, protože je vykoupeno dítětem a pochopením dalších souvislostí. Bree Nichols založila svůj projev především na představě mladé dívky, jejíž cit je slepý k varovným signálům. Možná tuší, možná nechce vidět. Její nerovný souboj je sympatický a spolu s ním i zdravé sebevědomí, které nevede k rezignaci a pasivitě, jako spíš k pomíjivému smutku.

Z inscenace Její pastorkyňa. (Foto Lucie Deutsch)

Po pěvecké stránce je Nichols báječně připravená. Její výkon se vyznačuje vášnivou dramatičností a znamenitou výslovností, která si v ničem nezadá s rodilou mluvčí. Její spolehlivě znělý, plně zaokrouhlený a objemný soprán si může dovolit velké dynamické oblouky, aniž by ztrácel intonační jistotu a prokreslenost. Její Jenůfa je po pěvecké stránce senzační, také vizuálně je pro tuto roli americká sopranistka přímo předurčena. Mimořádně zdařilý debut Bree Nichols v Její pastorkyni ocenilo opavské publikum velkými ovacemi vestoje a je důležitým příslibem do budoucna.

O nevšední zážitek se postarala také hostující sólistka Národního divadla Praha Veronika Hajnová jako Kostelnička. Její výkon sice postrádal uhrančivou sugestivitu Kataríny Jordy, která tuto postavu zpívala na nedělní první premiéře, zato však zaujal dramaticky vzletnou interpretací, jejíž výstavba svědčí o důsledném promyšlení všech aspektů. Hajnová svůj nosný pěvecký výkon ověnčila srozumitelností, v hereckém projevu její Kostelnička působila spíše nerozhodně, jako by jí chyběla sveřepost a zaslepenost, ale naopak stále jí sužovaly pochybnosti ohledně jejích skutků. I takto akcentovaná postava ovšem má svůj půvab a jistou představitelskou logiku.

Veronika Hajnová jako Kostelnička. (Foto: Lucie Deutsch)

O zajímavé podání nebyla nouze ani v dalších rolích. Laco Juraje Nociara rozhodně nebyl jen tím druhým. Opavský tenorista ztělesnil člověka, který rozhodně má co nabídnout. Skoro to vypadá, jako by někde v koutku své duše věděl, že jeho čas teprve přijde. Nociar obstál po herecké i pěvecké stránce s překvapivou lehkostí, jeho Laco byl spolehlivou oporou svému okolí a potěšil jedním z nejlepších pěveckých výkonů.

Bree Nichols a Juraj Nociar. (Foto: Lucie Deutsch)

Podobně příjemné překvapení připravil Števa Ramana Hasymau. Bělorusko-ázerbajdžánský tenorista je hostujícím sólistou z Olomouce a s rolí egocentrického mlynáře má již předchozí zkušenosti. Z toho vyvěrá jeho značná interpretační jistota, s níž vedl svou postavu jako hejska, který zřejmě ani nechápe, do jaké šlamastyky vlastně spadnul. Števa Ramana Hasymau je typický floutek, pro něhož je důležitější majetek a zábava než pevné vztahy, morální principy a etika. Žena je pro něj objektem touhy pouze do té míry, dokud ji může dobývat.

Ramna Hasymau jako Števa. (Foto: Lucie Deutsch)

Z dalších postav opavské inscenace se sluší upozornit na výborný výkon Šárky Maršálové, která stařenku Buryjovku hraje bez alternace. Zdařilé kreace připravili také Rychtář Michaela Kubečky, Stárek Alexandra Vovka, Barena Andrey Plachké a pasáček Jano v líbezném ztvárnění Barbory Vaškové. Úterní druhé obsazení dále sehráli Anita Jirovská, Zdeňka Kotková a Barbora Garzinová. Nezpívanou, ale herecky neobyčejně působivou postavu mrtvého manžela Kostelničky sehrál výtečně Roman Cimbál.

Orchestr Slezského divadla pod taktovkou Marka Prášila si i napodruhé vedl celkem dobře, ačkoli se tentokrát nejednou projevilo, že Janáčkovy party jsou výzvou, kterou není radno podceňovat. Solidní výkon odvedl sbor a balet Slezského divadla. Prášil se jeví jako agilní dirigent, který přistupuje k operním dílům s respektem, ale současně se nebojí v partituře hledat nové výrazové možnosti.

Její pastorkyňa Slezského divadla Opava preferuje tradiční současné divadlo, což naštěstí neznamená, že by jeho aktuální inscenace byly rigidními relikty dávno zašlých časů. Excelentní výkony pěveckých sólistů, promyšlená režie a psychologicky zaostřená působivá scéna jsou zárukou, že tohle představení nevyznívá do prázdna. Naopak působí na současného diváka přímočarým, poctivým a důrazným přístupem ke všem inscenačním složkám. Bez okřídlených frází, pomocných berliček a necitlivých výkladů ukazuje svět takový, jaký ve skutečnosti je.

*

Její pastorkyňa. Hudba: Leoš Janáček. Libreto na motivy předlohy Gabriely Preissové napsal Leoš Janáček. Režie: Jana Andělová Pletichová. Hudební nastudování: Marek Prášil. Scéna: Jaroslav Milfajt. Kostýmy: Tomáš Kypta. Recenze je psaná z první premiéry uvedené ve Slezském divadle v Opavě v úterý 25. února 2025.