Inscenace Jedenáct babiček se knižní předloze nevyrovná, nabízí však nápaditou scénografii a děti pobaví

Inscenace Jedenáct babiček přináší netradiční příběh malé Klárky, která se musí vyrovnat s dočasnou ztrátou domova. Klárka žije s dědečkem Tomášem a jeho rizikové povolání je mu osudným, když coby kominík spadne ze střechy. Dlouhá rekonvalescence uvrhne Klárku do složité situace. Nemá se o ni kdo starat, navíc přichází o bydlení. Kniha je psaná formou dopisů mezi Klárkou a dědečkem Tomášem. Klárka se postupně dostává od jedné „babičky“ ke druhé, až jich za celý rok vystřídá, jak tomu sám název napovídá, celkem jedenáct.

Divadelní adaptace Jakuba Maksymova čerpá z knihy především hlavní dějovou linku a charaktery postav. Copatá Klárka je velmi odvážná dívka a má velkou zálibu v hraní na klavír. Jednotlivé babičky, které potkává, mají jasné, čitelné a značně rozdílné povahové rysy. Klárka tak potká přísnou paní domácí Krtkovou, hippie babičku Mary, neustále se hádající sestry Markétu a Gabrétu, babičku doktorku, babičku, co se ráda fintí nebo co ráda plete, učitelku tělocviku, babičku Evu, které pomáhá v hospodě, babičku, která žije na hřbitově, a nakonec svou učitelku na klavír.

Z inscenace Jedenáct babiček. (Foto: Petr Chodura)

Divadelní příběh není vyprávěný formou dopisů jako v knize, ale vypravěčkou je sama Klárka, tedy sympatická Lucie Kraftová. Dědečka Tomáše hraje rozverný Richard Liberda, který si navíc střihl i roli protivné paní Krtkové. V rolích náhradních babiček se postupně střídají Jana Zajacová v alternaci s Vladimírou Krakovkovou, Lenka Pavlíčková a Edita Bandyová.

Podobně jako v knize, ani zde nejsou babičky příliš sympatické. Více méně vidíme jejich zájmy převyšující ten o Klárku, která mezi nimi proplouvá jako voda mezi kameny. Díky tomu se mohou všechny herečky a herec vyřádit na jednotlivých charakterech, aby dali, místy až karikaturně, vyniknout jejich vlastnostem. U některých postav se tento styl daří velmi dobře (učitelka tělocviku), někdy vyzní snaha na prázdno (popichující se sestry).

Z inscenace Jedenáct babiček. (Foto: Petr Chodura)

Celkové vyznění příběhu by se dalo shrnout pojmem „letem světem“. Tedy, to, co v knize funguje jako nosné téma – Klárčin pohled na všechny babičky – je zde upozaděno. Pokud je adaptace záměrně okleštěná, aby vyhovovala menším dětem, je to velká škoda. Kniha nabízí velké množství barvitých Klárčiných vjemů, které by inscenaci okořenily. Mnohá místa v inscenaci vyznívají plytce a nedotaženě. Chybí bližší vysvětlení a díky tomu se tříští schéma vyprávění. Není divu, předloha je určena pro čtenáře od devíti let.

Za divadelní inscenací stojí stejný tvůrčí tým jako u inscenace Pilot a malý princ, tedy Jakub Maksymov, Olga Ziębińska, Lazar Novkov a Tereza Agelová. Lazar Novkov vytvořil pro inscenaci hudební složku a díky pianu je jí zde dostatek. Příjemné tóny dotváří nejen Klárčin zájem o hudbu, ale pomáhají živě dokreslit jednotlivé situace.

Z inscenace Jedenáct babiček. (Foto: Petr Chodura)

Stejně jako ve výše zmíněné životopisné inscenaci, i zde je znát velká obrazotvornost scénografky Olgy Ziębińské. Dominantní atrapa piana v sobě skrývá mnohá tajemství. Postupně se z něj, kromě klasického hudebního nástroje, stává interiér paní domácí, postel, zahrada či ping-pongový stůl.

Olga Ziębińska je také autorkou loutek. Elegantní útlé loutky mají sympaticky rozmanité pokrývky hlavy – Klárka má úhledně zapletené copy, babička Mary dlouhé dredy, kolotočář Rocky ulízané vlasy dozadu a dědeček pleš, se kterou se očividně ještě neztotožnil. Je škoda, že loutek je, i přes množství postav, velmi málo. Ačkoliv členové souboru Divadla loutek hrají své postavy velmi přesvědčivě, určitě by bylo lákavé vidět i jejich loutkové miniatury.

Divadelní inscenace Jedenáct babiček má skromnější vyprávěcí formu, ale kompenzuje ji množstvím nápadů, které se setkávají s diváckým úspěchem. Během necelé hodiny vám inscenace nabídne humorné etudy, velkou dávku kreativních rekvizit a navzdory absenci mezilidského přesahu i kýžený happy-end.

*
Jedenáct babiček. Autorka knižní předlohy: Olga Černá. Režie a adaptace: Jakub Maksymov. Dramaturgie: Tereza Agelová a Jakub Maksymov Scénografie: Olga Ziębińska. Hudba: Lazar Novkov. Recenze je psaná z premiéry uvedené v pátek 21. února 2024 v Divadle loutek Ostrava.