Plato otevřelo s velkým zájmem veřejnosti tři nové výstavy. První snímky z vernisáže a první dojmy z nových děl

Je potěšující a zároveň nabíjející ocitnout se v galerii současného umění, která je plná lidí. Když jsme součástí davu proudícího výstavními sály, je nám jasné, že propast mezi současným uměním a „obyčejnými lidmi” není zdaleka tak velká, jak se může v někdy i prázdné galerii zdát. Plato nám opět nabízí široký záběr témat, médií i uměleckých stanovisek. Experiment, grafika a autentické laické umění zdánlivě nesouvisí, po soustředěném navnímání výstav je ale divákovi zcela jasné, že všechny tři mají místo právě vedle sebe.

První výstava nesoucí název Nesouhlas, za níž stojí umělec, performer a sochař Martin Zetová (přechýlení příjmení je záměrem autora) a kurátorská dvojice Daniela a Linda Dostálkovy, není zamknutá jen uvnitř galerie. Skrze fotografické vitráže znázorňující tělesné projevy lidského nesouhlasu Zetová komunikuje i s kolemjdoucími nebo s pasažéry kolem projíždějících aut a vlaků. Autor se s tématem vypořádal antropocentricky také za pomoci miniaturních soch připomínajících plastové vojáčky, kteří stojí na pomyslné stráži celé výstavy, ale i abstraktněji. Zajímavý moment představují dvě instalace větších rozměrů, které pracují s kontrasty životnosti a trvalosti materiálů. Bloky domnělého chaosu, jež jsou ve skutečnosti vypálené fragmenty keramického stolu, a opodál dřevo podpírající obrovský počet jablek.

Z výstavy Martina Zetové. (Foto: Aleš Honus)

Autor těmito instalacemi mapuje rozklad hmoty a její proměny. Nesouhlas Zetové pracuje s několika rovinami lidské percepce i symboliky, čímž dochází k pozoruhodné fúzi. Tělesné projevy, materiály, vůně jablek, to vše je autorova práce s tématem vzdoru vůči neurčitému protivníkovi či společenským normám, které se přes svou zdánlivou jednotvárnost umí skrze uměleckou aktualizaci stát něčím širokospektrálním.

Z výstavy Martina Zetové. (Foto: Aleš Honus)

*

Naprosto odlišným zážitkem je výstava osmiměsíčního projektu galerie Plato Klíčky. Kurátorka Edith Jeřábková pracuje s interaktivním prostorem Klíčová dírka, jenž propojuje aktivizaci návštěvníků galerie a komunitní zahradu kolem budovy bývalých jatek, v níž galerie sídlí. První výstavu laického umění zaštiťuje název Klíčky a láska, je to ale jen první z celé série. Obměna nastane v květnu, kdy aktuální výstavu nahradí téma Klíčky, já a svět. Klíčová dírka dává na odiv díla návštěvníků různých generací. Je fascinující sledovat, jak autentická a silná může být dětská fantazie a její způsob formulace vizuálních gest do kreseb či maleb, nebo jaké symboly autoři stojící mimo akademický svět umění volí. Výstava evokuje upřímnost, ryzí expresi, ale i nostalgii.

Z výstavy Klíčky a láska. (Foto: Aleš Honus)

Obrazy ale nejsou to jediné, co prostor Klíčové dírky nabízí, jejím cílem je již zmíněná aktivizace příchozích. Pokreslit fixem bílou stěnu v galerii nebo vůbec dostat možnost něco vytvořit nenásilným, ale efektivním způsobem, otvírá sterilní prostor galerií často chápaných jako elitářské akademické prostředí nedostupné laikům.

Z výstavy Klíčky a láska. (Foto: Aleš Honus)

Kurátorka tak výstavou provádí vůči návštěvníkům vlídné gesto a poskytuje jim snad pobídnutí, snad poklepání na rameno, snad otevřenou náruč.

*

Daniela a Linda Dostálkovy kurátorují i třetí výstavu zahájenou ve středeční večer. Grafici Petr Bosák, Robert Jansa a Adam Macháček svou výstavu pojmenovali neobvykle dlouhým názvem Nehledáme kompas, který ukazuje na statický severní pól, ale k tomu, po čem nejvíc toužíme. Nebo nikam, pokud to nevíme.

Z výstavy Petra Bosáka, Roberta Jansy a Adama Macháčka. (Foto: Aleš Honus)

Jejich koncepční instalace poukazuje na procesy tvorby knihy nakladatelství Utopia libri, se kterým spolupracují. Instalace pracuje s prostředím tiskárny v několika rozměrech včetně zvuků tisku či matric evokujících razítka.

Z výstavy Petra Bosáka, Roberta Jansy a Adama Macháčka. (Foto: Aleš Honus)

Součástí výstavy jsou i texty pracující s pojmem utopie, který chápe jako nástroj představivosti či zdánlivé konečné destinace lidstva. Instalace tak upozorňuje na závažnost zdánlivě banálního procesu tvorby textů a knih, na jeho konceptuální a myšlenkové rozměry, na jeho estetiku i sílu.

*

Martin Zetová: Nesouhlas. Kurátorky: Daniela a Linda Dostálkovy.

*
Petr Bosák, Robert Jansa, Adam Macháček: Nehledáme kompas, který ukazuje na statický severní pól, ale k tomu, po čem nejvíc toužíme. Nebo nikam, pokud to nevíme. Kurátorky: Daniela a Linda Dostálkovy.

*
Klíčky a láska. Vystavují návštěvníci a návštěvnice sálu Klíčová dírka. Kurátorka: Edith Jeřábková.

Všechny tři výstavy jsou k vidění od 10. února do 27. dubna 2025.