Dirigent Marek Prášil o Janáčkovi: Kolik existuje skladatelů, které člověk zaručeně pozná po několika taktech?

Je nabíledni, že první otázka míří na Janáčka. Kdy ses poprvé setkal s hudbou hukvaldského mistra? A bylo to setkání od začátku plné respektu a pochopení?

První setkání posluchačské si kupodivu pamatuji vcelku přesně, byly to Ukvaldské písně a Pilky z Lašských tanců v úpravě pro velký dechový orchestr. Jednalo se o koncert orchestru Vítkovák, kde hrál i můj dědeček na křídlovku. Vzhledem k lidovému charakteru těchto skladeb bylo toto prvotní setkání vlastně velmi laskavé a dětskému uchu přístupné. Velký respekt přišel naopak při prvním profesním setkání, kdy jsem v Bavorské státní opeře v Mnichově asistoval novou produkci Janáčkovy Věci Makropulos. Ač jsem se pracovně s Janáčkem setkal vcelku pozdě, mám pocit, že ten dluh společně doháníme svižně, protože po Makropulos následovalo Concertino a Capriccio s Martinem Kasíkem a Filharmonií Brno, Suita op.3 s PKF-Prague Philharmonia na Pražském jaru, litevská premiéra Sinfonietty, Káťa Kabanová a aktuálně Její pastorkyňa ve Slezském divadle v Opavě.

Ptám se i proto, že můj vztah k Janáčkovi se vyvíjel a nemůžu říct, že bych mu během dospívání nějak zvlášť rozuměl. U tebe to ale vypadá, že jste si padli do oka/ucha okamžitě! Co tě na Janáčkovi nejvíc přitahuje, baví a fascinuje?

Naopak, měl jsem to velmi obdobně. Pravidelně jsem Janáčka začal poslouchat až jako abonent na koncertech Janáčkovy filharmonie během studií na ostravské konzervatoři a nebyla to rozhodně láska na první poslech. Co mne na něm ale od té doby fascinuje? Nejvíce asi jeho jedinečnost. Kolik existuje skladatelů, které člověk zaručeně pozná po několika taktech? Opravdovost nebo možná lépe upřímnost v hudbě, aktuálnost námětů a přirozenost pěveckých partů v operách (první skladatel, který píše na prozaické texty a inspiruje se nápěvky mluvy). V neposlední řadě také určitá rázovitost a drsnost spojená s životem v našem regionu – možná právě proto je Janáček mému srdci tak blízký.

Na druhou stranu jsem se setkal s názory a jednalo se hlavně o ženy, které se k Janáčkovi stavěly naprosto odmítavě. Rozbíhavost umělecké tvorby a osobních životních osudů, jak se k této problematice stavíš?

Jistě to byl člověk svérázný i v tomto ohledu, ale nebyl první a není poslední, který k inspiraci potřeboval svou múzu. Ostatně, o kolik Janáčkových děl bychom přišli, nebýt Kamily? A byla to právě ona, která poslala urychlený telegram z Hukvald paní Zdeňce, aby přijela, když byl Janáček díky zápalu plic doslova na smrtelné loži… Jen mistr, paní Zdeňka a Kamila Stösslová vědí, jak to mezi nimi opravdu bylo, neodvažuji se být v té věci jakýmkoliv soudcem právě proto, že sám moc dobře vím, jak je náročné skloubit náš kočovný umělecký život s tím osobním – rodinným…

Janáček je ti v poslední době souzen čím dál častěji. V loňském roce jsi připravil hudební nastudování opery Káťa Kabanová ve Slezském divadle Opava. Jak tuto inscenaci s časovým odstupem hodnotíš? Naplnila očekávání publika?

Jestli naplnila očekávání, nechám na hodnocení diváků samotných. Ale myslím, že je to rozhodně inscenace, která rezonuje, a to jak opavskými diváky, tak odbornou veřejností. Dostáváme pozitivní děkovné emaily a zpětné vazby diváků na reprízy, v podstatě všechny reprízy, i když nejsou zcela vyprodané, končí potleskem vestoje a vřelého přijetí se nám dostalo i během hostování inscenace na Festivalu hudebního divadla Opera ve Stavovském divadle v Praze před několika dny. Myslím, že se společně s paní režisérkou podařilo typologicky velmi dobře obsadit kompletně celý domácí sólistický ansámbl, hrajeme až na dvě výjimky na jedno obsazení, a k tomu přizvat zajímavé hosty. Uvedli jsme navíc ve světové premiéře novou orchestrálně redukovanou verzi opery, vydanou oficiálně nakladatelstvím Universal Edition. K tomu velmi citlivé vedení paní režisérky Pletichové a symbolisticky jednoduchá, ale plně funkční scéna. Práce na inscenaci vzhledem k náročnosti díla byla pro nás všechny opravdu velkou výzvou. Není jednoduché kvalitu nastudování v repertoárovém systému hraní udržet, moc bych si přál, abychom ji ještě drželi na repertoáru a mohla se těšit přízni diváků a návštěvnosti nejen v Opavě, ale abychom měli ještě šance ukázat ji i na dalších místech mimo domácí scénu…

Viděl jsem obě alternace a musím říct, že není první a druhé obsazení. Obě mají něco do sebe a jsou vyrovnané. Slezské divadlo ti aktuálně svěřilo také nastudování Janáčkovy opery Její pastorkyňa. Jaká je tvá koncepce pro tohle dílo?

Rozhodl jsem se pro druhou, brněnskou verzi opery z roku 1908, kde v instrumentaci nedochází ke zhutnění zdvojováním dechových nástrojů či větším podílem žesťů, tak jako v pozdější Kovařovicově verzi z roku 1916. Věřím, že to bude ku prospěchu kompaktnosti a vyváženosti zvuku s ohledem na velikost smyčců orchestru Slezského divadla a také samotného prostoru divadla, které má spíše komornější, kontaktnější charakter.. Na několika místech jsem si ale dovolil pro větší spád a dramatičnost vypůjčit některé pozdější Janáčkovy/Kovařovicovy škrty z pozdějších let (verze 1916). Co se týče koncepce, snažím se při nastudování co nejvíce vycházet z přirozenosti jazyka v návaznosti na Janáčkovy inspirace nápěvky mluvy a tomu podřídit i tok hudby samotné a v opeře současně zachovat její rozmanitost a kontrastnost, tedy jak romantiku a líbeznost, tak i drsnost, ostrost a dramatičnost. Jsme ale zhruba v polovině zkouškového procesu, navíc s velkou nemocností související s aktuální epidemií respiračních onemocnění, takže uvidíme, kam s celým týmem ještě do premiéry společně dospějeme…

Podílel ses na výběru a obsazení jednotlivých sólových rolí?

Oproti Káti, kde jsme tvořili obsazení společně s paní režisérkou Pletichovou a jsem zpětně moc rád, že se mi pro Slezské divadlo podařilo objevit nové tváře, jako třeba Bree Nichols či Annu Moriovou, bylo obsazení Její pastorkyně tentokráte již plně v gesci nového šéfa opery Miloslava Oswalda a já osobně prakticky neměl možnost jej ovlivnit.

Bree Nichols je mimořádný talent a v nové inscenaci se můžeme těšit na její Jenůfu. Mohl bys prozradit, kde jsi tuto nadějnou sopranistku objevil a jak se ti ji povedlo získat pro Opavu?

Je to spíše souhra několika náhod. Jako alternaci k domácí Terezce Kavecké jsme měli již delší dobu oslovenou jinou sopranistku, ale ta musela z osobních důvodů nedlouho před začátkem procesu odstoupit, a tak jsme hledali dále, až mi Kristýna Kůstková (jedna z oslovených) dala doporučení na americkou sopranistku Bree Nichols, která se prý bude brzy stěhovat s manželem do Prahy, protože si zamilovali Českou republiku. Naštěstí Bree měla dostupná videa na Youtube, včetně modlitby Jenůfy, která mne nadchla. Do toho jsem zjistil, že máme několik společných přátel na sociálních sítích, u kterých jsem se informoval. A pak jsem velmi odvážně napsal, se svolením vedení Slezského divadla, pro mne v tu chvíli naprosto neznámé Bree Nichols do USA, jestli by nechtěla zkoušet hlavní roli Káti Kabanové. Tu zprávu jsem napsal 14. února a 28. dubna byla premiéra inscenace – vcelku šílený nápad, ne? Ale někdy se vyplatí riskovat a věřím, že v případě Bree ten risk nemohl dopadnout lépe! Moc jí to přeju a věřím, že se brzy etabluje i na mnoha dalších scénách nejen u nás, ale i v zahraničí.

To je krásný příběh, který bude určitě mít další dějství. Mimochodem Bree v Opavě září také jako Mimi v Pucciniho Bohémě. Už se těšíme na její novou kreaci v Její pastorkyni. Marku, co je pro tebe před premiérou díla, které právě připravujete, důležité, abys měl svůj klid, pohodu a koncentraci?

Při práci je to především intenzivní studium a ponor do partitury a díla ještě před samotným zahájením samotného zkouškového procesu tak, abych pak při zkoušení a dirigování mohl mít partituru v hlavě, ne hlavu v partituře. Za podstatnou také považuji týmovost a dialog během nastudování. Mám radost a upřímně si myslím, že se nám i na Káti i na Jenůfě sešla moc prima parta, na zkouškách panuje tvůrčí atmosféra, klid, pohoda i sranda, jen co nám náročnost díla dovolí…

Pro mne osobně je pak důležitý čas strávený doma s rodinou, kterého je ale v posledních týdnech opravdu poskrovnu, v těchto měsících také pravidelné venkovní otužování, trocha jógy a kontakt s přírodou…

Týmová hra a smysl pro fair play jsou vlastnosti, které z tebe opravdu vyzařují. Marku, co tě po premiéře dále ještě v aktuální sezoně čeká?

Těším se moc na další hostování na Pražském jaru spojené s debutem u Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, hostování na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka a paralelně budu připravovat hudební nastudování Pucciniho Toscy s premiérou na začátku další sezony. Kde, ještě nemohu prozradit.

Závěrem přeji povedenou a úspěšnou premiéru a prosím o tvé osobní pozvání na novou opavskou inscenaci. Proč by ji měli diváci vidět?

Leoš Janáček dokáže i po sto letech přinést na jeviště tak aktuální příběhy plné vášně, emocí a pravdivosti. Přijďte je společně s námi prožít právě do Slezského divadla v Opavě!