Koncert, na jaký se nezapomíná. Pantera v Ostravě potvrdila smysluplnost svého comebacku

To, co se odehrálo v sobotu 1. února v Ostravar Aréně, byl ortodoxní a nefalšovaný metalový svátek se všemi atributy, jež k takovéto nevšední události patří. Pantera ve své reinkarnované sestavě objíždí celý svět a nekompromisně dokazuje, že ve složení Phil Anselmo (zpěv), Rex Brown (baskytara), Zakk Wylde (kytara) a Charlie Benante (bicí) nepůsobí jako obstarožní hold zesnulým ikonám. Bratři Dimebag Darrrel a Vinnie Paul jsou nenahraditelní, ale jak řekla vdova po jednom z nich, tímto projektem by byli poctěni.

O správnou atmosféru se v Ostravar Aréně postaraly nejprve dvě spřízněné předkapely, které s Panterou přicestovaly z USA. Jako první si svou hodinku užila americká punk/metalová formace Child Bite, která letos slaví dvacet let na scéně. Charismatický frontman a zpěvák Shawn Knight neponechal nic náhodě a navázal okamžitě kontakt s publikem, který udržoval svým typicky křiklavým hlasem.

Z vystoupení předkapely Child Bite. (Foto: Jiří Šonovský)

Na Child Bite promptně navázala o poznání známější crossover thrash metalová parta Power Trip. Její set byl plný praskavých riffů i striktních tempových změn a poprvé během večera vyburcoval mohutný dav pod pódiem k typickým divokým kolečkům. Power Trip ukázali, že nominaci na Cenu Grammy neobdrželi náhodou a připravili Panteře svými nejlepšími songy včetně ceněné Executioner’s Tax ideální podmínky.

Power Trip. (Foto: Jiří Šonovský)

Mezitím se Ostravar Aréna zaplnila i na protilehlých ochozech a krátce po jednadvacáté hodině propukla ta pravá metalová exploze. Pantera na to vlítla pěkně zostra! První dvě pecky A New Level a Mouth for War otevírají v obráceném pořadí zásadní album Vulgar Display of Power. Byl to dechberoucí počátek nejen vybroušeným vokálně-instrumentálním ztvárněním, ale také nad očekávání dobrým ozvučením. Tak srozumitelný zpěv, perfektně čitelné kytarové a basové linky a konkrétní bicí jsem ani nečekal. Pantera mezitím servírovala jednu pecku za druhou, následující trojlístek písní Strength Beyond Strength, Becoming a I’m Broken z temného a kolosálně úspěšného alba Far Beyond Driven ukázal ještě drtivěji, v čem spočívá jedinečnost této kapely.

Phil Anselmo z kapely Pantera. (Foto: Jiří Šonovský)

Nekompromisní rytmické textury s fantasticky načasovanými stopkami a neúprosné modulace tempa provázel Anselmův drsný zpěv s kombinací screamingu a čitelné melodické intonace. Nechyběla ani kontroverzní píseň 5 Minutes Alone, která má pro zpěváka zvláštní příchuť: skutečný příběh kluka, který si během koncertu dělal legraci a byl na popud Anselma zmlácen fanoušky, měl kdysi naštěstí dobrý konec. Pantera nezapomněla ani na album The Great Southern Trendkill, z kterého zazněly písně Suicide Note Pt. II a především Floods. Během druhé zmíněné pecky s jedinečnou kytarovou melodií se na videoprojekci objevili bratři zakladatelé Pantery Dimebag a Darell Abbottovi v různých fázích své úchvatné hudební mise. Rozhodně jeden z nejemotivnějších momentů koncertu.

Rex Brown z kapely Pantera. (Foto: Jiří Šonovský)

Atmosféra během vystoupení Pantery se nedá charakterizovat jinak než pomocí superlativ. Takovou interakci mezi euforicky rozjásaným publikem a kapelou, která na pódiu nechala to nejlepší ze svého umění, se jen tak nevidí. Fanoušci odevzdali v kotli úplně všechno a jejich nespoutané počínání nakazilo i vzdáleněji sedící diváky. Nezvyklou intenzitu souznění si zřejmě uvědomoval i sám Anselmo, který s lidmi čile komunikoval, děkoval za unikátní odezvu a hovořil o sounáležitosti. Pozoruhodný byl jeho dotaz, kolik fanoušků zažilo Panteru v devadesátkách a kolik jich je na koncertě poprvé. Výrazně převažovala druhá skupina, což je s ohledem na spoustu mladých fans v publiku neklamným svědectvím, že této legendě přibývají stále noví oddaní stoupenci. Generační složení publika bylo skutečně pestré od náctiletých až po čerstvé šedesátníky, mezi které pomalu ale jistě míří i samotná Pantera.

Zakk Wylde. (Foto: Jiří Šonovský)

Vášnivá energie projevu bleskurychlých kytarových sól Wylda, strhující monumentalita bicích Benanta, precizní práce služebně nejstaršího člena Pantery Rexe Browna a charismatický Anselmo na štítu ve spojení s komfortním zvukem zajistili požitek, který si labužnicky vychutnávaly davy na ploše k stání i sedící obecenstvo. Nejvíc písní pocházelo z alb Vulgar Display of Power (šest) a Far Beyond Driven (čtyři). Sice jsem trochu litoval, že nezazněla moje nejoblíbenější Cemetery Gates, kterou Pantera na aktuálních koncertech hrává, ale i bez ní byl set naprosto dokonalý a dramaturgicky skvěle vypointovaný. Jinak nelze nazvat samotný závěr elektrizujícího koncertu, který označkoval kultovní song Cowboys From Hell, následovaný podobně účinným přídavkem Fucking Hostile. Podle očekávání nezaznělo nic z prvních čtyř alb Pantery, které jsou sice svědectvím neskutečné houževnatosti, vývoje a odhodlání této kapely, ale pro intronizaci „kovbojů z pekla“ na oficiální metalový piedestal mají pouze přípravnou roli.

Phil Anselmo. (Foto: Jiří Šonovský)

Posléze už Pantera vykonala obligátní rituály v podobě suvenýrů (paliček, trsátek…) letících do beznadějně zamilovaného davu. Loučení, společná fotka a zjevně dojatý Anselmo, jemuž se evidentně nechtělo z pódia, naposledy pozdravil své věrné „a cappella“ závěrečnými slovy rockového velesongu od bájných Led Zeppelin: „And she´s buying a Stairway to Heaven“. Naprosto klíčový integrální okamžik, který pronikl všem přítomným až do morku kostí.

Rex Brown. (Foto: Jiří Šonovský)

Pantera je skutečná a ryzí legenda, která v současném excelentním složení připomíná, že pravá kvalita se nikdy neomrzí a neoposlouchá. Výmluvně to po koncertě uzavřel můj desetiletý syn, který na otázku, co by o vystoupení Pantery napsal, bez jediného zaváhání řekl: „Tati, co řešíš. To bylo prostě geniální!“