Inscenace Kerouac ve Studiu G dokazuje, že Pavel Gejguš má dobrý cit pro komorní životopisné črty

Jack Kerouac, celým jménem Jean-Louis Lebris de Kérouac, je pro mnohé známým spisovatelem. Ať už jste se s jeho dílem setkali v době dospívání coby ikonou revolučního literárního směru, nebo při přípravě na maturitu, náhled Pavla Gejguše na jeho putování za rodinnou historií vám jednoznačně ukáže Jacka Kerouaca v jiném světle.

Inscenace je bezesporu inspirovaná dvěma Kerouacovými díly, a to Satori v Paříži a Kniha haiku. Žánrově rozdílné předlohy spojují rozporuplnou postavu spisovatele, jenž ve své snaze najít sám sebe cestuje na jiný kontinent, aby zachytil přesekané rodinné kořeny svého rodu. Neukotvenou osobnost amerického spisovatele zachytil režisér velmi originálně pomocí pěti herců představujících jednoho Jacka. Pětice typově rozdílných herců se zhostila svých rolí velmi zodpovědně a jejich souhra je příjemně sympatická.

Jakub Samlík a Alois Bartoň. (Foto: Tomáš Rossi)

Jack se vydává do vzdálené Paříže s vidinou najít svůj původ a tím najít i sám sebe a jako silně věřící člověk navštívit kapli Saint-Chapelle. Místo toho nachází „satori“, moment probuzení. O momentu, kdy pocítí ono magické „satori“, polemizuje sám se sebou a pomocí vyprávění rekonstruuje svůj pobyt v Paříži a Bretani. Díky rozmanitosti hereckých typů je divák neustále ve střehu a příběh dostává mnoho vrstev ke zkoumání. Obohacujícím prvkem je použití básnických intermezz. Kerouacovy haiku zachycují záblesky jeho vidění světa. Mnohdy syrové, aktuální, jindy přesahující vlastní přítomnost. Avšak vždy použité v kontextu probíhající situace.

Pavel Gejguš již v inscenaci Ema pracoval s životním úsekem na malém prostoru. Po zhlédnutí Kerouaca vidím podobnosti, které obě inscenace propojují a ačkoliv se předešlé představení režijně velmi zdařilo, Kerouac podobnou myšlenku ještě posouvá o notný kus dál. Gejguš v režijně-dramaturgickém tandemu s Antonínem Dvořákem vybrousil Kerouacovo putování do velmi působivého tvaru. Pohybové nápady, které si v Emě vyzkoušel (a které dobře fungovaly), zde díky dalšímu členů tvůrčího týmu Vítu Hofmannovi dotáhl ještě k větší dokonalosti.

Z inscenace Kerouac. (Foto: Tomáš Rossi)

Pět Kerouaců – Jakub Georgiev, Alois Bartoň, Filip Černý, Jakub Samlík a Ondřej Král. Mladí herci, které Pavel Gejguš vybral do svého autorského projektu, velmi dobře zvládli veškeré nástrahy divadelní práce bez zaváhání. Velkou poklonu si zaslouží hlavně fakt, že se vzájemně nepředháněli, nevystupovali ze své „verze“ Kerouaca a tím udrželi veškeré diváctvo ve střehu. Všichni herci předvedli velmi vyrovnaný výkon, ať už na poli hereckém, či pohybovém. Vzájemná souhra dodala hře na absolutní profesionalitě a činí tak z Kerouaca originální kousek, který přiblíží spisovatele z mnoha úhlů pohledů.

Scéna, jenž obklopuje pětici Kerouaců, je doslova poetická. Ze stěn na herce hledí spisovatelovy haiku, které zaznívají z úst jednotlivých herců. Kromě těchto dominantních kulis herci využívají hojně skládající židle a lednici. Skromné vybavení scény inscenaci neubírá na její energii, která se podobně jako Kerouacovo nadšení z Paříže proměňuje. Citelně můžete prožít jeho nadšení, chmury, zklamání i vášnivý boj. Nechybí pochybná setkání, která na malou chvíli substituují lásku nebo únik v podobě bezedné koňakové skleničky. Atmosféru doplňuje i hudební složka. V inscenaci zazní původní hudební aranžmá, jehož autorem je Vasilios Chaleplis. Jeho melancholická skladba zaznívá v klíčových momentech inscenace jako leitmotiv.

Z inscenace Kerouac. (Foto: Tomáš Rossi)

Pětice Kerouaců představuje jednotlivé osobnosti ukrývající se v jednom zmateném mladíkovi hledajícího sama sebe. Ve zkratce se tak setkáte se spletitostí Kerouacovy osobnosti, kterou Pavel Gejguš velmi dobře uchopil a naservíroval divákům. Mám vždy radost, když se i komorní představení ladí do detailu a zde tuto příjemně vyladěnou tečku vidím v kostýmech. Na první pohled nenápadné kousky pánského šatníku důsledně sledují tehdejší klasickou běžnou vybavenost muže. Oblekové kalhoty, tílka a košile, i tento detail podtrhuje strasti i radosti nadějného autora. O tuto stránku inscenace se postarala Olga Bovt, jež spolupracovala s Pavlem Gejgušem už na zmíněné hře Ema v Ateliéru 21.

Kerouac je skvělá inscenace. Originální v tom pravém slova smyslu. Zdařilou adaptaci knižní předlohy okořeněnou Kerouacovými haiku v netradičním „monodramatu“ pro pět herců byste si neměli nechat ujít.

*

Kerouac. Autor, režie, scéna: Pavel Gejguš. Dramaturgie: Antonín Dvořák. Kostýmy: Olga Bovt. Hudba: Vasilios Chaleplis. Pohybová spolupráce: Vít Hofmann. Inscenace měla premiéru 28. září 2024, recenze je psaná z reprízy uvedené 24. ledna 2025.