Denis Kuboň z Těšínského divadla před premiérou Máje: Divák nezůstane v klidu, hledání Máchy mě baví

Máchův Máj, to je titul, který zná každý školák. Pamatujete si, kdy jste se s tímto dílem setkal poprvé? A jak jste na tom s poezií dnes?

Verše určitě nepíšu, protože u mě by to bylo na úrovni motyka – lotyka. Postupem času jsem si ale k poezii cestu našel. S Májem jsem se setkal poprvé v šesté třídě. Už tehdy jsem měl takovou vizi, že bych chtěl dělat herectví. Tehdy toho učitelka na základní škole využila a musel jsem Máj před třídou recitovat a prý ukázat, jak se to má dělat. V té době jsem ale o tom pochopitelně nevěděl vůbec nic.

Takže to bylo z donucení, nebo vás to bavilo?

Ze začátku jsem se cítil až zneužitý, protože jsem měl jenom v hlavě, že chci být herec. Pak v osmé nebo deváté třídě jsme dělali ten krásný monolog o penězích z Lakomce. Tam jsem měl udělat etudu před třídou. V té době už jsem ale chodil do dramaťáku, tak jsem to využil jako takovou menší přípravu.

Odmalička tedy bylo jasno, že budete herec?

Původně jsem chtěl být ještě zubař. Jakmile mi ale jedna moje učitelka ve třetí třídě řekla, že ke mně potom přijde, tak mě to rychle přešlo. (smích)

A teď po letech už si jako profesionální herec střihnete samotného Karla Hynka Máchu v Máji. Jaká je vaše role?

Ono je složité o tom vlastně vyprávět, protože náš Máj je udělán tak nějak alternativně. Jsou tam postavy jako Mech, Padající rosa, Bouře z hluboka a podobně. Já sám dělám snad osm postav. Celý Máj plyne tímto způsobem. Až na konci se objevím jako Mácha, který přiblíží své dílo.

Ze zkoušky Máje. (Foto: Miroslav Pawelek)

Působí to vždy alternativním dojmem, když jednou z postav inscenace je sám autor. Představil bych si neznalý formy, že bude Mácha vypravěčem děje. To bych se tedy mýlil?

Když nám oznámili obsazení, tak jsem měl taky pocit, že bych mohl být vypravěčem. Je to ale pojato úplně jinak. Hodně jsme o tom debatovali i na individuálních zkouškách s panem režisérem Morávkem. Provádím představením vlastně jako režisér. Jsou tam tím pádem i prvky zcizovacího efektu. V roli Máchy píšu, co vidím. Začínám tak, že sedím mezi diváky a dohlížím. V jistý moment se zapojím, takže vše naruším jakousi vizí, kterou Mácha měl. Takhle to plyne, ale na konci vycházím jako autor Mácha, doříkávám poslední verše Máje a vše dovysvětlím.

Je to něčím speciální začínat inscenaci v hledišti a mít kolem sebe diváky?

Na tohle už jsem asi zvyklý. V minulé inscenaci Souborné dílo Williama Shakespeara jsem si toho užil dostatek, protože tam začínám úplně mezi diváky, takže když se to hraje pro školy, je docela sranda poslouchat ty jejich výjevy. Vlastně je to paráda, není to nic, z čeho bych měl strach. Na začátku Máje budu i zpívat přímo z hlediště. Není to tak, že budu někde uprostřed davu. Ono to bude přiznané od úvodu, že jsem součástí představení i skrze kostým.

V čem jsou ty kostýmy specifické?

Nechci to úplně prozrazovat, ale jsou hodně nezvyklé, stejně tak líčení. Ono taky musíte nějak specificky ztvárnit třeba postavu Stín šatů či Krtka pod zemí. Budou opravdu všelijaké. Já například budu začínat v ženských šatech. Bude to od všeho trochu.

Ze zkoušky Máje. (Foto: Miroslav Pawelek)

Potykal jste si s touto verzí Máje? Jak mi to líčíte, tak to bude výzva pro konzervativního diváka.

Je tam určité riziko i skrz premiéru v komorních prostorách u nás na malírnách. Je to nádherný prostor, ale původně logicky pro úplně jiné účely. Už se tam přesto hrál právě zmíněný Shakespeare a taky Miluju tě, ale… Divák nezůstane v klidu, vyskytne se v centru dění, hrát se bude kolem něj, takže bude otáčet hlavu. Může se stát, že nestihne úplně všechno pochopit. Bude to těžké, pokud lidé přijdou s určitou představou o tom, že by Máj měl mít děj. On tam bude, ale věřím tomu, že pro někoho bude těžké ho najít. Řekl bych, že i v pozdější fázi zkoušek někteří kolegové smysl toho všeho teprve hledají.

Baví vás podobné alternativní věci?

Nějakým způsobem ano. Rád hledám různé cesty a způsoby ztvárnění postav. Na druhou stránku je to takové proti srsti, když musím najít podobu těžko uchopitelných postav. Je to takové pitvoření se do určité stylizace. Hledání Máchy je pro mě zábavnější.

Je náročné zkoušet zrovna takovou verzi Máje s Vladimírem Morávkem?

Mě ta spolupráce baví. Po dlouhé době zažíváme od píky, jak se dělá divadlo. Musíme hledat fakt všechno. Na začátku zkoušení po nás chtěl, abychom půl hodiny chodili po prostoru a existovali. Máme i více individuálních zkoušek. Pracovali jsme na Máji intenzivně. Myslím si, že je těžké pana režiséra pochopit. Má na srdci strašně moc myšlenek, které nám říká naráz. Některé úkoly mi daly určitě zabrat, ale myslím si, že to bude dobré. Za mě osobně to může skvěle fungovat. Na začátku jsem chvíli v pozici diváka, jak jsem říkal. Mám velký problém s tím, když po mně někdy chce režisér, abych se jen tak rozbrečel. Z Máje mám husinu po pár minutách a jsem dojatý. Přitom bych řekl, že mě máloco dokáže takhle dojmout v reálném životě.