Jsou to temné příběhy bez šťastných konců, říká frontman rockové kapely Sfarath Lukáš Klimša

Kde hledat počátky kapely Sfarath?

Záleží, jak se to vezme. O názvu kapely se dá říct, že je docela starý a vzešel spojením názvu mé náctileté kapely Wabasth se slovem fárat někdy kolem roku 2013. Tehdá nám to spolu s basákem Jakubem alias Valcem připadalo jako fajn název pro nějaký budoucí projekt. No a teď jsme tady. Stále s Kubou, a Sfarath se probouzí k životu.

To by bylo k názvu, teď ještě k samotné kapele…

Každopádně počátek jako takový bych situoval do roku 2023, kdy jsme s kapelou SG Sjetý Gumy vydali song Sfarath. Bylo zřejmé, že skladba funguje dobře. Na koncertech to lidi bavilo, píseň hráli v rádiu a celkově si to našlo své publikum. Bohužel postupem času bylo čím dál jasnější, že se kapela tímto směrem moc ubírat nechce. Původní skladby SGéček byly dost odlišné a celé to úplně nefungovalo. Nakonec to dospělo do bodu, kdy jsme se s kytaristou SGéček Alešem, tedy mým otcem, rozhodli pro založení Sfarathu. Na bicí se k nám přidal Dan Leskovjan, druhé kytary se chopil Jirka Kozák a basu obstaral Valec…

Objevily se některé písně z alba už v repertoáru kapely SG Sjeté gumy, nebo všechny vznikly už pro Sfarath?

Ano, na pár koncertech SGéček zazněla skladba R.O.B. Nemyslím si, že by proběhly podstatné úpravy. Každý si tu skladbu pojal po svém, ale v zásadě je ve své původní podobě. Taky jsme zkoušeli skladbu Káťastrofa. Od té se však upustilo a na koncertech tehdy nikdy nezazněla.

Jak by měl posluchač k vašemu debutovému albu přistupovat? Chcete, aby se u písní bavil, nebo vzal si třeba nějaké ponaučení?

Věřím, že pozorný posluchač tu a tam uslyší něco hlubšího. Zda si však vezme ponaučení, to netuším. Co se textů týká, snažil jsem se vytvářet temné příběhy bez šťastných konců. Metaforou pro tu temnotu je právě hornická tematika, která se prolíná celým albem. Někdy nezištně, jindy zcela okatě. Pro mě je tématem desky myšlenka, že vkládat víru do špatných věcí se nevyplácí a je na každém posluchači, jak si to vyloží. Cílem bylo, aby z toho čpěla temnota, a to se podle mě povedlo.

Jaký smysl přikládáte první písni Bez vší úcty, která se od ostatních liší svým punkovým až hardcoreovým nádechem i vulgárními slovy v textu?

Je to starší píseň někdy z let 2015 a 2016. V té době nevznikla pro žádnou kapelu, takže je vlastně vytažena z archivu. Vždy mi připadala docela agresivní a její účel je právě hned ze startu alba vyvolat určitý pocit agrese nebo naštvání.

Vznikla píseň Káťastrofa na základě skutečné události? Domníváte se, že tato skladba bude každý rok 25. listopadu, tedy v den, kdy mají svátek Kateřiny, jedna z nejhranějších, nebo naopak nejméně hraných songů?

Ano, text je inspirován skutečnou osobou a řekl bych, že dobře vystihuje její sklony ke špatným rozhodnutím. Pokud by byla nejhranější, byla by to obecně vzato celkem smutná skutečnost. (smích)

Proč obvykle zjistíme až posléze, že jsme se pustili do různých vztahových dobrodružství s lidmi, kteří „dokola zapalují svíce, když vítr fouká“, jak je zmíněno ve skladbě Káťastrofa, a ne dříve? A mnohdy se do nich pouštíme, i když víme, že nemají dlouhodobou perspektivu…

Tohle mě naštěstí minulo, ale byl jsem svědkem toho, jak se to děje znovu a znovu a beze změny. Řekl bych, že je to neschopnost připustit si důsledky vlastních chyb a poučit se z nich.

Ve skladbě Princip stáda ovcí se zpívá: „…každá z těch ovcí přebere si jen, co chce…“ Máte vysvětlení pro to, proč si mnohdy opravdu přebíráme jen to, co chceme?

Pro mnoho lidí je prostě komfortní bez ohledu na fakta přijmout něčí názor, myšlenku nebo výrok, pokud to s nimi rezonuje. Někdo si třeba přečte článek o ploché zemi, a aniž by se o tom jakkoliv lépe informoval, příjme to jako fakt, protože je prostě přesvědčený, že mu vláda ve všem lže. No a tahle logika jde uplatnit vlastně na vše.

Jedno z vážnějších témat popisujete ve skladbě Slepec. Má tento song pro vás nějaký skrytý podtext?

Je to o hledání smyslu pro sebereflexi a odvahy čelit vnitřním bojům. Lidi, kteří si neprošli určitými těžkostmi, si neuvědomují hloubku toho, co znamená skutečně vidět a chápat.

Některé písně, jako například Sfarath nebo Samostroj, se týkají hornictví. Jak už jsi zmínil, zřejmě to není náhoda…

Ano, jsem horník a kytarista Aleš taky dělal na šachtě. Taky spousta členů našich rodin a celkově vzato jsme kapela z hornického kraje. Takže, ano, máme k tomu velmi blízko a snažíme se do toho tu kapelu stylizovat.

V textech několika skladeb se objevuje slovo „maska“. Z jakého důvodu?

Lidé si vytvářejí masky neustále ve snaze skrýt své pocity před lidmi, kterým nevěří. Jsou však i takoví, kteří pod tu masku ukryjí vše. To, jací opravdu jsou, jaké jsou jejich pravé úmysly. Svou masku upraví podle potřeby tak, aby získali důvěru ostatních.

Připravujete už nové skladby? Budou se nějakým způsobem lišit od písní z debutu?

Pro tento rok chystáme EP Antracit, kde by mělo být pět nových kousků, které se ponesou v duchu skladeb jako R.O.B., Sfarath nebo Otevři oči, takže to bude docela tvrdší počin. Jak název napovídá, půjde výhradně o hornicko-industriální tematiku.

Co vás čeká v nejbližší době?

V únoru nás čeká natáčení klipu ke skladbě Samostroj. Pokud se neobjeví ještě něco dříve, tak 29. března zahrajeme poprvé na koncertě v Máji v Novém Jičíně.