Poznání, které hladí i bolí. Ladě na své albové novince zkoumají fenomén dětství

„Děti jsou jen malou, nebo spíše žádnou ekonomickou pomocí a rodičovský pár se rozhoduje pro jedno nebo dvě pouze na emočním základě. Malé děti nemohou pomáhat ani s domácími pracemi, protože nedovedou zacházet s vysavačem, plynovým sporákem ani pračkou. V moderních průmyslových společnostech jsou děti ekonomickou přítěží, takže je v těchto kulturách nízká porodnost.“ Robert Lawless: The Concept of Culture, Minneapolis, 1979.

Dospělí se dívají na děti z perspektivy světelných let, rozumných požadavků a nebetyčných zkušeností. Jakoby zapomněli, že jednou taky byli dětmi… Nechali se unášet línou vodou, volně, svobodně… Ladě ví, že princip hry je starý jako lidstvo samo. Děti jsou posvátné, hudba magická a slovo nadarmo nebylo u konce nicoty a pravděpodobně bude i na jejím počátku.

Pojďme si ale hrát! Ponořme se do drásavého, zlověstného i konejšivého hlasu Michaela Kubesy. Do jeho dřímání a hřímání tolik podobného vulkánu před explozí. Do dosud nevyřčených slov vyhřezlých z úst jako němý výkřik Edvarda Muncha nebo srdcervoucí vřískot zešílevšího Bedřicha Smetany. Neboť kdo v tom má žít?

Nebojme se. Ještě je tady život. Ještě je lidí sběh schoulených. I ostrov dětství, který zvolna odplouvá. Ještě je láska, která přísahá jako spráskaný kůň. I lidé by potřebovali návod na použití lásky. Podobný návodům k použití, které obsahuje booklet u textů Kubesových písňových textů.

Děti jsou testament. První i poslední dobrá vůle. Většinou. Neboť nic neplatí absolutně. Návod k použití jedné z písní totiž praví, že nakonec stojíme před svým vlastním koncem a vůbec nevíme. Byli jsme vůbec? Reductio ad absurdum. Nahrávka Ladě je plná věčných paradoxů. Minulost a přítomnost se v tomto časoprostoru stéká do společného „teď a tady“. Kubesovy texty jsou nevyzpytatelné, provokativní a vynalézavé.

Koncepční umíněnost alba se prostírá na ploše více než šedesáti minut. Je to hodina napěchovaná až k prasknutí šestnácti příběhy, které jsou na sobě nezávislé. Většinou je napsal Michael Kubesa, několika přispěl opavský bard Jura Bosák a jeden stvořila Vladivojna La Chia, kteří své songy také citlivě nazpívali. Koncepční je pouze vnější rám alba. Vnitřní dimenze nahrávky je poměrně různorodá a nedává souvislý děj, spíš jde o kaleidoskop námětů, postřehů, fragmentů, nápadů, výroků, tezí, dialogů, parafrází, metafor a rčení…

Chvíli je posluchači při snaze vstřebat písně smutno, chvíli veselo, vždy jde o nějaký psychický a fyzický stav, který se promítá do uhrančivé hudby. Její nevýslovná tresť žánrů, lucidních hudebních textur a barevných kontur je poznávacím znamením Ladě.

Uvirova kytara se ve své nespoutané touze být svědkem toho strašného zázraku jménem život vzpírá všem regulím. Kdo touží po lásce, obvykle se s ní mine. Kdo baží po radosti přespříliš, získá stigmata rozesetá po bílém předloktí.

Uvykli jsme pohodlí, Uvira se nespokojí nikdy. Je to stopař po galaxiích, jenž hledá  emoce, otisky… Následován vždy důsledným a souměrným baskytaristou Jurou Paterem a rytmickými šamany Patrikem Benkem a Víťou Halškou. Pozoruhodné společenstvo, které z každé písně vypáčí její nejvlastnější podstatu a přirozenost. Je úplně jedno v jakém žánru se právě pohybují, výsledek je vždy motivován neselhávající intuicí a přesnou úvahou.

Těžko říct, kterou z písní si zamilujete a kterou opustíte a nestrávíte. Děti můžete poslouchat různými způsoby. Každopádně slyšet byste je měli, je to očistné, osvěžující a sebezpytné.

Album je zbytečné líčit v časové posloupnosti. Výsledný obraz nelze přenést do slov. Je možné jen dosvědčit, že se tady odehrává cosi nevýslovně lidského. Svět spí, dýchá… Svět spí, dýchá… U tvých rtů… Něco podobného prožije téměř každý, jde o to si tuhle věc  uvědomit. Potřeba ctít a sdílet, zpívá jiný velikán…

Jestli tohle je poslední nahrávka Ladě, což je pravděpodobné, pak je to vpravdě královská rozlučka!

Kolik kroků je od jesliček do hrobu? Prozradím vám to, milé děti: Jesličky, školka, škola, puberta, dospělost, stáří, smrt. A pak už jen nebe a peklo.

O tom všem jsou Ladě.

*

Ladě: Děti. Michael Kubesa: zpěv. Petr Uvira: kytary, zpěv. Patrik Benek: bubny, perkuse, klávesy, pískání, ruchy, zpěv. Jiří Pater: baskytara, zpěv. Vít Halška: perkuse.  Hosté: Jura Bosák, Vladivojna La Chia, Jura Wajda, Klaudie a Bartoloměj Benkovi, Dorota a Adina Paterovy. Nahráno ve studiu Patben v letech 2017 a 2024. Celkový čas CD: 63:14. Vyšlo u Indies Scope, 2024.