Petr Panzenberger v roli feťáka kraluje výjimečnému monodramatu Perníkář v ostravském Studiu G

Kvalitní monodrama je královská disciplína. Zaujmout diváka na první pohled, nenechat ho bloumat v myšlenkách a dokonale ho připoutat k jevišti není žádná sranda. Již při pohledu na tvůrčí tým je však divákům jasné, že zde žádné pochybení nenastane. Vojtěch Štěpánek již dávno nemusí dokazovat, že je na pravém místě (jak profesním, tak geografickém). Jeho přesné míření šipkou na terč je víc než prokázané. A právě proto mě vždy příjemně překvapí, když se pomyslně nastavená laťka ještě dál posune.

Petr Panzenberger je přirozený talent. Na jevišti velkého divadla jsme už dávno zvyklí a nepřekvapí nás škála hereckých kvalit, díky kterým umí přepnout z krvelačného Richarda III. na zábavného Trufa. Ale co se stane, když „Panziho“ obsadíte do role havířovského bývalého feťáka, který má vyprávět svůj životní příběh? Stane se to, že mu uvěříte každé slovo. S jistotou předstupuje před diváky a dívaje se jim do očí vypráví příběh sice cizího člověka, ale bez jediného zaváhání odvypráví každou důležitou sekvenci tohoto (pro mne) nepředstavitelného života.

Petr Panzenberger. (Foto: Viktorie Kubicová)

Celé představení stojí pouze na Petru Panzebergerovi, který zachází pouze s jednou podstatnou rekvizitou a tou je samotný příběh Romana Pechy. Díky inscenaci Perníkář nahlédnete do útrob drogové scény Ostravska, Havířovska a Těšínska napříč historickými událostmi. Jak se fetovalo a vařilo v osmdesátkách a jak se vše proměnilo v devadesátkách? Co Romana k drogám přivedlo a co jej naopak „zlomilo“, aby konečně už opravdu přestal? A přestal doopravdy?

Kniha Perníková chaloupka, kterou dle vyprávění Romana Pechy napsal Petr Motýl, je velmi osobitá generační výpověď. Svérázný jazyk Romana Pechy odráží jeho životní příběh i optimistickou povahu. Vojtěch Štěpánek velmi uctivě knihu adaptoval a zdařile přetavil vyznění knihy do divadelní inscenace

Petr Panzenberger. (Foto: Viktorie Kubicová)

Příběh se vás dotkne. Některých možná i tím, že sám drogy užíval, užívá nebo mu někdo blízký ze života díky drogám odešel. A nebo se vás příběh nedotkne, protože se vám i vaším blízkým drogy vyhnuly. Co se vás  ale dotkne určitě, je způsob, jakým je inscenace zpracovaná díky Vojtěchu Štěpánkovi a jak je zahraná díky Petru Panzenbergerovi.

Vyprávění Romana Pechy není žádná melancholická lítostivá zpověď. Útržky ze života chlapce, který vyrostl v klidném rodinném zázemí, se postupně vyvíjejí do monolitu neustále se opakujícího cyklu. Drogy–varna–kriminál. Díky Pechovi se dostávají do vyprávění i kamarádi, lásky, policisté a všichni mají své tváře, charaktery a životní osudy, které pokud neskončí na hřbitově, žijí dál ve víře a v naději. Petr Panzenberger v roli Romana vypráví životopisné zkratky s lehkosti, humorem, místy s lehkou nostalgii.

Nečekejte žádnou agitku na téma „neberte drogy, jsou špatné“, Roman Pecha jako nadšený chemik se vrhá do každého vaření s nadšením a s jakousi posvátností. Vše popisuje s vědeckou znalostí každé chemické rovnice a přesnými postupy.

Unikátní „one man show“ v podání Petra Panzenbergera si na sobotní premiéře vysloužilo dlouhé ovace. A zaslouženě. Jeho herectví v tomto tragikomickém monodramatu je obnažené, přirozené a na nic si nehraje.

Vynikající inscenace si našla skvělé ukotvení ve Studiu G a věřím, že díky generační výpovědi může oslovit velmi širokou obec diváků.

*

Perníkář. Autoři: Roman Pecha, Petr Motýl a Vojtěch Štěpánek. Režie, scéna a kostýmy: Vojtěch Štěpánek. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 18. ledna 2025 ve Studiu G v Ostravě.