Lukáš Melník před premiérou Nepřítele lidu: Lidé by se měli řídit svým úsudkem. Díky bohu za autory, jako byl Ibsen

Bude to deset let, co jste získal Cenu Thálie pro činoherce do 33 let. Kam se váš život za uplynulou dekádu posunul?

Stal se ze mě táta, což je pro mě nejvíce zlomové. Před pár dny jsem se stal už trojnásobným otcem, takže radosti je třikrát více. Co se týče práce, tak upřímně řeknu, že se nestalo to, co spousta lidí čekalo poté, co jsem Thálii dostal. Velké množství nových nabídek nepřišlo, takže u mě se toho zase tolik pracovně nezměnilo. A myslím to v dobrém, protože hraju v krásném divadle s výborným kolektivem. Život plyne dál.

To je krásné, tak gratuluji k potomkovi.

Mockrát děkuju.

Ještě k té Thálii, opravdu nepřišla ani větší spolupráce s Českou televizí?

Ani ne. Nezaznamenal jsem nějaký větší posun. Zůstalo to zhruba na stejné úrovni. Občas se někde mihnu, občas dostanu nějakou pěknou věc, celkově ale Thálie na mou kariéru nějak zásadní vliv neměla.

Řada talentovaných herců z Ostravska obdržela Thálii pro činoherce do 33 let a pak prchla do Prahy. Neměl jste zaječí úmysly? Jste u Bezručů od roku 2006.

Je to dlouho. Abych byl upřímný, to nutkání tam bylo. Nějak se ale život vykrystalizoval tak, že zatím zůstáváme v Ostravě. Máme tady jako rodina krásné prostředí. Úžasné divadlo, spousta známých. Je pravdou, že v Praze mám polovinu rodiny, takže jakýkoliv přesun tam by byl vlastně hladký. Mám Prahu rád, ale když tam přijedu, tak rychle vystřízlivím, protože přesun z bodu A do bodu B mi zabírá tolik času, že v Ostravě bych za tu dobu stihl spoustu věcí. Je to něco za něco, já to takhle beru. Praha je taková citovka.

Když jsme u těch citů, je nějaká role u Bezručů, která vás chytla za srdce a máte ji na prvním místě?

Na to je složité odpovídat. Ke každé roli si chci cestu najít, abych ji dokázal přijmout a zahrát. Jsou nějaké kousky, na které rád vzpomínám. Třeba v Rodinné slavnosti, kde jsme hráli s Norbertem Lichým otce a syna, to bylo velmi zajímavé, náročné, ale hrozně dobře se nám partneřilo. Bylo to něco víc než hraní. Nikdy nezapomenu na svou první roli u Bezručů, kterou jsem dostal od pana Mikuláška, což byl Lenský v Evženu Oněginovi. To byla taková moje uvítačka v Ostravě a celkově v praxi po škole. Nepřítel lidu, kterého teď zkoušíme, je pro mě zase citová záležitost.

Z ověřovací zkoušky Nepřítele lidu. (Foto: Jiří Zerzoň)

V čem je pro vás Ibsenův Nepřítel lidu tak stěžejní?

Ibsen mi totiž mluví z duše prostřednictvím mé postavy Tomáše Stockmanna. Je to pro mě balzám. Ibsen už to všechno ve své době tak krásně uchytil, že se tomu až těžko věří.

Jaký vztah tedy máte obecně k Ibsenově tvorbě?

Je úsměvné, že s Magdalenou Holcovou jsme hráli už dřív jednu těžkou Ibsenovu věc, taky to byl manželský pár jako v Nepříteli lidu. Víme, že Ibsen má náročné kusy. O to je to pro mě krásnější. Je potřeba v takových inscenacích ten herecký kumšt ukázat. Není to nějaká potrhlá konverzačka, kterou hromada lidí může chtít. V tomhle ohledu u nás dostanou lidi trochu jiné meníčko.

V Nepříteli lidu se mísí otázky ekologie a boje jednotlivce proti společnosti. Zní to jako téma hry napsané včera a ne v 19. století, že?

Přesně tak. Ibsen Nepřítele lidu psal v letech 1880 až 1882. Myslím si, že režisér Honza Holec to celé ještě více přiblížil divákovi dneška. Věřím, že ta inscenace bude ještě čitelnější.

Na webu Bezručů se můžeme dočíst, že půjde o slavné Ibsenovo drama v bezručáčkém hávu. Je tím myšleno přesně tohle přiblížení hry člověku v roce 2025?

Mám dojem, že je to takhle myšleno, i když samozřejmě Honzovi do hlavy nevidím. Jsme specifický soubor, bude se to hrát v komorním prostoru, jazyk se přizpůsobí dnešní době, ale pořád je to Ibsen. Nebojíme se hrát o tématech, která třeba nejsou úplně populární, ale je hrozně důležité je lidem zprostředkovat. Je dobré nastavovat společnosti zrcadlo, ať máme aspoň trochu zpětnou vazbu toho, co se kolem nás děje. Je to správně, nebo není? Neruplo nám už náhodou v bedně? Vždycky je fajn se vrátit trochu nohama na zem a říct si, že už toho bylo dost. Je otázka, jak to divák přijme, protože nikdo nechce slyšet kritiku.

Chcete říct, že se třeba diváci v hledišti i zastydí, že se v lecčems negativním poznají?

Takhle bych to neřekl. Spíše bych to označil jako nahlédnutí do lidské duše a pod pokličku nálady naší společnosti. Ta inscenace by mohla přinést i určitou katarzi. Nenechme se blbnout davem, každý by se měl řídit svým úsudkem, to je lidské vítězství, na které to chceme hrát.

Z ověřovací zkoušky Nepřítele lidu. (Foto: Jiří Zerzoň)

Tohle je tedy to stěžějní sdělení inscenace podle vás jako představitele hlavní postavy? Doplnil byste ještě něco?

Blížíme se k premiéře a stále si na to ještě odpovídám. Přemýšlím, jak z toho všeho můj Tomáš Stockmann má vyjít. Už jsem to ale nakousl, podle mě by z toho mělo vyjít něco ve smyslu, ať se lidé vzpamatují. Opravdu si myslím, že je to nezbytně nutné, abychom začali uvažovat, nenechali se zblbnout sociálními sítěmi a dalšími věcmi. Je toho kolem nás šíleně moc.

Myslíte to teď z toho ekologického pohledu?

Ono se to pak právě z toho ekologična přetaví k všeobecné otázce lidstva, jak na tom jsme. Podle toho, co se kolem nás děje, tak mám pocit, že kdyby se rozdávalo vysvědčení, tak jedničku jako společnost nedostaneme. Díky bohu za divadlo a za autory, jako byl Ibsen, který se ve své době nebál říkat lidem podobné věci.

Takže máte kladný vztah k ekologii?

Samozřejmě. Upřímně si myslím, že by k ní měl mít kladný vztah každý z nás. Přece nechceme žít v bordelu. Snad už jsme vyspělou civilizací.

Potýkal jste si s postavou Tomáše Stockmanna bez problémů?

Velmi rychle jsem ho takříkajíc navlékl na sebe. Je mi v něm příjemně. Ve spoustě věcí mi mluví z duše. Bude se mi hrát dobře, troufám si říct. Co se týče povahy, já jsem proti němu určitě praktik, ale základní gró a filozofii člověka máme společnou. Věřím, že o to silnější pak může být ono sdělení lidem v hledišti, aby lépe chápali. Můžeme k sobě být přece slušní, ne? Proč je to problém? Proč si ničíme planetu? Jsou to naprosto základní otázky, které se ve společnosti začínají ztrácet. A mám pocit, že kdo chce podobné téma otevřít, tak kolikrát vypadá jako kretén. To je za mě špatně.

Stockmann půjde proti všem. Stalo se vám někdy v reálném životě, že jste se cítil podobně?

Podobnou situaci zažije podle mě skoro každý, kdo má zdravý rozum. Třeba se to mohlo stát už v dětství, kde vznikají první vzdory a hrdinství. Je to období, kdy člověk bojuje za tu svou pravdu. Jasně, ne vždy je to správně, ale pokud je vážně ta pravda jasná a čistá, tak mám dojem, že je to někdy o to těžší prosadit. Ona totiž ta čistá pravda kolikrát nebývá pohodlná, což se dneska moc nenosí. Jakmile je proti vám stádo, které je vám schopné popřít, že dva plus dva jsou čtyři, tak to je konec. Párkrát jsem se tak v životě cítil, ale myslím si, že není korektní, abych řekl něco konkrétního. Je potřeba se povznést, ale zároveň je nutné proti hlouposti bojovat.

Herecké klišé hovoří o tom, že lépe se hrají záporáci. Je to i váš případ, nebo si raději střihnete někoho Stockmannova ražení?

Máte pravdu, že se to říká. Každý ve svém nitru má toho zlého. Každý! A kdo s ním umí pracovat, tak je na tom líp než ten, který tvrdí, že to takhle nefunguje. Já o tom zlém v sobě vím. Vím, že tam je, a pomáhá mi to v těch záporných rolích. Spolupracujeme spolu a divadlo je v tomto ohledu super ventil. Co se týče těch dobráků, tak podle mě každý chce být pro diváky sympaťák. Pro mě je to nastejno, jestli hraju hodného nebo zlého. Nechci na někoho plivat špínu, takže to berte obecně. Může existovat člověk, který hraje hovado, ale vlastně ho už ani nehraje, protože sám je hovadem, tak to pak není dobré. Je super být jako herec tak nějak na neutrálu a umět jít nahoru i dolů.

Máme jen několik dní do premiéry, tak jak navnadit lidi závěrem na Nepřítele lidu?

Nechci toho moc prozrazovat, ale ať se těší, protože to bude show. Zatím jsme se nesetkali s žádným tvůrčím problémem. Tak! Teď jsem to vyslovil a přijde to. Snad jsem něco nezakřikl. Při přípravě té inscenace nejsou žádné porodní bolesti, které je potřeba překonávat. Tahle inscenace vzniká tak krásně přirozeně, že i proto je důležité, že takové věci vznikají.

Tak co myslíte? Bude Nepřítel lidu dalším ostravským trhákem?

Na to se bojím odpovídat. Hezky jsme si spolu pokecali o tom, jak lidé neradi přijímají kritiku a obraz toho, co se kolem nich děje, tak nevím, jak si to diváci vezmou. Možná to bude bomba, která tu dlouho nebyla. Děláme maximum pro to, aby nešlo o nějaké laciné morální kázání. Od začátku do konce je ta inscenace krásně vystavěna.