Bratři Ebenové v ostravském Pokladu: Hezké to bylo

Přípitek zaujal i Marka Ebena, který se tradičně ujal průvodního slova s noblesou, vtipem a šarmem. „Přepadly mě obavy, když si pořadatel není jistý kvalitou souboru, jestli není lepší nastavit přípitek. Když jste sem přišli, vypadali jste fakt vesele,“ rozesmál publikum hned po první písni Za malou chvíli oblíbený herec a moderátor. „Babička z Poruby, dědeček z Vřesiny, díky tomu jsem se nemusel nikdy učit vyjmenovaná slova,“ připomněl Marek genetické kořeny své rodiny. Originální humor Bratrů Ebenů v pauzách mezi písněmi spolehlivě bavil obecenstvo a vytvořil domáckou atmosféru pohody a radosti.

Dramaturgie koncertu Ebenů preferovala písně z aktuálního alba Co my víme, které doplnily starší songy. Jen debutové album Malé písně do tmy v playlistu sourozeneckého tria scházelo. Zato nechyběli jejich obvyklí spoluhráči kytarista Pavel Skála, kontrabasista Jaromír Honzák a bubeník Jiří Zelenka. Ostřílení a famózní muzikanti, kteří patří k legendám tuzemské hudební scény. Ve druhé písni Nic není tak horký z předposledního alba Čas holin se rozezněl refrén „Jenomže nic není tak horký, jak se upeče a každá kalná voda jednou odteče…“.

Z koncertu Bratří Ebenů. (Foto: Jiří Birke)

„V následující písni uslyšíte také náš jednotný zemědělský pěvecký sbor, který si zakládá na zemitosti,“ navnadil téma Jarní Marek Eben. Jejím magnetem byl poutavý klarinet mladšího bratra Davida, jehož melodické linky jsou poznávacím znamením osobité hudební poetiky Bratrů Ebenů. Nebojí se ani tak kontrastních témat jako jsou secí stroj, lamentace nad úrodou nebo francouzský dezert. Právě poslední zmíněný moučník zvaný Clafoutis propůjčil jméno jediné instrumentální skladbě koncertu, kterou lze najít na aktuálním albu Ebenů. Je to rytmicky nepravidelná přiznávka k progresivním rockovým kořenům, které občas vystrčily růžky v kytaře Pavla Skály a harmonických finesách kontrabasu.

Nechyběla ani titulní píseň z alba Chlebíčky, která si rozkošně utahuje z neodmyslitelné položky oslav a večírků: „Chlebíčky, oschlé chlebíčky. Pohrobci včerejších svátků. Ty šunkové, ty s vajíčky, ty ze čtvrtku, ty z pátku.“ Marek Eben ve svých textech dokáže otevřít každé téma s bystrým postřehem a laskavým humorem. Jeho nedílnou součástí jsou mírná ironie, vnímání paradoxů, ale i jakási „skautská“ potřeba hledat řešení a nějaké rozuzlení příběhu.

Z koncertu Bratří Ebenů. (Foto: Jiří Birke)

„Jsou písničky, které se vám zpívají dobře, když je napíšete. A časem, když je člověk starej a je to milostná lyrika, tak už se v tom necítí úplně komfortně. I když kolega Gott…,“ zavtipkoval Marek Eben před písní Mám dny z ceněného alba Tichá domácnost. Nejvíc ukázek pocházelo z aktuální nahrávky. Mezi jinými i hard rocková pecka Na šňůře, utahující si z prekérních situací, které umělci občas zažijí na koncertním turné. Nechyběl ani Menuet, v němž se Marek Eben přesunul od mikrofonu a akustické kytary ke klavíru, na který nelehkou píseň suverénně zahrál. V rytmu reggae se houpavě odvíjela kupředu píseň Bez komentáře, žertující na téma nekonečných a postradatelných komentářů.

Zazněla i jedna z nejzasmušilejších písní nového alba s názvem Kam to ještě pude. „Co se to tu stalo, řekněte mi, co se to tu stalo? Odkud to sem přišlo, kde se to tu vzalo? Co se to tu stalo? Kam se ubíráme,“ ptá se opakovaně bez odpovědí Marek Eben v písni, kterou provází ostintátní klavírní figura nejstaršího bratra Kryštofa. Ten během večera vystřídal nejvíc nástrojů: altovou flétnu, trubku, klavír a akordeon. Nechyběla ani jedna z nejzábavnějších písní Tý jo, která podle Markových slov vznikla na základě rozhovoru zachyceného v tramvaji. „Sedni si a dobře se dívej a pamatuj, znělo v jiném okamžiku v pozoruhodné písni Divadlo.

Z koncertu Bratří Ebenů. (Foto: Jiří Birke)

Koncert Bratrů Ebenů končil po více než dvou hodinách dvěma přídavkovými písněmi a hlasitými ovacemi vestoje. O největší kravál se postarala trojice mladých mužů, kteří se spolu s publikem od počátku diktovali euforickou atmosféru podobnou fotbalovému utkání Baníku. Během představování kapely rozjaření mladíci odměnili každého frenetickým potleskem vestoje a hlasitě skandovali jména dotyčného muzikanta. Tak silný ohlas překvapil i zkušené Ebeny, jak mi prozradil po koncertě rozzářený a spokojený Kryštof.

Po koncertě se bratři už bez doprovodu svých spoluhráčů odebrali ke stolečku, na kterém byly připraveny černé a bílé fixy na podpisování suvenýrů. Čekal na ně solidní zástup fanoušků, kterým se Marek, David a Kryštof s úsměvem na tvářích podepsali na všechny artefakty: knížky, cédéčka, desky i trička s logem nejnovější desky.

Z koncertu Bratří Ebenů. (Foto: Jiří Birke)

Koncert Ebenů byl jasným důkazem, že lidé stojí o kvalitu. Beznadějně vyprodaný sál Pokladu praskal ve švech. Na synergickém zážitku se podílel i skvělý zvuk a profesionální práce osvětlovačů. Málokterá kapela, dokáže zahrát naživo lépe než z nahrávky. Ebenové to zvládají hravě, navíc jejich lidský rozměr je košatý jako rozvětvený strom. Umí si ze sebe udělat legraci, což je nesmírně důležitá vlastnost.

Díky tomu jejich písně baví i kultivují, aniž by se pánové museli červenat za hudební banality a kopírování kolegů. Nebojí se inspirovat natolik kontrastními žánry jako jsou jazz rock a hip hop, ale vždy jsou to oni. Originální a nezaměnitelní. Bratři Ebenové se v Ostravě představili ve znamenité formě.  Z málokterého koncertu odcházejí lidé tak spokojení jako z ostravského Pokladu.