Nad posluchači vůbec nepřemýšlím, říká Marek „Frodys“ Pytlík z Awrizis po vydání alba My Heart Has No Home

Když jsi začal připravovat album My Heart Has No Home, využil jsi nějaké nápady, které se nedostaly na předchozí počin Gears of Fear, nebo jsi začal tvořit úplně od píky?

Vždy se snažím začít s čistým listem. Každé album je totiž snímkem doby a rozpoložení, ve kterém skládám. Hlavní je, aby se na album dostaly ty nejlepší skladby. Ale například u My Heart Has No Home se podařilo udělat fajn songy, které se na finální produkt nedostaly, nebo se tam nehodily a asi je vydám jako singl někdy v budoucnu. Dokonce vznikl i jeden cover, což se předtím nikdy nestalo.

Má nové album nějaký jednotící prvek?

Přemýšlím nad alby jako nad symboly a také nad jednotnou tematikou, která spojuje všechny songy. Nečekaně u My Heart Has No Home je to symbol srdce. V určitý moment jsem se musel rozhodnout dělat věci od srdce a ne kvůli tomu, co je zrovna populární nebo co by asi ostatní lidé chtěli slyšet. Ta srdcovost je pro mě čím dál víc důležitá a hlavně směrodatná. Dalšími důležitými symboly jsou příroda a vesmír. Moc mě nebaví hrát si na drsňáky a dávat na obal desky lebky a temnotu. Takže také obal a texty mají nějakou symboliku.

Zmínil jsi, že každé tvé album je odrazem tvého rozpoložení. V jaké náladě si tedy nahrával to poslední?

Tím trochu navážu na předchozí odpověď. Album bylo hotové asi před dvěma lety, kdy jsme natáčeli i klip. Tenkrát jsem chtěl složit vlastně to, co by se asi od Awrizis očekávalo. Nějak jsem ale cítil, že v tom nemám srdce a že to chce více času. Takže jsem začal skládat podle toho, co mě nejvíc baví poslouchat a hrát – co je blíže mému srdci. Pak šlo vše takříkajíc od ruky.

Který moment byl pro vznik alba v takové podobě, v jaké je, nejdůležitější?

Byl to právě moment, kdy jsem si uvědomil, že je důležité dělat věci pro sebe tak, aby mě proces bavil a naplňoval. Předchozí dvě desky byly docela temné, Dreadful Reflection bylo existencionální drama inspirované Frankensteinem a Gears of Fear vznikalo v pandemii. Tehdy jsem to takhle cítil a stojím si za tím. Uvědomění si, že nemusím dělat další temnou desku, bylo pro mě velmi důležité.

Poměrně často zařazuješ do skladeb rychlé agresivní riffy a jako kontrast akustickou kytaru. S jakým cílem tak činíš? Jde nějakým způsobem o poznávací znamení kapely, nebo předem s takovou variantou nepočítáš, ale nakonec k ní během tvořivého procesu přistoupíš?

Není to věc, nad kterou bych takhle přemýšlel. Většina skladeb vznikla na akustickou kytaru, a proto se někdy stane, že tam akustiku už nechám. Beru každý nástroj jako součást hudby. Každá skladba si sama řekne, co potřebuje. Pokud by se někde hodil rap, klidně tam budu rapovat, jestliže si to skladba vyžádá.

Domníváš se, že je pro posluchače výhodou, že hudba Awrizis je nevyhraněná a stylově nezařaditelná, nebo je to spíše rušivý element, protože de facto neví, co přijde příště a může pro něj být obtížné se na to soustředit?

Abych byl úplně upřímný, vůbec nepřemýšlím nad posluchači. Lidé potřebují jednoduché škatulky a jasné klíče. Pokud bych chtěl mít nějakou výhodu, začnu nosit masku a hrát ultra temný black/death metal o smrti. Je mi jasné, že ortodoxní posluchače moje hudba vůbec nezajímá. Výhoda to určitě není.

K čemu konkrétně odkazuje titul My Heart Has No Home? Jaká myšlenka se za tímto názvem ukrývá?

Název My Heart Has No Home byl původně pro moji druhou sólovou desku, kterou mám rozdělanou. V průběhu skládání pro Awrizis mi došlo, že se daleko více hodí zde. Je více osobní a lépe vyjadřuje hudbu i texty.

Za jakých okolností vznikla píseň Fractals? V určitých momentech to vypadá, že jsi vzal motivy z nějaké symfonie a ty jsi jakoby nasamploval a předělal do metalového hávu…

Fractals je jedna z těch skladeb, které byly hotové už asi před třemi lety a do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, jestli ji na album dát, nebo ne. Z mého pohledu je hrozně primitivní, a abych byl zase upřímný, nepředpokládám, že budeme hrát tuto skladbu na koncertech. Muzikanti rádi říkají, že poslouchají vážnou hudbu, aby vypadali zajímavě. Já jsem posledních několik let určitě žádnou symfonii neposlouchal a už vůbec jsem se nesnažil žádnou složit. Ale je zajímavé sledovat, jak hudba působí na každého úplně jinak. Tohle na tom mám rád.

Frodys na snímku z roku 2021. (Foto: Rose Mary)

Jelikož do skladeb zařazuješ prvky různých metalových žánrů, nabízí se otázka, jaký máš recept na to, aby výsledný produkt nepřipomínal spíše dort pejska a kočičky, ale jednalo se o kompaktní song?

Dort pejska a kočičky je možná přesně to, co mě na tom baví. Já vlastně ani neumím složit čistě deathovou nebo blackovou desku. Nebavilo by mě to ani skládat, ani poslouchat, natož hrát. Ortodoxních alb a kapel je, myslím si, v každém českém městě dostatek a dělat další variaci na death metal o mrtvolách nebo válce mi nepřijde efektivní. Naopak metal o pejskovi a kočičce ano. Právě jsem dostal námět na pátou desku… (smích)

Jak poznáš, že je píseň opravdu hotová?

To si vždy řekne konkrétní dílo, kdy je hotové. Jsou skladby na této desce, které jsem dělal čtyři roky, a jsou skladby, které byly hotové za pár hodin. Já to můžu poznat tak, že mě poslech a hraní začne opravdu bavit a není tam nic, co bych změnil.

Máš pocit, že tvorba Awrizis více ovlivňuje Postcards from Arkham, což je tvá další kapela, nebo že Postcards from Arkham více ovlivňují Awrizis?

To netuším. Lépe řečeno je asi pravděpodobné, že se moje projekty nějak ovlivňují, jelikož je přes deset let dělá od A do Z jeden mozek a jedno srdce. Pro mě je podstatné, aby to dávalo smysl a hlavně, aby mě tvorba bavila. To ovlivnění je třeba v tom, že s každou deskou se naučím něco nového, co na další mohu použít.

Co tě čeká v nejbližší době?

Samozřejmě podpora desky My Heart Has No Home. Křtít budeme na Czech Death Festu, který se koná od 12. do 14. června v Červeném Kostelci. Vyjdou určitě nějaká videa a singly, dokonce skladby, které se na album nevešly plus jeden cover. Do toho ještě s Postcards from Arkham dojíždíme tour Ten Years in Arkham a budu dodělávat film a soundtrack, na kterém pracuji od roku 2020. Taky se těším, až si odpočinu od kraválu a dodělám svoji druhou sólovou desku, nástupce Weirdfolk. Těším se na všechno.