V uplynulém roce se roztrhnul pytel s příležitostmi, říká frontman kapely Expedice Apalucha Jura Bosák

V listopadu 2024 vyšlo tvé kapele Expedice Apalucha nové album. Kde se natáčelo?

Album Zpomal, páve! se natáčelo ve Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava v květnu a v říjnu 2024, ale v podstatě se dá řici, že za měsíc bylo hotovo, ale nejvíc se nám roztáhlo mixování. Mastering Matouše Godíka byl pak poměrně svižný.

Kdo je producentem nového alba?

Producenty nového alba jsme si byli sami – Expedice Apalucha, jako u předešlých našich desek. Ale musím podotknout, že se na zvukové podobě alba výrazně podepsal i zvukař Marek Hoblík, který nám věnoval příjemnou péči podobně jako u předchozí nahrávky Seveřan (2021).

Kdo byl tvůrcem hudby a textů?

Texty jsou tady moje všechny, na hudební tvorbě se podíleli i baskytarista Jiří Pater, například proopavskou písní Hedvika, a kytarista Patrik Kuběj, který otevírá album svou písní To nic a džin.

Jura Bosák. (Foto: Josef Jirásko)

Album jsem si pustil několikrát a připadá mi jiné než předchozí. Více rockovější a progresivnější. Jak to vnímáš ty?

No ano, vnímám to v podstatě stejně. Po odchodu zakládajícího člena Toma Havránka, který hrál na akustickou kytaru a foukací harmoniku, pro Apaluchu typickou, se od března 2023 vydala Apalucha touhle cestou. Řekli jsme si, že náhradu hledat nebudeme a nechceme, že půjdeme po kytaře, po riffu. Zpomal, páve! je prvním albem bez Toma Havránka, jiné tedy určitě je, a myslím, že může i příjemně překvapit zvláště posluchače, kteří naši tvorbu znají. Některé písně bez foukačky či akustické kytary musely z playlistu holt ustoupit. Proč teď nevyužít více feelingového potenciálu Patrika Kuběje, který kytarově definuje zvuk Apaluchy někdy od roku 2013? Patrik se podílel už na albu s názvem 5 (2016). Od téhle desky stále stavíme i současný koncertní repertoár a přidáváme i pár našich starších stálic, které lidé mají rádi.

Na albu se objevuje šest zcela nových písní, ale znovu i píseň Gratuluju z vašeho prvního dema, které vyšlo již v roce 2002. Proč je tato stará pecka na novém albu?

Píseň Gratuluju jsme opravdu nahráli v roce 2002 a je na demu dokonce první v pořadí. Podle mě si zasloužila znovu natočit tak, jak ji léta hrajeme. Tehdy, ještě se saxofonistou Honzou Tenglerem a kytaristou Petem Štěpánem, jsme ji nahráli s rapovou pasáží v podání zpěváka opavské rapmetalové kapely L.D.G.C Daliborem Holým. Krásné vzpomínky na krasné časy. Tato píseň teď v podstatě uzavírá album a je pomyslnou gratulací k 800. výročí založení města Opavy. Podobně jako píseň Hedvika o patronce Slezka Svaté Hedvice a zároveň o kostelu Svaté Hedviky v Opavě. Tyto dvě písně jsme věnovali rodnému městu k jeho významnému životnímu jubileu.

Zaujal mě i název alba Zpomal, páve! O čem tento název vypovídá?

Ne že bychom byli nějací staříci, ale přeci jen, když je ti přes čtyřicet, najednou přicházejí jakési neduhy a musíš se mírnit a míň divočit. Člověk se pak ohlíží zpátky, kouká na svět kolem sebe a neumí se zbavit myšlenky, že bychom všichni měli opravdu zpomalit a vzpamatovat se, srovnat skutečné hodnoty. Tohle, doufám, v těch písničkách je. Nemáš taky někdy jakési paví sebestřednosti lidí kolem plné zuby? Kam se pořád jako má běžet? Co se to pořád kolem generuje za nesmysly? Co takhle klid, pokora, čistá upřímná radost?

Obal nového alba Expedice Apalucha.

S tím samozřejmě souhlasím. Album je zajímavé i po výtvarné stránce. Kdo vytvořil obálku a booklet alba?

Grafiku alba jsem vytvořil já, většinou to tak u našich nahrávek je. Měl jsem chuť se trošinku vrátit k něčemu úsměvnému a pestrému jako jsou naše první desky. Proto ta pitoreskní paví karikatura z plastelíny, docela jsem se u jejího plácání bavil a třeba se lidem ten pajdulák vryje do mysli.

Myslel jsem si to. Co tvé další kapely a projekty? Jak to v současné době vypadá v kapele Dobrozdání?

Dobrozdání se také letos těší z nové čerstvoučké desky. Točili jsme ji téměř současně s Apaluchou. Dokonce je to deska echt gratulační. Jmenuje se podle jedné skladby přímo Opavou. Jo, těch 800 let rodného města jsem si prostě nedokázal odpustit. Točili jsme v Kravařích u Patrika Benka a na mixu a masteringu čaroval Ondřej Ježek, bude i klip. Máme tam příjemné hosty a překvapení. Duet s báječným foukačkářem Matějem Ptaszkem. Dostal jsem tam i cimbálovku, opavské Kubalovce a tak. Mnoho splněných hudebních přání.

Jak tě znám, tak se určitě objevuješ jako host i na albech dalších opavských kapel. S kým jsi letos spolupracoval?

Musím říct, že už s minulým rokem se roztrhl tvůrčí pytel příležitostí. Vážím si toho, když mě někdo s důvěrou osloví, určitě se nikam necpu a už vůbec nejsem workoholik. Mohu-li být platný, je mi to milo, i když mě to možná někdy stahuje od péče o vlastní, takže když se toho sejde moc, musím si dát pozor na polohy mrzkého chlapa (smích). S Milanem Bátorem jsem si mohl zazpívat písně Davida Stypky či Karla Kryla, byly to srdečné koncerty srdečných reakcí. Zazpíval jsem si moc rád na křtu první desky mladé opavské kapely Dobrý pokus nebo s Heimatem Petra Uviry, který mi hodil rukavic více, a to takové, že se prostě zvedají. Potkal jsem se tak třeba s příjemným člověkem, písničkářem Jakubem Nohou a mohl jsem napsat texty a nazpívat tři skladby na novou desku Děti opavské legendy Ladě. Ostravský písničkář Jakub Klein mě opět přizval zazpívat si dvě skladby na jeho druhé desce Podmázni kukačku. A dokonce jsem oprášil baskytaru, abych vypomohl na desce Divám se do vás spřízněné kapely Jarem být, kde mi dali nazpívat příjemnou píseň Staronová. No a najednou je konec roku, spousta pěkné muziky za námi, a vím, že i před námi.

Tak mě napadá, nepřemýšlel jsi někdy o svém prvním samostatném albu na kterém bys zúročil všechny své hudební nápady a myšlenky, které se třeba nevešly na žádné album Sonyk Belu, Expedice Apaluchy a Dobrozdání?

Ó, příjemná otázka. Nemá to kontury, ovšem vím moc dobře, do čeho bych se rád, jak se spoluhráči, tak sám, reálně pustil. A to nemusí jít vůbec o šuplíkovky. Taky už se mi to pomalinku děje, a to jsme ještě nenašlápli do čerstvého potenciálu těchto nových desek. Co však dostane přednost a prostor, co uzraje, jak se k tomu kdo postaví a jak a co se z myšlenek podaří zhmotnit, teď netuším. Má-li se to stát, tak se to stane. Piš si však, že střádám (smích)… Je na čem vyšívat.

Jak to vidíš v příštím roce? Chystáte křest nového alba?

Opavský křest Apaluchy bude 29. března 2025 v Evženovi na ulici Beethovenové. Možná jej budeme také natáčet. Ostravský křest spíše náhodou už proběhnul v Hudebním bazaru, vlastně jsme 30. listopadu dojeli takové povedené expediční minitour. Určitě se další koncerty přidruží, ale přeji si dát už trochu prostoru i Dobrozdání, také si zaslouží pořádně pokřtít, kéž se to povede u Richarda Vaculy v opavském kině Odboj. Do toho už se bude jistě dloubat do nějakých nových nápadů a pomalinku vpřed. Ona mě vždycky tak nějak víc baví tvorba než koncertování, ale je to důležitá součást našich životů. Jen ty organizační věci kolem, které jsem nikdy neuměl, podmínky hraní, příležitosti hrát, jsou kolikrát vskutku tíživé. Mám strašně rád na koncertech důstojný pocit, kdy kapela je spokojená a posluchač pak může dostat o to víc, vzájemně to jiskří. Hlavně, ať to všechny výsledně těší a nabíjí.