Rozzářené oči i slzy dojetí. Janáčkova filharmonie vzdávala po dva večery dojímavou poctu Petru Hapkovi

Petr Hapka (1944–2014) se řadí k nejvýznamnějším populárním skladatelům posledního půlstoletí. Psal písně pro ikonu českého šansonu Hanu Hegerovou, proslul také jako tvůrčí partner jednoho z nejlepších českých textařů Michala Horáčka a nezapomenutelná je i jeho hudba k desítkám českých filmů.

Janáčkova filharmonie se rozhodla této osobnosti vzdát hold nastudováním tří desítek jeho nejznámějších písní spolu se Skupinou Petra Maláska a také s klavíristou a skladatelem Haštalem Hapkou, synem legendárního skladatele, který se chopil spolupráce na symfonických aranžmá.

Sólových partů se zhostilo hned osm zpěváků, z nichž všichni už v podobných, i když ne tak orchestrálně velkorysých projektech s velkým úspěchem vystupovali v posledních letech.

Za klavír usedl Haštal Hapka. (Foto: Martin Kusyn)

Pozvání do Ostravy tak přijaly zpěvačky Hana Holišová, Lenka Nová, Kateřina Marie Tichá a Naďa Válová a zpěváci Michael Kocáb, Xavier Baumaxa, Dušan Kollár a Jan Maxián, jenž se chopil také role moderátora. Kapela se představila ve složení Haštal Hapka (klavír), Jana Bezpalcová (akordeon), Jan Tengler (basová kytara), Lukáš Pelikán (kytary), Kryštof Janáček (saxofon) a Miloš Dvořáček (bicí).

Jan Maxián a Hana Holišová. (Foto: Martin Kusyn)

Janáčkova filharmonie, která vystoupila v mírně redukované podobě, se mohla opřít o velmi kvalitní a smysluplné aranže, které s orchestrem počítají nikoliv jako s doprovodným a „náladotvorným“ tělesem, ale s naprosto plnohodnotnou složkou. Orchestr tak během večera dostával stejně výrazné, někdy i výraznější slovo než kapela, a mohl se tak představit v řadě různých hudebních barev.

Lenka Nová. (Foto: Martin Kusyn)

Ať už šlo o zásadní písně jako Denim blue, Krev a šroubky nebo Rozeznávám, které daly orchestru příležitost rozvinout symfonickou zvukovou paletu , anebo třeba o „flašinetový“ doprovod písně Buřty, pivo, nenávist či rytmicky a náladově proměnlivou Já ráda vzpomínám, Janáčkova filharmonie se v každé z těchto poloh ukázala ve velmi dobrém světle.

Naďa Válová a Xavier Baumaxa. (Foto: Martin Kusyn)

Také pěvečtí sólisté dali písním Petra Hapky, z nichž většinu dříve proslavili jiní zpěváci, nový rozměr a šmrnc. Kateřina Marie Tichá se s charismatem sobě vlastním zhostila například písně Hany Hegerové Vana plná fialek nebo jazzového šansonu Stín stíhá stín, zpěvačka Naďa Válová zase písněmi Gabriel nebo Krev a šroubky svým charakteristicky zabarveným naléhavým hlasem vehnala publiku slzy do očí. Strhující byly písně v podání Lenky Nové (zejména Na hotelu v Olomouci) i Hany Holišové, která bravurním způsobem pojala jednu z nejsilnějších písní Potměšilý host psanou pro Hanu Hegerovou, jež zazněla v samotném finále koncertu.

Hana Holišová. (Foto: Martin Kusyn)

Velmi dobrým způsobem se legendárních písní zhostil Dušan Kollár, jehož hlas je v některých polohách až neuvěřitelně podobný hlasu Petra Hapky. Kollár exceloval zejména v písních Kocour se schoulil na tvůj klín a Dívám se dívám. Dobře si se svěřenými písněmi poradil i Xavier Baumaxa, který písně Individualita nebo Buřty, pivo nenávist pojal i jako svéráznou hereckou performanci.

Kateřina Marie Tichá. (Foto: Martin Kusyn)

Neméně podstatným hostem koncertu byl Michael Kocáb, který představil písně V penzionu Svět, S cizí ženou v cizím pokoji a také trvale fascinující píseň Stáří, na jejímž konci se k překvapení publika objevila i postava Artura Ropotama, známá z vystoupení kapely Pražský výběr. Kocáb ve svém krátkém úvodním slovu označil Hapku za „mistra melodie, harmonie a modulace“ a jeho synovi Haštalu Hapkovi, který celý koncert doprovázel na klavír, velkoryse vyjádřil přání, aby svého otce jednou dorostl, protože na to má. Kocábovy vstupy byly výrazným oživením koncertu a patřily k nejsilnějším bodům. Škoda jen, že provedení písně S cizí ženou v cizím pokoji  trpělo poněkud uspěchaným tempem.

Michael Kocáb a Artur Ropotamo. (Foto: Martin Kusyn)

Mile potěšila i ochutnávka z Hapkovy filmové tvorby v podobě dvou ukázek z filmové suity, kterou napsal dirigent Jan Kučera. Ten přidal k dobrému historku o svém setkání s Petrem Hapkou během koncertu ve Státní opeře. „Svěřil jsem se mu tehdy s nápadem udělat suitu z jeho filmových melodií. Mrzelo mě, že Hapka takovou suitu nemá. Traduje se o něm, že do studia nosil útržky not, které se natočily a pak zmizely. K mému velkému překvapení a radosti se mu ten nápad líbil, a tak jsme spolu strávili asi dvě hodiny a shodili jsme se i nad výběrem hudby, která by tam měla být,“ řekl Kučera. Pro ostravský koncert tak Kučera zvolil ukázky hudby z filmů Krakonoš a lyžníci a Panna a netvor, obě orchestr odehrál s velkou odezvou publika.

Členové Janáčkovy filharmonie. (Foto: Martin Kusyn)

Nad rámec tištěného programu se diváci dočkali i dvou písní, bez kterých by pocta Petra Hapku nebyla úplná a v nichž se ještě jednou představili téměř všichni pěvečtí sólisté večera. Levandulová byla dojemnou vzpomínkou na Hapku i Hegerovou a poslední píseň večera Štěstí je krásná věc pak zvedla celý Gong ze sedadel a roztančila publikum nejen v prvních řadách. V rozzářených očích návštěvníků byla vidět radost a u řady z nich i slzy dojetí.

Ze závěru hudebního večera. (Foto: Martin Kusyn)

Janáčkova filharmonie uctila památku Petra Hapky důstojným a milým způsobem. Většina pěveckých protagonistů byla po celou dobu přítomna na jevišti v připravených křesílkách (a občas tak mohli svým kolegům v refrénech přizvukovat), takže večer budil zdání příjemné přátelské sešlosti.

Diváci možná očekávali, že se během koncertu na pódiu objeví i nějaké videoprojekce s legendárním skladatelem nebo alespoň jeho fotografie, organizátoři koncertu však nešli touto cestou. Kvalitě tříhodinového večera to nijak neubralo, protože emocí na pódiu bylo i tak dost.

Byl to velmi krásný večer. Petr Hapka by z něj měl radost.

*

K poctě Petra Hapky. Janáčkova filharmonie Ostrava, dirigent Jan Kučera a hosté. Multifunkční aula Gong, 19. do 20. prosince 2024. Recenze je psaná z koncertu, který se konal v pátek 20. prosince 2024.