Pavel Klečka o muzikálu Šumař na střeše: Jestli se nebudete ani smát, ani plakat, tak jsem hrál špatně
12.12.2024 14:08 Milan Bátor Divadlo Rozhovor
Moravskoslezský kraj jako fabrika na světové muzikály? Možná nadnesené tvrzení, nicméně letmý pohled na současnou produkci zdejších divadel svědčí, že na tom něco je. Zatímco Ostrava žije premiérou veleúspěšného muzikálu Elisabeth, Opava se připravuje na nedělní premiéru dalšího kultovního titulu. Šumař na střeše je nejúspěšnější muzikál v historii Broadwaye a jednu z hlavních postav v něm ztvární Pavel Klečka. Úspěšného operního a muzikálového pěvce, který je také držitelem Ceny Jantar, jsme požádali při této příležitosti o rozhovor.
v muzikálu Šumař na střeše.
Foto: Lucie Deutsch
Jak dlouho se vlastně věnuje operní pěvec Pavel Klečka muzikálu? Co tě k tomuto žánru přivedlo a co máš za sebou?
„Velkému“ muzikálu jsem se začal věnovat od prosince 2021, kdy mě oslovil šéf plzeňské muzikálové scény Lumír Olšovský pro postavu Maxe v Sunset Boulevard Andrewa Lloyd Webbera. Ale ještě před tím, v roce 2000, jsem zpíval „malé“ muzikály v Praze, Skřeta ve Sněhové královně na motivy pohádky H. Ch. Andersena s hudbou Varhana Orchestroviče Bauera, libretem Lubomíra Feldka a v režii Magdaleny Pivoňkové, a pár let poté jsem si zahrál také Faráře v muzikálu Pornohvězdy na libreto Petra Kolečka s hudbou Petra Wajsara v režii Tomáše Svobody. Nesmím zapomenout ani na Čochtana v Českém Krumlově, kterého jsem hrál v muzikálu Divotvorný hrnec mnoho let a letos, bohužel, i za kolegu Martina Hrušku, který předčasně odešel, a to byl o rok mladší než já. Hrůza…
Muzikálový zpěv pracuje s hlasem jinak než operní technika. Jaké to je, přepínat mezi oběma polohami? Je to pro tebe komfortní?
Já jsem chtěl profesionálně zpívat už odmala. Byl to můj sen a viděl jsem se „po boku“ Elvise Presleyho a Toma Jonese, kterými jsem byl „odkojen.“ Zpíval jsem si u kytary country, a když jsem se dozvěděl, že otevírají na pražské konzervatoři třídu pro popové zpěváky, hned jsem tam běžel. Ale ouha! Bylo to jen pro „dálkaře“ a já chtěl studovat řádně. Na můj dotaz, „co se tady studuje“, mi bylo řečeno, že klasický zpěv. Nejdřív jsem omdlel, ale moje touha zpívat byla silnější, takže jsem nastoupil na školu a teď je to dvaatřicet let, co zpívám operu a operetu na prknech, která „znamenají svět“. Tím odpovídám i na tvou otázku. Není to pro mě problém, spíše cítím, že kruh se uzavřel.
Velmi výraznou roli jsi ztvárnil jako soudce v Sondheimově muzikálu Swenney Todd – Ďábelský lazebník z Fleet Street, který stále hraje Národní divadlo moravskoslezské. Tvá postava je velmi negativní a přiznám se, že místy až odpudivá. Jak se ti hraje?
Já myslím, že skoro každý herec si rád zahraje negativní postavu, neb jsme veskrze nastaveni pozitivně, a tak si rozšiřujeme svůj herecký rejstřík.
V novém nastudování veleúspěšného muzikálu Jesus Christ Superstar v Plzni hraješ Piláta Pontského. Zaujalo mě, že z římského prefekta Judey neděláš typického padoucha, jak to má ve zvyku církevní tradice. Jak tuto postavu vnímáš?
Myslím, že v každém je kus dobra i zla, je jen otázkou příležitosti, okolí a životních situací, jaká ta vlastnost se v té chvíli „ukáže“. Pilát má pochybnosti nad odsouzením Krista, ale je „dotlačen“ davem k rozhodnutí, které by jinak neudělal, nebo by nebylo tak fatální.
Novou výzvou je pro tebe slavný muzikál Šumař na střeše, který aktuálně připravuje Slezské divadlo Opava. Stručnou řečí čísel jde o nejhranější muzikál v dějinách Broadwaye. Získal devět prestižních cen Tony a také úspěšné filmové zpracování. Čím to, že je Fiddler On The Roof tak úspěšný?
Vysvětluji si to jednak jeho aktuálností, která bohužel platí v každé době, a bohudík taky krásnou muzikou a vnitřním nábojem každé scény. Tento muzikál prostě nemá „hluchá“ místa.
V Šumařovi jsou tři dcery židovského mlékaře, které odmítnou tradiční praxi, že jim ženichy sežene otec s dohazovačem. Zkrátka si najdou manžely samy. Je podle tebe téma mezigeneračního konfliktu a odporu k zapouzdřeným tradicím stále aktuální?
Určitě, na druhou stranu je tradice a „tradice“. Nezapomenu na setkání v Japonsku, kdy mi říkali japonští přátelé, jak jsou nešťastní z amerického vlivu na jejich ženy a „bourání“ tisíciletých tradic.
V čem osobně vnímáš největší potenciál a sílu tohoto slavného díla, které Slezské divadlo Opava uvede přesně šedesát let od jeho vzniku?
Já doufám, že bude v provedení.
Když už jsme zmínili opavské divadlo, je to jedna z tvých nejčastějších destinací. Čím je pro tebe jedinečné?
Nevím, jestli je jedinečné, ale pravdou je, že se mi zde hraje moc dobře. Je to díky lidem kolem mě na jevišti a lidmi v hledišti. Řekl bych, že je to skoro pravidlo oblastních scén.
Režii Šumaře na střeše se ujala zkušená Dagmar Hlubková. Vyhovuje ti její režijní koncepce a pojetí?
S paní režisérkou se překvapivě setkávám poprvé. Samozřejmě jsem o ní věděl, ale míjeli jsme se. Mám rád detailní a titěrnou práci nad rolí a myslím, že spolu souzníme, neb ona je i takový režisér – srdcař a perfekcionalista.
V souvislosti s tímto muzikálem se traduje výrok „Každý z nás je šumařem na střeše,“ který vysloví tvá postava Tovje. Jak mu ty osobně rozumíš?
Myslím, že je to myšleno tak, že během života se musíme vyrovnávat s různými radostmi i bolestmi. Někomu to jde lépe a někomu hůře. Nemohu nevzpomenout na mého pana profesora Karla Petra po pololetních přehrávkách na Konzervatoři, které se mi totálně, slušně řečeno „nepovedly“. Pan profesor ke mně tehdy přišel a povídá: „Stalo se, nehrab se v tom jako v h… a koukej, aby to příště bylo na výbornou.“
Výborný přístup! To schvaluju. Slezské divadlo Opava se v posledních letech snaží zařazovat výpravné a kultovní tituly. Je to podle tvého názoru dobrá volba pro divadlo na periferii republiky?
Já myslím, že je to skoro nutností. Tohle jsou skvosty, které se lety osvědčily, jsou kvalitní a lidé se potřebují alespoň na ty dvě hodiny „přesunout“ z životní reality do jiného světa.
Hudba Jerryho Bocka je velmi charismatická, které písně máš nejraději?
Jednoznačně „ Kdybych já byl Rotschild“.
Jak bys pozval diváky na tento velký počin amerického divadla?
Zvu vás, malé i velké, staré i mladé, tlusté i tenké. Pokud se chcete zasmát a poplakat si, tak přijďte na Šumaře na střeše, a jestli se nebudete ani smát, ani plakat, tak jsem hrál špatně a tímto se vám všem omlouvám!
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.