Tak trochu nenormální sbor. Projekt Ostrava zpívá gospel hravě přesvědčil, že k hudbě stačí mít jen otevřené srdce
10.12.2024 05:00 Milan Bátor Hudba Recenze
Jedenáctý ročník unikátního projektu Ostrava zpívá gospel zalila roztančená euforie. Fenomén, jaký jiné české město nezná, má podobu více než stohlavého pěveckého sboru většinou neškolených zpěváků a zpěvaček. Na nácvik celovečerního koncertu má sbor tradičně zhruba čtyři týdny. Výsledek představil na třech vyprodaných koncertech v Evangelickém Kristově Kostele v Moravské Ostravě a my jsme byli u toho.
Z koncertu Ostrava zpívá gospel 2024.
Foto: Martin Kotajný
„Sbor, který vidíte před sebou, není úplně normální,” zavtipkovala po energickém úvodu koncertu jedna z duší projektu Ostrava zpívá gospel Barbora Filipová. Je snadné udělat z nějakého slova mantru, která se poměrně často vůbec neslučuje s realitou. Jenže tohle společenství nelze definovat výstižnějším slovem, než je fenomén. Dodejme, že fenomén, který si nehraje na elitu, ale je dostupný každému otevřenému srdci. Ostrava zpívá gospel je skutečně úkaz, který nemá v tuzemském měřítku srovnatelnou analogii. Což je vlastně škoda, ale možná, že právě tato reflexe vzbudí v někomu touhu uspořádat něco podobného.
Jak to vlastně Ostrava zpívá gospel dělá? Sváteční atmosféra na návštěvníka koncertu dýchla hned po vstupu do kostela. Nejde o pozlátko pro oko, ostatně interiér evangelického kostela je spíše skromný a má k přepychu daleko. Moc hezky však vyzněly zvukomalebné tóny muzikantů, kteří usedli k nástrojům dříve, než se na pódiu shromáždil mohutný smíšený pěvecký sbor.
Oč razantnější byl posléze nástup celého tělesa pod vedením sbormistra Terryho Englishe s doprovodnou kapelou a dechovou sekcí po bocích. Úvodní The Blessing of Abraham, Excellent is Your Name a Hallelujah Anyhow ukázaly, jak zní rychlejší rozjeté písně. Jejich součástí byly vícehlasé pasáže a samostatné melodické linky. Provedení OZG mělo strhující zvukovou monumentalitu, ale obratně využívalo také jemnější dynamické rejstříky. Díky šetrné zvukové balanci vynikla i srozumitelná výslovnost.
Za povšimnutí stál i poměr mužských a ženských vokálů. Obvykle mívají v podobných smíšených sestavách mírně navrch dámy, letos bylo možné slyšet naprosto vyváženou sborovou sazbu plnou vzájemné podpory, příjemné interakce a snahy zanechat na pódiu své nejupřímnější emoce.
Dramaturgie koncertu počítala také se sólovými výkony. Gotta Have Faith v energickém ztvárnění Pavly Barákové, Let It Be s distingovanou Adélou Jurčovou, Keep on Hoping v podání Jany Prudilové, Light of the World s Danielou Krapkovou a další odvážní zpěváci, kteří možná vystoupili před tak velkým publikem poprvé v životě. Co hlas, to individuální pojetí a osobní přístup. Někdy decentně rezervovaný, jindy naopak odhodlaný a odevzdaný do posledního tónu. Všechno se počítá. Mezi nejsilnější momenty koncertu patřila nepochybně a cappella verze písně Let It Be legendárních The Beatles, do níž Terry English pohotově zapojil i publikum.
Formát koncertu příjemně osvěžil také duet Wonderful Merciful Savior manželů Amy a Mela Ellenwoodových, největší dojetí ovšem vyvolal dětský pěvecký sbor Zvonoklíček, který se přidal k účinkujícím v písni Modlitba a několika dalších skladbách.
Pochvalné uznání si zaslouží také doprovodná kapela, která letos vystoupila v modifikovaném složení: Na bicí se představil Samuel Boczek, zatímco perkusím neochvějně vládnul nepostradatelný Adam Rek. Šťavnaté kytarové groovy sázel jako obvykle s přesností a feelingem Jiří Balcařík, kterého od basové kytary vydatně podporoval skvělý Přemysl Mixa. Klávesové nástroje letos malebně obstaraly dámy Shelby Flowers a Liliana Kaletová, dechovou sekci rozpálily dozlatova vypečené trubky Jakuba Klimánka a Tomáše Bučka. Své kouzlo vykonal také saxofon Radima Nováka a trombon Věrka Lanči. Neodmyslitelná smyčcová sekce hrála ve složení Tomáš Vašut (1. housle), Natalia Vašutová (2. housle), Anna Rutkiewitz-Hryciuk (viola) a Paulína Glacová (violoncello).
Gospelové party nejsou vůbec jednoduché. Stoptimy, synkopy, tečkovaný rytmus, jazzová harmonie, protirytmy. Málokterý hudební žánr je tak svobodný a nespoutaný, co se týče palety inspiračních zdrojů. Výkonům muzikantů kromě spolehlivé souhry naštěstí nechybělo to zásadní: nadšení a přirozená touha po dobrém výsledku. Pod vedením neposedného Englishe sbor odevzdal výkon, za který se sluší poděkovat. Každý nechal na pódiu kousek sebe pro ostatní. Víc si nelze ani přát.
Ostrava zpívá gospel není jen o radosti a naději, kterou s sebou přinášejí Vánoce. Dobrá vůle tohoto společenství je každoročně realizována praktickou pomocí znevýhodněným dětem, které pomocnou ruku naléhavě potřebují. Letos putovala pomoc na podporu patnáctileté Marušky Kučerové, která od narození statečně bojuje s diagnózou dětské mozkové obrny.
V tomto krutém světě je každý takový projev obětavé lásky světlem, které znamená nový začátek.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.