Vánoční koncert Marie Rottrové v ostravské sportovní hale překonal veškerá očekávání

Vánoční koncerty bývají někdy plné kýče a iluzorního pozlátka. Banální úpravy vánoční klasiky, omšelé hity… Na to všechno můžete na chvíli zapomenout! Marie Rottrová v letech, kdy se nostalgicky vzpomíná na největší životní milníky, připravila koncertní zážitek z říše snů a kouzel. Na rozdíl od jiných hvězd populární hudby však publiku v naplněné Ostravar Aréně představila program dramaturgicky nevšední a poutavý.

Úvod koncertu. (Foto: Aleš Honus)

První část večera orámovala Vánoční mše jejího tatínka Vladimíra pro soprán, tenor, dětská sóla, pěvecký sbor a orchestr. Už jen tato volba svědčí o obrovské odvaze předat lidem něco jiného a neoposlouchaného. Hrušovský varhaník, skladatel a sbormistr Vladimír Rotter svou mši napsal v roce 1942 uprostřed válečného zmaru. Posluchačsky přístupné dílo pro něj muselo znamenat něco jako duchovní oázu uprostřed pouště. Ještě než se rozezněly jemně pastorální tóny jeho mše, ukázala Rottrová obrázky svého zmizelého dětství, které prožila – podobně jako Vlastimil Brodský, v Hrušově. Každou fotografii zpěvačka doprovodila stručným a přiléhavým komentářem, přitom se elegantně vyhnula sentimentu.

Sopranistka Veronika Rovná. (Foto: Aleš Honus)

Posléze už Rottrová předala „slovo“ Janáčkově filharmonii, sboru Permoník, Veronice Rovné, Martinu Javorskému a jejich dětským protějškům Honzíku Pražákovi a Rostislavu Radeckému, kteří zpívali dětská sóla. O jejich přípravu se svědomitě postaraly sbormistryně Martina Juríková a Karina Grimová. V jejich podání se pod pečlivým vedením dirigenta Vavřínka rozezněla hudba konejšivá a radostná, jako nedobytná tvrz proti strachu a beznaději. Výkony malých i velkých sólistů byly povedené a srdečné. Vánoční mše tatínka Rottrové dýchla domáckou atmosférou českých pastorel a zdařile evokovala klasickou zvukomalbu narození Krista.

Druhou polovinu koncertu opanovala Marie Rottrová, která svůj set zahájila písní Vánoční čas. Napsal ji pro ni podobně jako další populární perly jeden z jejích životních textařů Jaroslav Wykrent. „To je vzpomínka na něj,“ dodala zpěvačka, která Wykrentovi během koncertu ještě několikrát projevila svou vděčnost. Rottrová zazpívala plejádu písní, které patří do pokladnice české populární hudby: Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Řeka lásky, Markétka a Lásko jsou jen letmým výběrem těch, které publikum odměnilo čím dál víc zvučným potleskem.

Marie Rottrová. (Foto: Aleš Honus)

Rottrová nezapomněla ani na své pěvecké kolegy. Jedním z nich byl a stále je i ostravský zpěvák Petr Němec, který si vystřihnul dvě sólová čísla: bluesovou píseň Černej pán a Opatruj svých sedmnáct, kterou nazpíval s vynikající ostravskou kapelou Flamingo před neuvěřitelnými čtyřiapadesáti lety. A Němcovi se povedlo svým vitálním rockovým drajvem probudit zpočátku spíš rezervované publikum k spontánní reakci.

S některými legendami si už bohužel Rottrová nezazpívá, společné písně má však stále v repertoáru. To je případ songu S tím bláznem si nic nezačínej, jehož původní verzi od Kim Carnes & Davida Ellingsona opatřil báječným českým překladem Vladimír Poštulka. Rottrová zde připomněla nezapomenutelného Pavla Bobka, s nímž píseň jedinečně nazpívala. Skladba zazněla v pěveckém podání baskytaristy Petra Valáška a Marie Rottrové, která duet uvedla větou „Bude to pocta pro Pavla Bobka“. Následoval jeden z nejbouřlivějších potlesků svátečního večera. Rottrová si během své kariéry vždy pečlivě vybírala textaře, proto se může bez obav vrátit k nejrůznějším momentům své obdivuhodně mnohotvárné pěvecké dráhy: Muž č. 1 s textem Jaromíra Nohavici nebo Markétka Jiřiny Fikejzové jsou jen jedny z mnoha písní, které především díky nadčasové kvalitě textů téměř nezestárly.

Marie Rottrová a Petr Valášek. (Foto: Aleš Honus)

Ke dvěma podstatným mužům své kariéry, Wykrentovi a Nohavicovi, se Rottrová vrátila i na závěr koncertu, kdy zazpívala s ohromným ohlasem písně Skořápky ořechů a Lásko, voníš deštěm z repertoáru Black Sabbath. Rottrová svou stylovou rozmanitost ostatně promyšleně servírovala po celý koncert například písněmi z tvorby kapely Fleetwood Mac a dalších bluesových, soulových a rockových klasiků. Na konci ostravské pěvecké stálici dvakrát aplaudovala celá Ostravar Aréna vestoje. Dojemný moment, který Rottrová zářící štěstím s nadhledem okomentovala stručným a výmluvným: „Děkuji“.

Koncert první dámy české popmusic patřil k mimořádným zážitkům. Na jeho vyznění se kromě fantastických výkonů všech protagonistů podepsalo výborné a bezproblémové ozvučení, které zohlednilo dynamickou vyváženost nástrojů i srozumitelnost zpěvu a vypíchlo sólové instrumentální linky. Další doménou koncertu byl propracovaný vizuální doprovod na obrazovkách, který přesně korespondoval s příběhem každé písně. Tak vytříbené výtvarné zpracování a myšlenková provázanost s texty se vidí jen vzácně. Nikoli naposled musíme uvést také brilantní a svižné průvodní slovo, kterého se sama Rottrová ujala s velkou noblesou.

Závěr koncertu. (Foto: Aleš Honus)

Během své spanilé kariéry si Marie Rottrová vysloužila řadu přezdívek: „Lady Soul“ a „Inka Zemánková šedesátých a sedmdesátých let“ jsou jen letmou ilustrací, jak širokou paletou hudebních žánrů tato zpěvačka odjakživa oplývala. Čas ukázal, že žádná „nálepka“ nemůže tak mnohotvárnou osobnost výstižně charakterizovat. Marie Rottrová je sama sebou a nic jiného není třeba. Písně v strhujícím podání jejího nádherně stínovaného hlasu nevymřou po přeslici, protože si je osvojily všechny minulé, současné a věřím, že i budoucí generace. To je pro umělce největší pocta ze všech možných poct.