Ladě mají nové album Děti. Je to velká radost, tvrdí Petr Uvira a Michael Kubesa

Asi se na úvod nemohu zeptat jinak. Proč jsme na nové album museli čekat skoro deset let?

Kubesa: Vina je především na mé straně. Měl jsem v uplynulých letech poměrně velké osobní potíže, se kterými jsem se neuměl dost dobře vyrovnávat, a muzika už se mi do to téhle těžké životní etapy prostě nevešla. Tvořit jsme společně jako kapela začali znovu až v posledních dvou letech, když jsem opět začal psát texty.

Takže na albu Děti jsou hlavně písně, které vznikly v posledních dvou letech?

Kubesa: Z velké části ano, zejména v první polovině alba. Základy některých skladeb vznikly už dříve…

Uvira: Abych to dopověděl, ta naše přestávka nebyla zaviněna jen Michalovými problémy, ale i my ostatní jsme měli jiné zájmy, účastníme se i jiných hudebních projektů. Není to rozhodně tak, že bychom se scházeli a čekali, až se Michael vrátí. Přesto je fakt, že jsme se občas v mezidobí sešli, tedy mluvím o instrumentální části kapely, a z těch setkání vznikly nějaké demonahrávky. Dokonce jsme plánovali i akustické album, nakonec ale ten nápad skončil u ledu. Když jsme se ale později začali opět i s Michalem scházet a zkoušet, tak jsme ty nahrávky vytáhli. Některé z nich otextoval a nazpíval Michael a některé jsme pak nabídli dvěma hostům, kteří se na albu objevují.

Atmosféra první poloviny alba je skutečně výrazně odlišná než jeho zbytek. Album je zpočátku poměrně těžké na poslech, ale jeho druhá polovina je už odlehčenější, stravitelnější a docela pestrá. Je to dramaturgický záměr?

Uvira: Určitě ano. My jsme docela dlouho řešili, jak ty písně na albu uspořádat. Zda nabídnout nejdříve ty starší, které jsou, jak říkáš, stravitelnější, a potom ty aktuálnější, anebo zda to nějak promíchat. Nakonec to dopadlo tak, že na začátku jsou zařazeny ty aktuální, které jsou náročnější jak zvukově a hudebně, tak především textově, a ve druhé části ukážeme tu naši vlídnější tvář.

Album nese název Děti. Dá se říct, že motivy dětství prostupují velkou většinou textů a důležitou složkou je i obal, který s tímto motivem také pracuje. Lze Děti označit za konceptuální album?

Kubesa: Pokud se za konceptuální album dá považovat album s písněmi, ve kterých lze nalézt společný motiv, tak určitě ano.

Motiv dětství se v písních na vašem novém albu zobrazuje v mnoha formách. Třeba hned úvodní píseň je jakousi variací na večerníček Mach a Šebestová, zároveň jde asi o jeden z posluchačsky nejnáročnějších kousků. Jak tenhle nápad vznikl?

Kubesa: Úplně jednoduše, nejprve jsem na zkoušce do již hotové hudby četl z knihy Mach a Šebestová, později se ten text vyvinul až do aktuální podoby. Původně byl text asi dvakrát delší, takže jsem byl nucen ho seškrtat (smích)

Zmínili jsme i booklet, který je zajímavý tím, že obsahuje texty napsané dětskou rukou. Zdá se, že každý z nich psalo jiné dítě, nebo se mýlím?

Uvira: Je to tak, byl to nápad fotografa a výtvarníka Jiřího Štencka, který je autorem bookletu a spolupracuje s námi od začátku na všech albech. Využili jsme k tomu téměř všechny naše děti, dokonce i ty, které ještě psát neumí. A protože tolik dětí nemáme, přizvali jsme i několik dalších….

Zajímavé je, že u textů na albu je dopsán i návod k jejich použití. Cítili jste potřebu ty písňové texty nějak dovysvětlit? Přiznám se, že u některých mi ani tento návod k použití moc nepomohl, protože nabízejí různé výklady a interpretace…

Kubesa: Nedivím se ti, já sám kolikrát přemýšlím nad těmi významy. Kolikrát nechám sám sebe vláčet melodií a dalšími impulsy, nechám se vláčet úplně čímkoliv, co mi v dané chvíli přijde vhodné pro to, aby nějaký text vznikl. A kde se vzala ta potřeba texty dovysvětlit? Nevím, možná za to může má současná partnerka, která se mě často ptá, co těmi texty chci říct. A ptá se docela hodně, úplně na všechno (smích)… Vezmi si třeba verš „střapatá oběť drtivě známá“. To se těžko vysvětluje, i když vím, co tím myslím.

Michael Kubesa na archivním snímku. (Foto: Aleš Honus)

Ty jsi Michaeli, svou hlavní profesí matematik. Vyučuješ matematiku na vysoké škole. Jak jde dohromady matematika s psaním poezie?

Kubesa: Doplňuje se to. To, že píšu texty a zpívám, je vlastně dílem náhody související s vývojem mého života. Stejně jako mě život dokopal k tomu, že jsem si udělal doktorát z matematiky, kterou se živím. Ale myslím, že se to nijak nevylučuje, protože s tím intuitivním světem umění jsem laškoval celý život.

Na začátku rozhovoru jsi mluvil o tom, že kapela netvořila kvůli tvému těžkému životnímu období. Můžeš být konkrétnější?

Kubesa: Jak to říct? Ten nebyl až tak zdravotní, to ne, ale téměř jsem neměl kde bydlet, rozvedl jsem se, moje děti mě moc neměly rády, a tak jsem zůstal naprosto opuštěný. Stáhl jsem se do sebe a nebyl jsem schopen nikam chodit, byl jsem rád, že si můžu lehnout, že můžu spát, a taky jsem hodně pil. K úplnému alkoholismu jsme se asi nedopracoval, ale nebylo to moc pěkné období.

Změnil se, Petře, za těch deset let způsob, jak Ladě tvoří hudbu?

Uvira: Změnil se možná celkem dost. Dříve ty písně vznikaly tak, že jsme s Michaelem tvořili většinou jen ve dvou. Nebo jsem měl písničky už připravené z domu. Teď jsme spolu s Patrikem a Fidem ty moje črty  zpracovávali najednou ve zkušebně. Mám z toho radost, protože zvuk kapely se trochu posunul, já už v těch nových písničkách nejsem tak rozkročený se svou kytarou a jsem s ní spíše usazený v tom nástrojovém spektru. Je to takové tradičnější, ale myslím, že těm písničkám to sluší víc.

Petr Uvira na koncertu na Slunovratu v roce 2023. (Foto: Aleš Honus)

Na albu zpívají i dva velmi zajímaví hosté, a to opavský bluesman Jura Bosák a také Vladivojna La Chia. Proč jste se rozhodli je přizvat?

Uvira: U některých skladeb, které jsme chtěli na albu mít, se nám nedařilo najít společnou řeč s Michaelem…

Kubesa: Prostě mi to nějak nešlo do huby (smích)…

Uvira: … tak mě napadlo, že by nebylo od věci oslovit některé blízké lidi. Jeden z prvních, kteří mě napadli, byl Jura Bosák, kamarád z Opavy a zároveň fantastický zpěvák. A jsem rád, že na spolupráci kývla i Vladivojna, kterou jsem nějakou dobu doprovázel v její kapele. Oba si ty písně nejenom otextovali, ale samozřejmě i nazpívali.

Kubesa: A byl to opravdu skvělý tah, jsou to oba výborní zpěváci, kteří těm písním skutečně hodně pomohli. Zní to krásně a album je díky tomu ještě pestřejší. Máme z něj všichni velkou radost.

Kde vás budeme moci slyšet živě? Bude vydání alba provázet nějaké turné?

Uvira: V žádném případě bych to nenazval turné, spíše to budou takové samostatné výpady. Určitě album někdy na začátku února pokřtíme v Opavě, v Praze a v Brně. Možná  také odehrajeme v létě i nějaký ten festival.

Kubesa: Pokud o nás někde budou stát, tak přijedeme. Ale musíme cítit skutečný zájem.

Uvira: My jsme nikdy nebyli kapela, která by systematicky objížděla republiku a dělala nějaká turné, každé hraní pro nás byl svým způsobem svátek. A tak to i zůstane.