Tomáš Kačo a jeho My Songbook naživo: Úpravy českých písní, které obstojí na světových pódiích

Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem poprvé slyšel Tomáše Kača hrát jeho úpravu české písně Široký, hluboký. Už tenkrát jsem měl pocit, že je to jedna z cest, jak vdechnout všeobecně známé lidové melodii osobní autentické kouzlo. Aranžmá této lidovky se následně objevilo na Kačově debutové nahrávce My Home v sousedství jeho autorských kompozic. Jiskřička neuhasla a nové album My Songbook, je dramaturgicky upředeno z jeho oblíbených písní, které mu uvízly v srdci a nyní zaznívají v jeho individuálním pojetí.

Tomáš Kačo v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Koncert Tomáše Kača se odehrál na Fakultě umění Ostravské univerzity. Nejsem si jistý, zda to byl správně zvolený prostor pro podobný typ recitálu, kterému by slušelo více intimnější prostředí, kde mají k sobě diváci a interpret blíž. Přesto dokázal Tomáš Kačo okamžitě vytvořit hřejivou atmosféru, která nebyla skoupá na zážitky. Hned v úvodu sympatický umělec pobavil publikum, když pravil, že bude hrát především písně ze žlutého a zeleného zpěvníku Já, písnička. Ačkoli Koncertní sál Fakulty umění nebyl zcela zaplněný, Kačo vytvořil atmosféru, která byla plná dojmů a spontánních reakcí.

Tomáš Kačo v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

První přišel hned na počátku, kdy klavírista zahrál v jednom kontinuálním sledu písně Tulácký ráno, Holubí dům, Stánky a Okoř. Připadá vám to jako bizarní směsice? Nedejte na dojmy a běžte se přesvědčit, co Kačo s konkrétními písněmi dokáže udělat. Jeho úpravy se vyhýbají rutinnímu, ale i radikálnímu, chcete-li avantgardnímu přístupu. Klíčové je pro něj decentní zachycení pocitu, který v něm zůstal otištěn a který je rozšířen a rozpracován pomocí rafinované kombinace klasické, jazzové i progresivní harmonie. Jeho adaptace mají jasně dané formální schéma, kterému občas nechybí improvizační úsek. V každé písni Kačo hledá a modeluje individuální zvuk a snaží se do ní vnést osobní stopu.

Tomáš Kačo v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Zvolené řešení vetklo úpravám osobité charisma, které přesahuje rámec obligátní coververze. Dlouhé fantazijní plochy v písni Holubí dům i v dalších skladbách byly místy fascinující ukázkou kreativity a technické brilance. Dalším důležitým prvkem Kačovy interpretace je umění dynamických kontrastů a komplexní využití klavírních barev a tónového rozpětí s ohledem na povahu a charakter konkrétní písně. Bylo zřejmé, že si Kačo svou roli nijak neusnadnil: bleskurychlé pasáže a spletité harmonické útvary však pianista zahrál naprosto famózně, s noblesně kultivovaným tónem, který byl v dokonalém protikladu k šabloně a stereotypu.

sady

Tomáš Kačo má ještě jednu příjemnou vlastnost. Během hraní a následné komunikace s diváky se téměř neustále usmíval. Jeho vystupování bylo mile neokázalé a přirozené. Bez jediné manýry v hudbě či moderaci si pianista získal bouřlivé uznání publika jen svou senzitivní, pozornou interpretací.

Kromě ukázek z aktuální nahrávky My Songbook pianista okouzlil obecenstvo svou dravou verzí lidové halekačky Eště si já pohár vína zaplatím. Humorem a vtipem hýřila jeho interpretace písně Babička Mary legendárního tria Voskovec, Werich, Ježek. Bezprostřední ohlas mělo i pásmo koled s rozechvělou písní Tichá noc, která zazněla na samotný závěr. V ní si Kačo v levé ruce vystačil pouze s jediným opakovaným tónem, který sehrál roli pomyslného zvonu.

Tomáš Kačo v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Tomáš Kačo je ztělesněním příběhu, který dojímá i bez sentimentálních či teatrálních gest. Na světě je spousta umělců, kteří mají zajímavý osud. Mnozí si na něm obratně postavili výnosný byznys. Některé jsem slyšel hrát a na jejich koncert bych už podruhé nešel. Tento scénář pro Tomáše Kača neplatí. Jeho vystoupení si nenechte ujít, je to nejen výjimečně nadaný muzikant, ale i neobyčejně milý člověk, kterému nechybí přívětivost a skromnost. Takové vlastnosti v současné nadprodukci nenajdete příliš často.