Jaroslav Kodeš: Ostravská divadla se na rozdíl od řady jiných téměř vůbec nepodbízejí

Co vás přivedlo k tomu, že jste začal jezdit na přehlídku ostravských činoherních divadel Ost-ra-var?

Dřív jsem prostě neměl čas. Na konci roku, v listopadu a v prosinci, se hodně v rádiu natáčí a do ostravských divadel jsem se dostal jen v případě režie rozhlasové hry natáčené ve zdejším rozhlasovém studiu. V místních činoherních souborech jsem pak jsem hledal obsazení pro konkrétní inscenaci. Teď už čas mám, tak jsem si řekl, že je báječné sem přijet a užít si produkci místních divadel. Prahu mám obšlápnutou, během celého roku mám možnost se tu a tam podívat do Brna, do Mostu, do Plzně i na některé festivaly. Ostrava je přece jen poněkud vzdálenější, ale je výjimečná.

V čem?

Na nejrůznější festivaly se dovážejí inscenace z celé republiky. Na Ost-ra-var se naopak jezdí podívat celá republika na místní divadla a na ostravské herce. Mám tady také kamarády, za kterými sem rád jedu, a možná je jich stále víc a víc. A třetí důvod je ten, že v profesním životě a jako lektor a podobně jsem byl pořád nucen se k něčemu vyjadřovat, rozebírat inscenace, a teď sem jedu jen pro zážitek z toho, co uvidím. Konečně se mohu stát obyčejným divákem.

Ale přesto vám to nedá a občas se na rozborových seminářích k něčemu přece jen vyjádříte, čehož jsem několikrát byl svědkem.

Ano, ale není to má povinnost.

Mnozí kritici, pedagogové a divadelní profesionálové sem jezdí za něčím, co údajně odlišuje produkci ostravských divadel od ostatních v republice. Vy sám vidíte nějakou odlišnost?

Cítím rodinnější atmosféru. A zároveň vidím to, že každé z místních divadel je velmi specifické. Originální. Vezměme si třeba Národní divadlo moravskoslezské. Ty poslední poslední tři roky, co divadlo sleduji, mohu říct, že kráčí od velmi solidního průměru k lepším inscenacím. V loňském roce mě třeba v Divadle Antonína Dvořáka velmi silně oslovila Ibsenova Nora v režii Pavla Gejguše. Uvidíme, co letos.

Vidíte v průběhu posledních tří let v produkci Národního divadla moravskoslezského nějaký trend od běžného mainstreamu k výjimečnějším a osobitějším i kvalitativně lepším inscenacím?

Ano. Ale řeknu to ještě jinak: Národní divadlo moravskoslezské nemá takový moderní repertoár jako pražské Národní divadlo. Tam se ovšem podle mého soudu zbytečně hledá modernost za každou cenu, a to i za cenu pouhé formálnosti, a jsou tam časté pokusy tvůrců se v divadelním světě výrazně osobnostně vymezit na úkor autora. V Ostravě jde především o témata a v tom, co jsem za ta tři poslední léta viděl, nikde nebyla žádná zbytečná módnost či podbízivost. Ostravská divadla se prostě na rozdíl od některých komerčních nepodbízejí. Tedy zatím jsem neviděl produkci Divadla Mír.

V případě Divadla Mír jde spíše než o podbízivost o strategii vyjít vstříc většinovému vkusu a hlavně vstříc zábavnému, někteří říkají bulvárnímu divadlu v dobrém smyslu slova. Přivítal byste účast Divadla Mír v rámci Ost-ra-varu?

Určitě. Rád bych se podíval, co a jak dělají, i když to možná nebude můj šálek kávy… Ale nepatřím mezi lidi, kteří dobrý bulvár odsuzují. A naopak, odborníky oslavované inscenace také nemusí dojít k mému vkusu.. Třeba dnes, první představení v programu letošního Ost-ra-varu, Historka o sv. Magdě v Komorní scéně Aréna. Já to divadlo mám za poslední tři léta mezi mými nejoblíbenějšími, ale tahle inscenace mě příliš neoslovila. A přesto musím říct, že herecké výkony všech účinkujících děvčat byly skvělé. Vynikající. Třeba to, jak Renáta Klemensová umí některé věci glosovat, je důkaz úžasně zvládnutého hereckého řemesla, a přitom to nepůsobí řemeslně. Ale celkově mě inscenace minula.

Komorní scéna Aréna je herecké divadlo par excellence. A o třetím divadle, které nabízí své inscenace v rámci Os-ra-varu, o Divadle Petra Bezruče, se také mluví jako jedné z nejvýraznějších scén v České republice …

Bezesporu. Každé z těch divadel ví, co chce a kam chce jít. A není to žádné od zdi ke zdi, je to promyšlená a cílená dramaturgie. Ze všech zmiňovaných tří divadel cítím, že vědí, co chtějí dělat a pro koho to chtějí dělat.

Tímhle bychom mohli náš rozhovor ukončit.

Ještě bych rád dodal, že dnes už vím, co mohu očekávat. I když mému srdci je nejbližší Komorní scéna Aréna, k Bezručům jdu také velmi rád. I do Národního. Už jen třeba to, že se otevře opona a vidím nádhernou scénu, tedy scénografii a výpravu, kterou si málokteré divadlo může dovolit. A to mluvím jen o činohře, operu v Ost-ra-varu vidět nemohu, je to jen činoherní přehlídka. A jsem také velmi rád za to, že letos konečně zhlédnu i něco z produkce Divadla loutek a že se programová nabídka festivalu rozšiřuje druhově i žánrově.

To je zásluha tamní nové paní ředitelky. Letos už v ostravském Divadle loutek působí i nový umělecký šéf, v podstatě je tam nové celé umělecké vedení divadla včetně dramaturgyně Terezy Agelové.

Ano, viděl jsem tady v Ostravě její inscenaci Dvě čárky, která mě značně potěšila. A jeden z nejsilnějších zážitků v loňském roce byla inscenace Režisér v Komorní scéně Aréna a pak hlavně Hornické vdovy na Dole Michal, takže jsem zvědav, zda se tomu nejlepšímu z loňska letos něco vyrovná nebo ty dosavadní silné zážitky ještě předčí.