Ředitel adventního festivalu Souznění Zdeněk Tofel: Byl bych rád, kdyby spolu souzněli všichni lidé

Co se vám honí hlavou, když se ohlížíte za uplynulými pětadvaceti ročníky?

Festival Souznění se poprvé konal v prosinci roku 1999. My jsme v tom roce měli možnost reprezentovat se souborem Valašský vojvoda a s dalšími umělci Českou republiku ve Vatikánu v souvislosti s předáváním vánočního stromu svatému otci Janu Pavlovi II., to byl jeden z hlavních odrazových můstků a pilířů, na kterých festival vyrostl. Když se za tím čtvrtstoletím ohlédnu, tak mám docela dobrý pocit z toho, že se nám daří každoročně ukazovat tradice, které jsou už po staletí spjaty s našimi životy a s našimi předky. Mám radost i z toho, že se nám festival podařilo rozšířit na pět dnů, což je v každém případě maximum, které bychom chtěli dělat.

Hlavními taháky jsou kromě vánočně laděného programu, který se koná letos opět v Kozlovicích, také koncerty na několika místech Moravskoslezského kraje. Co je hlavním kritériem hudební dramaturgie? Když se podívám na letošní program i na programy posledních ročníků, tak mám pocit, že se snažíte přinášet především pozitivní hudbu, je to záměr?

Je tomu přesně tak. Vlastně už i v emblému festivalu Souznění jsou zakódovány takové symboly jako srdce, sluníčko, ale třeba i holubice, která je symbolem mírumilovnosti. Takže ano, chceme přinášet pozitivně laděný program, a já děkuji za to slovo, protože to přesně vystihuje poselství celého festivalu. Myslím že já i přátelé jsme velmi pozitivně naladěni lidé, máme rádi dobro a krásu, a z toho vyvěrá i dramaturgie, která se line napříč mnoha žánry.

Vy máte to pozitivní poselství vetkáno i do názvu festivalu. Bohužel v dnešní době dostává pojem souznění tak trochu na frak, nemyslíte? Čím to je, že je naše společnost tak rozdělena, že spolu lidé souzní stále méně?

To je velmi zapeklitá otázka, která je spíše pro politiky. Obecně se dá říct, že pokud se jedná o rozdělování, je to vždycky o lidech. A je otázka, jak s tím bojovat. Každopádně já jsem byl vychováván v křesťanské tradici a spousta přátel to má podobně. Takže pojem „souznění“ je pro nás velmi důležitý. My se snažíme být vlídní (všechny spojovat) a radovat se z dobré pospolitosti.

Zlatým hřebem Souznění bývá víkendový program, který se i letos bude konat v Kozlovicích a kde se kromě hudebního programu bude konat i adventní jarmark. Když se vás lidé ptají, proč by měli vyjet do Kozlovic, co jim odpovídáte? Různé vánoční trhy a jarmarky se konají ve všech městech, v čem je ten váš výjimečný?

Já bych vás trochu poopravil, protože zlatých hřebů má festival více, dal by se tak označit vlastně každý festivalový den (smích)… Ale co se týče Kozlovic, přijeďte, a uvidíte. Odsud zpod Ondřejníků v Beskydách, z tzv. Janáčkova kraje, pocházím. Hudební skladatel Leoš Janáček se narodil v blízkých Hukvaldech a já jsem na tento přepěkný kousek světa dostatečně pyšný.

My se snažíme ten hlavní sobotní program koncipovat výhradně folkloristicky, ostatní žánry jsou tam zastoupeny jen okrajově. Dědina má něco přes tři tisíce obyvatel a působí tam celá řada kroužků, je tam šikovný dětský pěvecký sbor, dětský folklorní soubor Valášek, dospělý Valašský vojvoda, sbor Cantamus, velice slušná dechovka a je tam silná tradice lidových řemesel. Kromě toho letos přivítáme zajímavé hosty – Muziku Jara z Prahy a také autentickou Kapelu Wałasi z Polska. Takže program akcentuje lidovou tvořivost a zejména pak dobu adventu a Vánoc. A zakládá si i na kvalitní regionální gastronomii. Samozřejmě se nemůžeme rovnat s vánočním jarmarkem ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm, který pracuje s vyšším rozpočtem, přesto je zde atmosféra podobně krásná.

Festival každý rok mění působiště, také letos zavítá na některá nová místa. Je tohle putování festivalu modelem, který vám vyhovuje a který chcete zachovat i do budoucna?

My se vlastně postupně s jednotlivými koncerty, ale i se závěrečným galakoncertem stěhujeme na různá místa téměř po celou dobu existence festivalu. Začínali jsme v Divadle loutek, pak jsme se přestěhovali do Domu kultury města Ostravy a postupně se nám to začalo košatit, vždycky se objevil někdo, kdo nám nabídl nové prostory. Ať to byly Kozlovice, Václavovice, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek a další města a obce. Letos poprvé uspořádáme koncert v Národním domě ve Frýdku-Místku a moc se těším také na závěrečný koncert, který se bude konat na krásném zámečku v Petrovicích u Karviné a kde vystoupím také já s novým hudebním tělesem BEFOR – Beskydským folklorním orchestrem, ale budou tady zpívat i Zuzana Šuláková, sopranistka Barbora Čechová, dívčí sbor Radhošť a další…

Jaké je největší přání před letošním ročníkem? Tedy kromě toho, aby přišlo co nejvíce lidí?

Vypadá to, že z velké části je téměř vyprodáno. Vstupenky na koncert zpěvačky Dashi, Pájky Pájk a Epoque Quartetu ve Studiu 1 Českého rozhlasu zmizely velmi rychle, postupně se vyprodávají i koncerty Petra Bendeho a Hany a Petra Ulrychových. Takže si přeji, abychom byli všichni zdraví, abychom spolu s našimi návštěvníky dokázali vytvořit co nejkrásnější adventní atmosféru a aby mezi všemi lidmi panovalo opravdové souznění.