Šestnáctý ročník Ostrava Kamera Oko začal projekcí dokumentu o rodině s duševním onemocněním

Festival si nepotrpí na žádné okázalosti, však také zahájení v Minikině se odehrálo jakoby jen tak mimochodem, když ředitelka festivalu Gabriela Knýblová místo dlouhých řečí pouze řekla: „Festival je zahájen“ a vyslala do publika sluníčka, podobně jako to udělala na úvod festivalové brožurky, k čemuž se pojí i slogan It´s OK!

Všechno je OK, Minikino zvláště, tady OKO před šestnácti léty začalo a velmi rádo se na místo činu vrací, do úplného centra Ostravy, i když promítat se dá kdekoliv v jeho blízkosti.

Z prvního dne šestnáctého ročníku. (Foto: Kamila Shibalová)

Samotné zahájení vsadilo na otevření dokumentárně laděného cyklu Industry Program, což je jedna ze čtyř festivalových sekcí. Soustředí se například na debuty začínajících tvůrců, a to dokonce na ty úplně začátečnické, krátkometrážní, vzniklé v rámci workshopů s profesionály. To byl případ filmového bloku osmi kraťasů nazvaného jako My Street Films: Nové filmy z Ostravy. Uvedla je čtveřice mladých autorek, které na své mládí nemají problém s výřečností. Zajímavá byla poznámka, že jedna z autorek sem jela tři hodiny z Prahy, jinou naopak fascinovalo, že za workshop nemusela zaplatit ani korunu, tedy kromě ubytování, cesty a stravy. Profesionálové v Ostravě jsou zkrátka ultralevní, což je výhoda, uvedení snímků slouží i jako reklama tohoto kurzu.

Z prvního dne šestnáctého ročníku. (Foto: Kamila Shibalová)

Kvalita výsledných děl vzniklých pod vedením Mariky Pecháčkové a Iva Bystřičana je dost proměnlivá. Zceluje je dokumentární charakter, který má rozptyl od poetické eseje až k reklamnímu dokumentu o nejmenované škole, jiný snímek vypráví například o strastech i slastech mateřství (protagonisté, rodinka s nemluvnětem, které, když se vidí na plátně, radostně tleská, jsou v sále).

Některé snímky se nedokáží vymanit z popisnosti. Dobré kameramanské záběry je zapotřebí notně okecat, rozředit. Nakonec z nich výrazně vyčnívá ten o životě starých a nemohoucích lidí v hospicu. Záběry se nevyhýbají drsnosti a všechny mají něco společného, ani v jednom neukazují tváře zabíraných pacientů, až na finální, hluboký pohled do stařeckých očí v působivém detailu. Nevíme, komu patří, ale jsou maximálně vypovídající. Tento filmeček trvající pár minut je pak ideálním předvojem celovečerní sonáty Ta druhá. Opět se jedná o dokument.

Hlavní hrdinka Johana, bydlící na Novojičínsku, je jen o dva roky starší než festival, na němž se její příběh promítá. Její starosti jsou však diametrálně větší, musí se plně věnovat společně s rodiči své mladší sestře, která trpí zvláštní formou ADHD. Jak před filmem upozorní hostující kameramanka Kristina Kůlová, jedná se v případě Johany o fenomén takzvaného skleněného dítěte, které je přehlížené rodiči i společností.

Publikum v Minikině s napětím sleduje drama, které je pečlivě vystavěné, vyvíjí se s citlivou psychologickou pozorností a nabízí ukázkovou souhru všech filmových složek. Kamera je tady jen jedna z nich, stejně tak ve filmu hraje rozhodující roli střih, zvuk, hudba a jejich vzájemné provázání. Přitom snímku, který nedávno získal cenu v Německu a do distribuce vstoupí až příští rok, dominují skvělé neherecké výkony dvou sourozenců, tak rozdílných a přitom neustále ve spojení. Film natočila absolventka FAMU Marie-Magdaléna Kochová, která se společně s Kristinou Kůlovou a Ludvíkem Otevřelem také podílela na kameře. Za dva roky práce se povedlo pořídit fascinující vhled do nitra rodiny, která souhlasila s narušením svého soukromí, a filmařům se citlivě povedlo zachytit její vnitřní problematiku.

Po promítání je možno se zeptat na detaily z natáčení. Z dotazů, které padají už mimo projekční sál, v soukromí, je cítit fascinace a zaujetí výsledným dílem i jeho formální stránkou. OKO tak začalo tím nejlepším, čím mohlo, poutavým dílem mladých tvůrců, kteří dokáží s notnou dávku empatie vystoupit z průměrné filmové šedi.

Festival pokračuje na různých místech v Ostravě až do neděle. Vstoupí na řadu míst, mimo jiné do nedávno otevřeného komplexu bývalého obchodního domu Ostravica, ale také do Dolních Vítkovic. Mezi hlavní hosty Ostrava Kamera Oko, které je letos zaměřené na feminismus, patří i švédská kameramanka Lisabi Fridel. Minikino v pátek večer uvede její hraný film Mosty.