Múzy Ilji Hurníka: Soutěž, ze které žádné dítě neodejde s prázdnou

Múzy jsou také o setkávání, mnohé děti se pravidelně vracejí a mají tak užitečnou zpětnou vazbu. Není snadné se na tuto soutěž dostat, kapacita bývá naplněna během několika málo hodin po spuštění. Novinkou letošního roku byla povinná skladba od českého autora. Jak by ne, když je celá soutěž odvozena od legendárního Ilji Hurníka, který pro popularizaci klasické hudby udělal víc než kterýkoli jiný tuzemský skladatel. Právoplatným předsedou Múz je už po léta Edvard Schiffauer: S Hurníkem jej sbližuje hravá vlastní tvorba, pochopení dětské duše, smysl pro legraci a imaginativní povaha.

Hudební části soutěže se letos zúčastnilo 109 dětí a teenagerů, kteří soutěžili v kategoriích podle věku a jednotlivých nástrojů. Tradičně největší zastoupení mají na Múzách zpěv a klavír. V letošním roce se sešel také nebývalý počet zobcových fléten a houslí. Nechyběly ani nástroje jako kytara, lesní roh, trubka, altsaxofon a tenorsaxofon. Mrzelo jen onemocnění tuby a harfy, na které se všichni tuze těšili.

Porota všechny výkony ohodnotila pomocí tří druhů medailí. Zlato putovalo do rukou těm, kterým se výkon opravdu vydařil a jejich provedení nic nescházelo. Stříbro získali ostatní a bronzové medaile, jimiž se mimochodem šetřilo, si odvezli soutěžící, kteří tentokrát neměli úplně svůj den. To, aby věděli, že úplně každý, kdo se odhodlá přijít na pódium a ukázat, co umí, si zaslouží podporu a ocenění.

Na letošních Múzách se objevily také obdivuhodné výkony, které si zasloužily speciální ocenění. Porota se v několika případech usnesla, že udělí zvláštní cenu dětem, u kterých poznala, že hudbou opravdu žijí, dýchají pro ni a jsou naprosto perfektně připraveni. Mezi nejmladšími klavíristy takto radostně a s velkou brilancí zahrál František Ledvoň. Flétnu nejpůvabněji rozezněla v náročné kompozici báječná Eliška Šindelová. Mezi mladšími zpěvačkami letos zazářila okouzlující Viktorie Macej, která svým hereckým ztvárněním a výtečným pěveckým projevem potěšila porotu i přítomné obecenstvo. Mezi staršími soutěžícími si zvláštní cenu poroty zasloužila i neméně výtečná Rozárie Kučevová.

Účastníci soutěže Múzy Ilji Hurníka. Foto: organizátoři. Koláž: Ostravan.cz

O velkou senzaci se postarali zpěváci a zpěvačky věkově nejstarší a nejzkušenější. Do jejich repertoáru se totiž postupně vkrádá – kromě lidových, klasických a populárních písní – také swing, jazz, muzikál a současná tvorba. Někteří z nich zazpívali tak, že publikum v sále ani nedutalo a mráz po zádech se dal skoro cítit. Nejsugestivněji své písně zazpívaly Klára Bačíková, Veronika Kuchařová a Eliška Nágelová. Bačíková svým nakřáplým a strhujícím výrazem připomínala mladičkou Věru Špinarovou. Měla v sobě podobnou divokost a neústupnost. Veronika Kuchařová svou skvělou interpretací písně Maluj zase obrázky vzdala čistou a stylově povedenou poctu Haně Zagorové a Pavlu Žákovi. Eliška Nágelová ukázala, že píseň Jsi můj pán od Karla Svobody z muzikálu Dracula nemusí nutně být doménou profesionálů a hvězd, ale i mladých holek, které se do ní prostě a jednoduše zamilují.

Pochvalu si zasloužili také učitelé, kteří doprovodili žáky na klavír. Mezi nejcitlivější patřili Klára Borovičková, Terezie Krainová a Oleksii Gerych. Ocenění v podobě diplomu poroty pak získali Radana Foltýnová a Martin Pančocha.

Letos byla udělena také cena pro absolutního vítěze Múz Ilji Hurníka. „Stal se jím dvanáctiletý klavírista a skladatel Lukáš Bátor za precizní hru na klavír, kdy náročné technické provedení nebylo na úkor výrazné dynamické pestrosti. Navíc předvedl velmi náročnou a hudebně vyspělou vlastní skladbu,“ uvedl Edvard Schiffauer ve svém zdůvodnění. Kromě předsedy poroty hodnotil výkon mladého muzikanta také člen poroty a pianista Michal Bárta, který na jeho adresu uvedl: „Práce porotce má svá pravidla, kterých se vždy snažíte držet. Čas od času se ale na jevišti objeví někdo, kdo překročí hranice mezi porotcem a interpretem. Je to chvíle, kdy můžete opustit svoji roli a cítit se v rukou interpreta bezpečně, protože víte, že tohle je to pravé, upřímné, zbavené vší přetvářky. Pak už jenom pokorně děkujete za to, že jste tu krásnou hudbu mohli slyšet. A přesně za tohle patří Lukášovi můj velký dík.“

Múzy Ilji Hurníka provázela opět příjemná a pohodová atmosféra bez stresu a rivality. O pohostinné zázemí všech přítomných se postaral tým místní ZUŠ pod vedením paní ředitelky Jeanetty Polákové-Faiglové. Díky sdružení Múza a podpoře Moravskoslezského kraje děti dostaly i spoustu dárečků, které nebyly zbytečné. Patřily mezi ně třeba hrníček nebo šachy…

Na Múzách Ilji Hurníka se mažou rozdíly mezi velikostí či významem té či oné ceny a srdečně jsou hodnoceny výkony všech soutěžících. Sám Ilja Hurník měl pochopení i pro ty nejméně nadané. V jedné své humorné povídce vypráví o motocyklu, který se přihlásí na pěveckou soutěž. Jeho vrčení, řvaní a troubení vyhodnotí porota jako schopnost velké dynamické škály, absenci zpěváckých manýrů a nevkusu. Jeho projev, typický niternou zapáleností a výbušností, vyvolá v sále atmosféru přímo omamnou. A protože nikdo z účastníků soutěže nemá tolik kladů, je motocyklu udělena první cena… Slovy jiného ostravského klasika: všichni malí budou velcí.