Vladivojna natočila minialbum Břehy. Kromě intimity má nádech mystiky a odvahu postavit se démonům

Na albu evokativně nazvaném Břehy se podílela kapela Tepe a září ve složení Karolína Šustová (piano, klavírní aranžmá a koprodukce), Kamila Csenge (kytara), Tereza Čepková (baskytara) a Luboš Pavlík (bicí). Duet k písni Břehy s Vladivojnou nazpíval Jan Vacík ze skupiny Čtvrt na smrt, k písni ovšem existuje i verze bez jeho účasti.

Už jsem si myslel, že mě Vladivojna nemůže ničím překvapit, přesto mě Břehy vyvedly z omylu. Od první do poslední písně je to album nesmírně přítomné, upřené a koncentrované jako mysl během meditace. Hned úvodní eponymní píseň Břehy upoutá svou zvukovou stránkou a mírně rozostřenou intonací intra. Plyne pozvolna a líně jako tajemná, neproniknutelná hladina. Od prvního okamžiku písní prosakuje vykroužená atmosféra a závaznost slov, která mají povahu přesně zacílených aforismů: „Titulky jsou obří, když propagandě poslouží. Realita baví, když se hodně přehání. Strach z nás dělá lovce podezřelých lidí.“ Heslovitý ráz sloky vystřídá magický refrén, který je naopak upředen z tajemných symbolů: „Na levém břehu / ostré slunce / plody pálí. Na pravém břehu / temné stíny / plaší stromy.“

Snídaně má vysloveně experimentální ráz. Vladivojnin hlas citlivě vnímá sémantickou kvalitu slova i témbru. Její vokální interjekce zde v dobrém smyslu slova nápadně připomínají Ivu Bittovou. Je to svého druhu hříčka inspirovaná improvizačními možnostmi jejího vokálu jako takového. Momentka, která připomíná, že každý někdy nepřišel na snídani, u níž čekali rodiče. Samostatnou cestou kráčí i Záclonka: svérázné vyznání babičkám, které Vladovojnu v dětství hlídaly a pozorovaly ze svých pozic život proudící venku: „Když odkryješ záclonku / vidí oni tebe / když odkryješ závoj / vidím v tobě všechno.“ Je to něžná reminiscence, jíž nechybí poetická nadsázka, v závěru posílená uhrančivou harmonikou Matěje Ptaszka.

Jednou z nejsilnějších písní Vladivojny je Řeka. Tajemná metafora o vztahu dcery s otcem je provázena napětím podobným zádumčivé baladě. Příběh probouzí otázky po smyslu života a významu snění. Motiv smrti, který se vine tvorbou každého poctivého tvůrce, zde nabírá panteistický rozměr. Poslední původní kompozicí alba je Meluzína. Její rafinovaný rytmus a spletité vokální aranžmá provází nové vyjadřovací postupy, které gradují do důrazně formulovaného refrénu. Odzátkovaný tlak Vladivojna diktuje svým hlasem teatrálně rozlitým do nejvyšších pater písně.

Poslední song alba je koncipován jako live session písně Břehy. Jde o živý doklad toho, jak invenčně lze pracovat s časoprostorem písně. Jak seskupit tóny, zvuky a významy, aby vzniknul onen neopakovatelný synergický souzvuk, který naplní vědomí až po okraj údivem a četnými otázkami. Vladivojna opulentně kouzlí se svými typickými atributy: vokální útěky do flétnových poloh či mystické témbry, které v závěru připomínají partituru Eduarda Nikolajeviče Artěmjeva z kultovního snímku Solaris.

Vladivojna La Chia si jako jedna z mála tuzemských autorek hlídá svou osobitost. Nemusí se trápit otázkou originality, protože té se evidentně jen tak nezbaví. Má odvahu experimentovat, nebrání se prolínání žánrů, které dokáže naplnit zásadní výpovědí. Občas její písně připomínají filmové plochy a pozorují život z vyšší perspektivy. V takové chvíli jsou až po okraj plné mystického souznění s živou či neživou entitou.

Břehy jsou zasněné i hluboce přemítavé album, které se vyhýbá banalitám. Je instrumentálně skvěle sehrané a má nezaměnitelnou atmosféru. Delikátní vokály jsou introspektivní a vzrušující i přes úsporné dynamické prostředky. Po textové stránce patří Břehy k tomu, co má smysl poslouchat. Radostí nabízí sice pomálu, ale právě ve svém umění náznaku s nádechem mystična je naprosto mimořádné. Její písně jsou jako střepy naděje navzdory otevřeným tmám.

*

Vladivojna La Chia: Břehy. Celkový čas: 25: 15. Vydáno v roce 2024 ve vlastní produkci.