Bree Nichols jako Mimi v nové opavské Bohémě: Nesmírná krása a lidskost, která dojímá

Opavské divadlo v minulosti čelilo nestabilním podmínkám. Začátek aktuální sezony pak vážně poznamenala povodňová katastrofa, která zasáhla i životy umělců a zaměstnanců. Přesto se Slezskému divadlu daří přilákat diváky na nové atraktivní inscenace a hrát s nasazením, které je jednoduše sympatické a obdivuhodné. Jako názorný příklad může posloužit právě Bohéma v režii Andrey Hlinkové, které se podařilo představení plné dynamické akce, vitality, svěžích nápadů a vizuálně přitažlivých vjemů. Nejvýrazněji se koncepce slovenské režisérky zrcadlí v prokresleném hereckém pojetí všech protagonistů včetně postav v marginálních rolích. Opavská inscenace má svižné tempo, charisma a mnoho bohatých smyslových podnětů, které vedou diváka k základním otázkám soucitu, empatie a lidskosti.

Jestliže nedělní premiéře dominovali spíše představitelé mužských rolí, v úterý tomu bylo spíše naopak. Básníka Rodolfa ztvárnil poprvé na opavském jevišti americký tenorista Jason Nichols. Jeho poeta si zřejmě prožil krušné chvíle: nervozita se odrazila zejména v prozatím nejistém hereckém vedení postavy. Statečně se Nichols naopak popral s náročným pěveckým partem, který zvládl solidně a s rostoucí vehemencí. Marcello opavského barytonisty Alexandra Vovka oslovil publikum svým temperamentem, jenž místy působil poněkud křečovitě. Jeho pěvecké podání bylo solidní, ale nepovzneslo se nad běžný standard.

Z inscenace Bohéma. (Foto: Radovan Šťastný)

Spolehlivě své role vytvořili také Jakub Tolaš a Michael Kubečka. Tolašův skladatel především přesvědčivým barytonem, Kubečka více svým komickým hereckým podáním, které bylo spíše inkarnací filozofů typu Díogena. V menších rolích se neztratili ani Parpignol Tomáše Kovaříka a Seržant/Celník Jana Bednáře. Další mužské role ztvárnili stejní představitelé jako během nedělní premiéry.

Pucinni Bohémě vtělil pouze dvě ženské postavy, ale jedná se – zvláště v případě Mimi – o stěžejní repertoárové role, které jsou lakmusovým papírkem pro každou umělkyni. Musettu tentokrát ztvárnila Kristýna Kůstková jako ženu nespoutanou, dravou a lascivní. Mladá sopranistka sehrála přelétavou koketu s rozkošným drajvem a očividným potěšením. Její Musetta je neřízená střela, před níž je třeba mít se neustále na pozoru. Jestliže Kůstková zpočátku upoutala spíše komickou stránkou svého talentu, v dalším průběhu překvapila rostoucí pokorou a své pěvecké a herecké dispozice výborně uplatnila i skvěle odstíněným frázováním.

Z inscenace Bohéma. (Foto: Radovan Šťastný)

Bez nadsázky famózní je v opavské inscenaci Mimi americké sopranistky Bree Nichols. Její výkon se může zařadit k tomu nejlepšímu, co je na českých operních jevištích aktuálně k mání. Nichols disponuje sopránem nebývalé krásy, z něhož mrazí po celém těle. Její procítěné pěvecké podání se velmi šťastně doplňuje s výtečnou hereckou charakteristikou. Mimi v podání Nichols upoutá skromností a neokázalostí, jakoby čekala na svou příležitost, ale zároveň tušila prchavost štěstěny. Paradoxně nejvíc dojímá právě absencí patetických gest. I bez přehrávání sálá vnitřním žárem, který vyvěrá z její bytostné touhy po lásce a zdraví a přenáší se na diváka s důvěrností a oboustranným pochopením.

Z inscenace Bohéma. (Foto: Radovan Šťastný)

Nichols to nepřehání se zdůrazňováním nemoci neustálým pokašláváním, ale je neobyčejně přesvědčivá v intuitivní řeči těla a psychologické profilaci své postavy. Pěvecké podání této sopranistky vyniká širokou dynamickou škálou a mnohotvárným výrazem, ať už jde o neuvěřitelně jemná a procítěná pianissima, nebo vášnivé emoce ve forte. Nichols zkrátka Mimi nehraje, ona se jí regulérně stává a je tak fantastická, že se nebojím využít bonmotu: Když do Slezského divadla, tak především na její úžasnou Mimi!

Z inscenace Bohéma. (Foto: Radovan Šťastný)

Divadlo však není záležitostí jednoho jediného člověka a dalších pozitivních afirmací má opavská Bohéma celou řadu. Kromě sólových výkonů inscenace vyniká přemýšlivým hudebním nastudováním Miloslava Oswalda, které se s partiturou slavné opery hýčká od první do poslední noty. Nestaví nic samoúčelně na efekt, ale slouží vždy kontextu. Výkon orchestru, podobně jako podání dalších účinkujících ve sboru, baletu a dětských rolích, vyzařuje pohodovou spoluprací, vlídnou kolegialitou a kolektivním souzněním. Přestavení dýchá krásnou divadelní magií, spontaneitou a je naplněna velkou radostí a zaujetím pro společnou věc.

Díky kultivované režii Andrey Hlinkové vznikla nádherná inscenace, která má potenciál poctivého, umělecky kvalitního a přesto okamžitě přístupného diváckého hitu.

*

Bohéma. Hudba: Giacomo Puccini. Libreto: Luigi Illica a Giuseppe Giocosa. Režie: Andrea Hlinková. Hudební nastudování, dirigent: Miloslav Oswald. Sbormistryně: Kremena Pešakova. Výprava: Miriam Struhárová. Choreografie: Martin Tomsa. Recenze je psaná z druhé premiéry uvedené v úterý 22. října 2024 ve Slezském divadle Opava.

Čtěte také recenzi první premiéry: Zdařilé vykročení do nové operní sezony. Ledové království opavské Bohémy taje pod silnými emocemi