Každého úspěchu si moc vážím a vždy se ptám, co bych mohla zlepšit, říká zpěvačka Adela Křivánková

Narodila jste se v den, kdy zemřel Edward Lorenz, který je spojen s termínem motýlí efekt. Vnímáte to jako nějaké znamení nebo třeba jako poselství?

Jsem přesvědčena, že malými krůčky je možné konat velké věci. O motýlím efektu jsem donedávna nevěděla, ale i přesto se spolu s principem Atomových návyků (kniha Jamese Cleara – pozn. red.) nevědomky stal mottem mého života. Nepovažuji to za náhodu, a to, že jsem se narodila v den úmrtí Edwarda Lorenze, beru jako znamení.

Myslíte si, že i ve zpěvu je možné aplikovat fakt, že drobné změny mohou mít v delším časovém horizontu výrazný vliv na výsledek?

Určitě! Tím, že každý den udělám malé rozhodnutí, zazpívám si písničku, naučím se novou, něco si poslechnu pro inspiraci, spojím se s hudbou, se lze dostat k průběžnému zlepšování a za pár let budu ve zpěvu díky tomu na úplně jiné úrovni.

Jak došlo ke spolupráci s písničkářem Pokáčem, který vám otextoval dvě písně, a to Volný pád a To jsem já? Dostal Pokáč nějaké zadání, jakému tématu by se měl věnovat, nebo jste to nechali kompletně na něm?

Ke spolupráci s Pokáčem jsem se dostala přes Honzu Balcárka, mého hudebního producenta. Honza pro mě složil píseň This Is Me s anglickým textem a napadlo nás, že pro české publikum by bylo fajn mít tenhle song v češtině s tím, že bude o mně. Pokáčovi jsem stručně napsala něco málo o sobě a to, že jsem zpěvačka a zároveň skautka – ostatní jsem nechala na něm. Myslím si, že se text Pokáčovi opravdu povedl a vystihuje mě v mých čtrnácti letech. U Volného pádu to bylo podobně. Píseň má původní název Another Life, mám ji v angličtině a byla podkladem pro český text, který Pokáč tedy složil podle zadání o tom, jak silná a mocná je láska.

Do videoklipu písně Volný pád, se kterou bodujete v hitparádě Rádia Ostravan, jste zakomponovali i baletní scény, což evokuje videoklip Pod Babíma horama od kapely Silent Stream of Godless Elegy…

Je to náhoda, protože původně ve videoklipu baletní scény vůbec neměly být. To, co scény nahradily, nechci prozrazovat, protože tajně doufám, že by se koncept mohl použít v jednom z mých následujících klipů. I přesto, že balet ve Volném pádu nebyl plánovaný, si myslím, že tanečníci Federico a Theodora úžasně vystihli silné emoce písně.

Skladbu Hide and Seek pro vás napsala Niké Vopalecká. V čem je z vašeho pohledu největší kouzlo této písně?

Hide and Seek nás všechny po prvním poslechu úplně dostala. U téhle písně mě osobně dost zaujal její jedinečný vibe a jde poznat, že je to rukopis úžasné Niké Vopalecké. O tom, že Hide and Seek se moc povedla, svědčí i to, že mě minulý rok dostala na turné po největších českých hudebních festivalech jako je třeba Colours Of Ostrava.

Ve skladbě To jsem já zpíváte „Až se vydám ke hvězdám, tak ti dolů zamávám.“ Být zdravě ambiciózní je naprosto v pořádku, ale není přínosnější inspirovat druhé natolik, aby se na tu cestu ke hvězdám vydali s vámi?

Určitě souhlasím, inspirovat ostatní je mým cílem a čím víc lidí stoupne ke hvězdám, tím bude naše společná radost vyšší. V písni To jsem já však zmiňuji to, že se nechci změnit kvůli názorům ostatních a právě k tomu se vztahuje daný verš.

Adela Křivánková. (Foto: Ondřej Koneš)

Ve svém repertoáru máte i píseň Tattoo od Loreen, která vám mimo jiné vynesla umístění v TOP3 junior zpěváků na Orfeum Awards (European Music Festivals Organization). Čím vás zaujala tato píseň? Donesly se k vám třeba i nějaké reakce přímo od Loreen?

Světový hit Tattoo od Loreen jsem poprvé slyšela, když jsem se doma dívala na Eurovizi. Od té chvíle jsem věděla, že na ni musím udělat cover. Takové písně jsou přesně to, co mi hlasově sedí, a neznám člověka, kterému by se tenhle song nelíbil. Ve svých postech na sociálních sítích jsem Loreen přímo neoznačovala, takže si myslím, že se k ní mé podání písně nedostalo, ale váš dotaz mě k tomu inspiroval.

Úspěchů na zahraničních soutěžích či hudebních festivalech jste zaznamenala mnoho. Jaký byl pro vás dosud nejlepší a na druhé straně i nejméně příjemný zážitek, který vás na těchto akcích potkal?

Ten nejhezčí moment pro mě byl zpívat na galakoncertu vítězů. Ať už to bylo na jakémkoliv festivalu a v jakékoliv zemi. Galakoncerty se konaly vždy na moc výjimečných místech, například v historickém amfiteátru centra Valetty na Maltě, Národním divadle v hlavním městě Makedonie ve Skopje, Muszle koncertowe v polském Ciechocinku nebo na lodi v Dubaji a nic se jim v jejich atmosféře nevyrovnalo. Byla to příležitost zazpívat si před velkým publikem, pro radost, a já si to vždycky užila naplno. Jediná nepříjemnost, která mě na mých cestách doprovází, je boj s virózami a nemocí, které mi brání v plném pěveckém výkonu či mi úplně zabrání zpívat. To jsou pro mě nejhorší okamžiky.

Jak takové akce probíhají?

Festivaly trvají zhruba pět dní. První den je seznamovací zpravidla s welcome party, druhý a třetí den se koná samotná soutěž s různými hudebními workshopy, panelovými diskuzemi, čtvrtý den se jezdí na poznávací výlety do okolí a poslední den bývá ceremoniál s vyhlášením vítězů soutěže a následným galakoncertem. Každá soutěž je však vždy v něčem specifická. Například na festivalu Svezdicki v makedonském Prilepu jsme měli den národní kuchyně, kdy každý účastník uvařil tradiční jídlo své země, takže na konci dne byly všechny pokrmy naservírovány na obrovský stůl s vlaječkami a já jsem tak mohla ochutnat čerstvé delikatesy od Arménie až po Švédsko. Z mé zkušenosti jsou pěvecké festivaly hlavně o vzniku nových přátelství napříč celým světem, poznávání dané země a radosti z hudby.

Adela Křivánková. (Foto: Ondřej Koneš)

Co děláte pro to, aby se z těchto ocenění a úspěchů nestala samozřejmost a stále vás poháněla touha se zlepšovat a být především dobrým člověkem?

Každého úspěchu si moc vážím a vždy se ptám, co bych mohla zlepšit a beru si zpětnou vazbu k srdci. To mě drží při zemi, protože můj zpěv nikdy není perfektní a nikdy ani nebude, vždycky se najde něco, na čem by člověk mohl zapracovat více. Zpěv neberu jako aktivitu, co mi bere energii, právě naopak – zpívám si, abych se cítila lépe a byla šťastná, nemusím se do toho nutit. V těžkých chvílích mi určitě nejvíce pomáhá moje maminka, která je tady vždycky pro mě, za což jsem hrozně moc vděčná, a má učitelka zpěvu Táňa Wajs, která mi pomáhá se zlepšovat dál a dál.

Na druhé straně máte recept na to, jak formovat sebe sama, aniž byste podléhala přílišnému vlivu okolí?

Je to někdy dost těžké, ale snažím se zůstat svá a věrná sama sobě. Hodně mi pomáhá sebereflexe a self-encouraging (sebepovzbuzování – poz. red.) pomocí deníku, který si píši každý den. Jsem také otevřená svým chybám, ze kterých se učím a nebojím se neuspět, protože právě to mě může posunout dál.

Hodláte i v budoucnu zůstat u žánrů, kterými se aktuálně prezentujete? Nebo vás láká zakomponovat do vašich písní více vlivů jazzu, hard rocku či vážné hudby?

Mě baví všechny žánry, ale hlavními jsou pop, r´n´b nebo pop rock. Jsem otevřená vyzkoušet si různé nové koncepty či projekty, ale popravdě řečeno nevím, zda by mi šel jazz. Primárně bych v budoucnu chtěla zůstat u toho popu.

Co vás čeká v nejbližší době?

Momentálně se můžete těšit na vydání alba. Pro následující sezonu bych se chtěla stáhnout ze zahraničních festivalů a dostat se více do povědomí lidí v našem kraji, i když mě letos ještě čekají dva mezinárodní festivaly v Paříži a v Berlíně. Oslovila jsem pár pořadatelů hudebních akcí tady v Česku, takže věřím, že mě koncerty čekají. Možná právě díky našemu rozhovoru se informace o mně dostanou k těm správným lidem a přijdou mi další nabídky na vystoupení a koncerty.