Ošklivec v Komorní scéně Aréna dostatečně nevyužil potenciál hry německého dramatika

Divadelní hra Maria von Mayenburga je mistrně zpracovaným a hojně uváděným textem. Konverzační přestřelka mezi jednotlivými aktéry vyžaduje velký smysl pro načasování, herci se musí vzájemně poslouchat a adekvátně reagovat, aby Mayenburgův ostrovtip správně vynikl.

Marius von Mayenburg ve hře Ošklivec pracuje především se slovy a s tím, jak silné mohou mít následky. Ústřední postava vědce Letteho si není vědoma toho, že v lidech vzbuzuje odpor svým zjevem. Tedy až do chvíle, kdy má Lette vystoupit před obecenstvo, aby prezentoval svůj vlastní vynález. V tom mu zabrání vedoucí Scheffle a místo něj vyšle „pohlednějšího“ asistenta Karlmana. Samotný fakt, že úspěch patentu je závislý spíše na estetickém vzezření prezentujícího než na kvalitách samotného produktu, Letteho šokuje.

Po rozhovoru s manželkou Fanny, která slova šéfa pod nátlakem potvrdí, se Lette rozhodne pro radikální krok a svěří se do rukou umělce, dr. Scheffleho. Kompletní přeměna obličeje nasměruje Letteho do nového nepoznaného světa úspěchu a zájmu ze strany žen. Jediná změna způsobí dominový efekt na sebe navazujících absurdit, které vedou k celkovému rozkladu vztahů, charakterů a nakonec i vlastní identity.

Tereza Cisovská, Milan Cimerák a Marek Cisovský. (Foto: Roman Polášek)

Ošklivec je velmi svižná hra co do gradujícího děje a zároveň statická, co se prostoru týče. Pracuje s několika postavami, ale pouze se čtyřmi herci. Ti podle potřeby mění své role během situace, čímž děj velmi rychle posouvají dopředu a udržují tak pozornost diváka.

Ačkoliv je téma odosobnění samo o sobě mrazivé, společně se scénou a kostýmy Matěje Sýkory a Lenky Jabůrkové má ještě chladnější vyznění. Stejně jako se mění herecké postavy, pracuje režisér Pavel Gejguš i s prostorem. Pracovna Letteho a Karlmana se během okamžiku stává kanceláří vedoucího i ordinací lékaře. Obývák Letteho a Fanny se stejně obratně mění na hotelový pokoj. A to vše pouhou změnou pojmenování, usazení do situace a bez sebemenší změny samotné scény.

Milan Cimerák a Tereza Cisovská. Foto: Roman Polášek

Stejně se pracuje i s proměnou Letteho. Lette má stejný obličej před i po operaci, ale obrovskou proměnu doznají jeho postoje a chování. Kostýmy mají neutrální charakter, v průběhu inscenace se nemění a na vývoj postav nemají zásadní vliv, ačkoliv by se to místy dalo očekávat.

Velmi intenzivně se v inscenaci pracuje se světelnými efekty, které vytvořil Lukáš Dřevjaný. Díky barevné škále se mění i pocitové vyznění jednotlivých scén. Ruku v ruce se snoubí s hudebním pokladem i zvukovými efekty, které velmi humorně podporují například průběh operace.

Jan Chudý a Marek Cisovský. (Foto: Roman Polášek)

Ošklivec ve své mnohovrstevnatosti (můžeme zde najít satiru, komedii i absurdní drama) je ideální volbou právě pro tuto scénu, nicméně v pojetí Pavla Gejguše mi chybí nějaké to „wow“, na které jsme zrovna zde, v Aréně, zvyklí.

Milan Cimerák coby Lette prochází velkou charakterovou změnou a jeho postava má velmi uvěřitelné pasáže. Nicméně jsou místa, která mu moc nesvědčí a sklouzávají k podivné neukotvenosti postavy, dokonce se někdy zdá, jakoby z hlavní role přecházel spíše do vedlejší.

Marek Cisovský a Tereza Cisovská. (Foto: Roman Polášek)

Tereza Cisovská ve dvojroli Fanny je naopak velmi výrazná a své repliky má zdatně pod kontrolou, nicméně vzájemná chemie s Milanem Cimerákem zde nefunguje tak, jak by se na obě vztahové linky hodilo.

Jan Chudý, který si také měl možnost pohrát s dvojím obsazením, mne coby herec nepřesvědčil vůbec. Jeho postavy jsou ploché a bezvýrazné. Doktora a vedoucího Scheffleho si zahrál Marek Cisovský. Zde snad jen mohu poznamenat, že Cisovský je schopen zahrát vše a zde mnohé stěžejní momenty stojí právě na něm.

Je velká škoda, že zrovna tak aktuální téma, které má stále větší potenciál apelovat na dnešní dobu plnou estetické nerovnováhy, nenávistných komentářů a adorování kultu krásy, které sklouzává často až k bizarnosti, vyznívá trochu do prázdna. Více než na téma se zde divák soustředí na konverzace, které jsou většinou velmi nepřirozené. Jestli to byl záměr, tak bohužel velmi zbytečný.

*

Ošklivec. Autor: Marius von Mayenburg. Režie: Pavel Gejguš. Dramaturgie: Tomáš Vůjtek. Výprava: Matěj Sýkora, Lenka Jabůrková. Hudba: Ivan Acher. Světelný design: Lukáš Dřevjaný. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 19. října 2024 v Komorní scéně Aréna v Ostravě.