Vánoční mše mého tatínka mě provázela celé dětství, říká Marie Rottrová před výjimečným koncertem s ostravskou filharmonií

Vánoční mši, kterou napsal váš tatínek a pravidelně ji hrával v kostele v Hrušově, už vaši fanoušci znají z nahrávky, která vznikla pro album Vánoční čas. Byla tehdy možnost ji slyšet i v koncertním provedení?

Ano, když jsme tatínkovu mši natočili pro album Vánoční čas s panem sbormistrem Miroslavem Košlerem a dirigentem Mariem Klemensem, dostala i koncertní podobu. Zahráli a zazpívali jsme ji v Praze na Žofíně. Tenkrát ještě žila moje maminka. Pamatuji si, že seděla v první řadě a byla nadšená, protože v té mši zpívala v kostele v Hrušově po velkou část svého života. Tehdejší provedení na Žofíně ale bylo v menším obsazení a s komorním orchestrem.

Takže provedení Vánoční mše, které uslyšíme 1. prosince v Ostravar Aréně, bude dosud největší v historii?

Ano, tentokrát to bude poprvé ve velkém, a to s ostravskou Janáčkovou filharmonií a karvinským sborem Permoník. Vánoční mše má něco málo přes dvacet minut a je to nesmírně působivá kompozice s podobným půvabem jako mají koledy a vánoční písně. Věřím, že diváky krásně naladí na můj koncert, který bude hned následovat.

Vánoční mše byla původně psaná jen pro několik nástrojů, takže bude asi zajímavé slyšet ji v podání takto velkého hudebního tělesa. Bude to jediná příležitost?

Ano, sama jsem hrozně zvědavá, jak to bude znít, a moc se na to těším. Tatínek tu mši napsal opravdu pro velmi malý orchestr, takže se pro koncert muselo udělat nové aranžmá pro symfonický orchestr. Původně mělo jít pouze o ostravský projekt, ale kvůli zájmu O2 Arény se pak ještě stejný koncert uskuteční v poslední adventní neděli v Praze.

Už jste zmínila, že Vánoční mše vašeho tatínka Vladimíra Rottera se v minulosti hrávala v kostele v Hrušově, kde zpívala i vaše maminka. Dokážete spočítat, kolikrát jste ji tam během vánočních svátků slyšela?

To už určitě nespočítám (smích). Ale každopádně jsem s tím žila celé dětství. V hrušovském kostele byl moc kvalitní sbor a Vánoční mše mého tatínka se tam střídala s Českou mší vánoční od Jakuba Jana Ryby. Kromě toho se sborem zkoušeli u nás v bytě, takže jako dítě jsem to měla naposloucháno moc dobře.

Jak bude váš vánoční koncert v Ostravar Aréně koncipován?

Zmiňovaná Vánoční mše zazní na úplném začátku, pak bude asi čtvrthodinová přestávka na přestavbu pódia a následovat bude můj koncert za doprovodu kapely Septet Plus a Janáčkovy filharmonie, zejména její smyčcové části. Návštěvníci se můžou těšit na celou řadu hitů, ale i několik vánočních písniček. Koncert bude obohacen i o novou píseň Pozhasínej, kterou napsal můj syn Vítek. Jako host se mnou vystoupí můj kamarád a kolega Petr Němec, se kterým jsme kdysi začínali u ostravské kapely Flamingo. Myslím si, že to bude hodně příjemný večer a diváci si do svých domovů odnesou tu pravou vánoční atmosféru.

Marie Rottrová. (Foto: Lenka Hatašová)

Od vydání vašeho posledního řadového alba už uplynula velmi dlouhá doba. Asi nejsem sám, kdo se vás na to ptá, ale opravdu už v budoucnu nevydáte žádné nové album s novými písněmi?

Ne, opravdu to nechci. Vždyť mám spoustu krásných písniček, které publikum moc nezná, pokud nejde o opravdu skalní fanoušky. Takže když chci na koncert zařadit něco nového, stačí mi sáhnout kamkoliv do své diskografie, kde je spousta nádherných písniček, které i dnes mohou působit jako nové.

To mohu potvrdit, zrovna nedávno jsem si pustil dvě vaše alba ze sedmdesátých let, a musím uznat, že řada těch písniček nepůsobí dojmem, že by zestárly a nedokázaly oslovit dnešního posluchače. Mám pocit, že jste si vždycky v minulosti dokázala uhlídat kvalitu. Anebo je to tak, že jste měla štěstí na autory?

Obojí je správně. Vždycky jsem zpívala jen takové písničky, které se mi líbily a které jsem opravdu chtěla zpívat. Všechna má alba jsou odrazem mého osobního muzikantského vkusu. A zároveň jsem, jak říkáte, měla štěstí na autory, kteří mi dokázali napsat písničky přímo na tělo. Ať už jde o skladatele, nebo textaře.

Nedávno jsem četl pár velmi pozitivních recenzí vašich koncertů, například kolega Jaroslav Špulák napsal po letošním festivalu Benátská, že vaše vystoupení bylo vrcholem večera. Nadšení byli i fanoušci – jsou podobné ohlasy důvodem, proč jste se rozhodla přehodnotit vaše rozhodnutí, když jste před dvanácti lety avizovala definitivní konec koncertní činnosti?

Víte, tohle rozlučkové turné, které zmiňujete, se konalo k mým sedmdesátinám a předcházelo mu velmi hektické období, kdy jsem zpívala hned se třemi kapelami najednou. Byl to Septet Plus, se kterým budu vystupovat i na ostravském koncertu, pak jsem zpívala se skupinou Neřež a ještě do toho jsem vzkřísila kapelu Flemingo. Dost dobře jsem tehdy neuměla říkat ne, přikyvovala jsem na každou nabídku, což nebylo dobré. Najedou jsem se cítila, že toho mám všeho až nad hlavu, že mi to za celý život bohatě stačilo, a tak jsem usoudila, že sedmdesátka je skvělá příležitost, abych svoji kariéru uzavřela, i když mi to spousta lidí rozmlouvala. Říkali mi, že dělám chybu, že to moc dlouho nevydržím. Já jsem pak seděla dva roky doma a strašně moc mi to vyhovovalo. Občas někdo zavolal, ale já jsem ty nabídky odmítala.

Kdy se to tedy změnilo?

Může za to Hanka Zagorová, která byla jednou z těch, kdo mi ukončení kariéry rozmlouvali. Pozvala mě na svůj vánoční koncert a já to pozvání přijala. Mělo to být ojedinělé vystoupení, ale já jsem tam zažila obrovský úspěch, který mě naplnil neuvěřitelnou energií. Byla jsem bytostně šťastná. Po nějaké době mě pozval Jaroslav Wykrent do Přerova na svůj koncert k sedmdesátinám, kde jsem s jeho kapelou zazpívala asi pět písniček. Tam za mnou přicházela řada lidí a ptala se, proč už nezpívám, říkali mi, že je to škoda. Když jsem viděla tu obrovskou radost fanoušků a taky ty nadšené ostravské muzikanty, kteří Jaroslava Wykrenta doprovázeli, tak mi teprve došlo, že o tohle se prostě ochudit nemůžu. Že zpěv prostě nemůžu hodit za hlavu.

Marie Rottrová. (Foto: Lenka Hatašová)

Tomu naprosto rozumím. Je známá věc, že pro spoustu muzikantů je hudba droga, se kterou nelze přestat.

Je to tak, pracujete s obrovskými emocemi a neskutečnou energií, kterou cítíte z kapely a z publika. Prostě je to tak a více k tomu asi není co dodat. Nasadila jsem si takový pohodový režim, zpívám maximálně tři až čtyři koncerty měsíčně a jen občas přijmu pozvání na nějaký festival.

Pamatuji si vás na Colours of Ostrava, to byl moc pěkný koncert.

Bylo to tam úžasné, i když tam bylo pekelné vedro (smích). Smažili jsme se na tam na pódiu na ostrém slunci, ale stejně to stálo za to. Tohle všechno jsou zážitky, na které nelze zapomenout.

Sledujte současnou populární hudbu? Kteří současní nebo noví interpreti či autoři vás v poslední době nejvíce oslovili?

Určitě je jich celá řada, samozřejmě třeba Ewa Farna, Tereza Černochová nebo třeba Matěj Ruppert a Adam Černý, i když to nejsou zas takoví nováčci. Nové a zajímavé hudby je spousta. Když jsem nedávno dělala rozhovor pro jedno rádio, tak mi moderátorka pustila pět úplně nových věcí nejmladších autorů. Byla to současná taneční hudba, spousta rapu, a musím říct, že bylo úžasné, jak interpreti zacházeli s češtinou. Byly to skvělé písničky. Říkala jsem si, panebože, pořád vzniká tolik dobré hudby, kterou ani nestačím sledovat, protože v poslední době stále častěji dávám přednost tichu. Vždyť za život toho mám naposloucháno fůru.

Takže si myslíte, že se současným českým popem to není zas tak špatné, jak řada lidí říká?

Vůbec ne. Samozřejmě existuje i spousta mainstreamové populární hudby, která často nepřináší bůhvíco nového, ale i dnes vzniká spousta hodně zajímavých a kvalitních věcí.

Paní Rottrová, tak vám přeji ať vám ještě dlouho slouží hlas a zdraví. A budu se moc těšit na ostravský koncert, protože to bude asi nejen pro vás, ale i pro všechny ostatní takový symbolický návrat do dětství.

Ano, do dětství a do mých pěveckých začátků a do Ostravy. Moc se na to těším. Určitě se přijďte podívat.