Simona Mrázová uvede svou hudební pohádku Notesánek a říká: Kdo má písně rád, musí o ně pečovat

Naposledy jsme si spolu povídali, když jsi vydala písničky Ta naša láska pro hlas a klavír s tvými texty a hudbou Jiřího Najvara. Co tě za ty dva roky potkalo a ráda by ses o to podělila?

Děti mi povyrostly, to hlavně. Oba už chodí do školy, takže se s nimi musím učit (úsměv). Jinak hlavní změnou je, že jsem udělala doktorát na Fakultě umění. Co se týká uměleckého života, založily jsme s kolegyněmi Johankou Černohorskou a Lenkou Háčkovou trio Lejosi a zpíváme, jak jinak, soudobou hudbu. Vypíchnu ještě projekt režiséra Davida Kříže Hukvaldské pověsti, který jsme uvedli v rámci festivalu Janáčkův máj. Hudbu zkomponoval Jirka Najvar. No a hádej jakou roli jsem tam ztvárnila?

Nějakou múzu Leoše Janáčka?

Matku.

Ach… Vidím, že ti to rodičovství už zůstalo i v hudební branži.

Ano, a také to mělo svůj vývoj. V roli Barbariny, což byla má první role na jevišti, jsem byla těhotná a také když jsem hrála Donnu Elvíru. No a poté jsem již přešla na role matek, jedna v inscenaci Kytice Pavla Helebranda, poté v autorském muzikálu Kouzelný dopis, v Hukvaldských pověstech, teď v Notesánkovi. Nejspíše mě to dále bude provázet a pak pozvolna přejdu na babičku.

Nedávno jsem tě slyšel v několika písních Markéty Dvořákové a Edvarda Schiffauera na koncertě festivalu Hudební současnost. Tvé podání se mi velice líbilo, zájem o současnou tvorbu tě stále neopustil?

Ne, to už je prostě mojí součástí. Tak trochu cítím povinnost tato díla přinášet na světlo světa. Ráda hledám neokoukané notové materiály. Něco, co posunuje hranice interpretace a kde je možné nacházet nové souvislosti. Tato, dnes už mohu říci, vášeň mě drží už od konzervatoře a nemíním s tím přestat. Nové hudby je nepřeberné množství a stále je co objevovat a přinášet k životu. Příští rok například chystáme s triem uvedení dalších děl pana Schiffauera.

Aktuálně jsi napsala autorskou pohádku Notesánek o klukovi, který ujídal písničkám noty. Inspiroval tě klasický příběh o Otesánkovi?

Ano, je to inspirováno touto známou pohádkou. Náš Notesánek si ale pochutnává na notách známých dětských písní, což už samo o sobě je velká nápověda. Je tak nenasytný, že mu přestane stačit jídlo a z toho ukrutného hladu začne ujídat noty. Děti se mohou těšit nejen na napínavé situace, ale také poutavé vyprávění a poučení.

Zapojí se do Notesánka také dětské publikum? Má pohádka nějaký interaktivní formát?

Ano, také. Bude to záležet i na dětech samotných. Ale jak konkrétně, necháme zatím v tajnosti.

Hudbu k tvému příběhu o notovém nenasytovi napsal dirigent Tom Stanček. V jakém stylu se jeho muzika pohybuje? Uslyšíme i nějaké známé melodie?

Hudba bude velmi rozmanitá. Od různorodých stylizací známých dětských lidových písní přes maminčin kuchyňský swing až po Notesánkův rock. Hudba představení je pohádková i dětsky naivní. Koncipována je pro hráče ze základních škol tak, aby si zahráli a zazpívali začínající i pokročilí hudebníci.

Pro jaké nástrojové obsazení je hudba zkomponována a kdo se ujme jejího ztvárnění?

Představení je zkomponováno pro klavír, violoncello, bicí a šest zpěváků. Na klavír bude hrát Tomáš Stanček. Bicí nástroje Orffova instrumentáře obstará Benedikt Holčák a za violoncello usedne slečna Adéla Schreiberová. Notesánka zpívá Daniel Tomáš, jeho maminku mám na starosti já, vypravěčku ztvární Sylvie Młynarczyková a jednotlivé písničky ztvární Terezie Gilligová, Barbora Vašková a Johana Pazderová. Jako speciální hosty máme v představení děti z Operního studia Bystrouška ze ZUŠ Ostrava–Poruba pod vedením Barbory Dudkové.

Jakou formou bude příběh vyprávěn? Můžeme se těšit na scénické, poloscénické, nebo koncertní provedení?

Jedná se o hudební scénickou pohádku. Inscenačně se o režii postará sehraný tvůrčí tandem režiséra Davida Kříže a Sylvie Młynarczykové, která bude pohádkou diváky provázet.

Každá pohádka má nějaké poslání, co jsi chtěla svým Notesánkem sdělit?

Ráda bych, aby se v dětech už od mala pěstovala láska k hudbě. K naší, lidové, té ryzí, aby se nevytratila. V závěrečném sboru Notesánka se zpívá: Proto kdo má písně rád, musí o ně pečovat, s radostí a láskou zpívat, jako vzácný poklad hlídat… Prostě s muzikou je na světě líp.

To je velká pravda. Všimnul jsem si, žes myslela i na zdravou stravu po malých dávkách. Měla by se podobně opatrně konzumovat i hudba?

Myslím si, že hudby se přejíst nelze. Pokud nám přináší radost a nějaké vnitřní obohacení, tak se jí ládujme dosyta (úsměv).

Jak jsi na tom ty? Už se ti stalo, že bys samou vášní nejraději písničku s prominutím sežrala?

O jéje! Pamatuji si, že jsem byla opravdu zamilovaná do písně Kiss from a Rose od zpěváka Seala. Poslouchala jsem ji v nepřetržité smyčce a znala každý detail písně. Dalo by se říci, že jsem na ní v jednom momentu byla závislá.

Pro jaké věkové publikum je Notesánek určen? Je to příběh, který osloví spíše mladší, nebo starší děti?

Primárně je určen pro malé děti, ale osobně si myslím, že i dospělí by si v této pohádce mohli něco najít. Mně samotné přinášejí dětské příběhy a pohádky radost.

Je to zvláštní, čím jsem starší, tím víc mě pohádky baví. Možná se člověk s přibývajícím věkem čím dál víc vrací do dětství?

Protože v dětství nám ještě svět připadá kouzelný, vše je nové a plné dobrodružství a my ho hltáme. Myslím že v každém z nás ta dětská dušička zůstává i v dospělosti, jen je už zanesená starostmi a ukázněná životem.

Přeju tvé pohádce úspěch a dlouhý život. Noty totiž dokážou naplnit nejen pohádkové bříško, ale i nejedny skutečné uši. Jakou hudbou se nejraději krmíš ty?

Kdybych ti ukázala svůj playlist, tak si řekneš, že je to úplný mišmaš (úsměv). Asi neexistuje žánr, ze kterého by se mi nelíbila nějaká píseň. U mě to ani není primárně o písni, někdy mě zaujme text, někdy rytmus, jindy kousek melodie. Nicméně svou klasickou duši teď naplňuji nahrávkami sopranistky Asmik Grigorian, kterou velmi obdivuji.

Ten playlist by mě fakt zajímal. Asmik si poslechnu, ale můžeš prozradit i víc?

Tak tedy dobrá. Když pominu klasiku, ze které poslouchám převážně operu, pouštím si například píseň Atlantida od Mekyho Žbirky, Tulácký ráno od Nedvědů, Kříž Davida Stypky, The Way We Were Barbry Streisand. Ale zabrousím i do rocku ke Stairway to Heaven od Led Zeppelin či baladě Power of Love od Frankie Goes to Hollywood. Zbožňuju zpěváka Meat Loaf a jeho I’d Do Anything for Love nebo Freddie Mercuryho a jeho píseň This Could be Heaven. Ale užívám si také taneční hudbu např. Armina van Buurena nebo Gigi D’agostina. Mám ráda hlas Franka Sinatry a Arethy Franklin, stejně tak jako některé písně Depeche Mode, Seala, R.E.M a jejich Nightswimming či pecku Bitter Sweet Symphony od Verve. Tímto stylem bych mohla pokračovat další hodiny (úsměv).

Díky za tipy. Prozraď mi ještě, zda na Notesánka přijedou také tvé děti a jaký je jejich vztah k pohádkám…

Jelikož je období nemocí, nemohu to říct stoprocentně, ale budu doufat, že nás bacil přeskočí a přijdou (úsměv). Mé děti na pohádkách vyrůstají, jednak na těch televizních, ale i knižních. Když byly ještě maličké, snažila jsem se jim každý den číst a vklouzávat s nimi do světa fantazie. Dcera už si teď čte sama, momentálně načíná čtvrtý díl Harryho Pottera a syn začíná louskat věty. Ale když jsme na chalupě, tak večer zalezeme do jedné postele a ještě si občas společně čteme.

Premiéra hudební pohádky Notesánek proběhne v rámci cyklu koncertů festivalu Hudební současnost.