Andrea Hlinková před premiérou opavské Bohémy: Pucciniho opera nabízí emoce, které zasáhnou každého člověka

Režírovala jste mnoho známých operních děl. Které považujete pro svůj profesní růst za klíčové?

Mám za sebou celkem úspěšnou kariéru s množstvím krásných operních titulů. Každá inscenace je pro mne důležitá, každá se mne nějakým způsobem dotkne a zůstane mi v paměti i v srdci. Nedá mi to však, abych nevzpomenula závažný operní titul Richarda Wagnera Tristan a Isolda. Dlouho jsem váhala, zda už je ten správný čas, abych se pustila do Wagnera. Moje zvědavost však přemohla strach a díky tomu vznikla nádherná operní inscenace, která je dodnes v repertoáru divadla a já jsem na ni nesmírně hrdá. Naposledy jsem inscenovala na domácí půdě ve Slovenském národním divadle Smetanovu Hubičku, která pro mne byla také velkou výzvou.

Přibližte nám, prosím, kdy jste se poprvé setkala s Pucciniho Bohémou? A jaké to setkání bylo?

Moje první setkání s Bohémou se odehrálo kolem roku 2002, kdy jsem měla možnost jako divák navštívit světovou inscenaci Zeffirelliho Bohémy v Římě. Nikdy nezapomenu na ten emotivní pocit, když jsem zůstala sedět v hledišti jako opařená. Viděla jsem řadu inscenací Bohémy, ať už v moderním, nebo klasickém pojetí, ale pro mne zůstane Zeffirelliho inscenace navždy režijně nepřekonaná. Jako režisérka jsem Bohému poprvé inscenovala v Moravském divadle v Olomouci v roce 2016. A nyní se po pár letech s radostí vracím zpátky do České republiky s oblíbeným titulem v novém kabátě.

Bohéma patří k nejčastějším titulům světového operního repertoáru. Čím si její oblibu vysvětlujete?

Bohéma je Pucciniho nejloblíbenější operou a patří do kmenového repertoáru všech světových operních scén. Paříž, hýřící umělci, velká láska, krutý osud, to je stručná charakteristika děje vykreslujícího lásku chudého básníka Rodolfa k něžné Mimi, které na chvíli spojí náhoda, ale navždy rozdělí její krutá choroba. Pucciniho hudba je fenomenální, plná emocí a krásných melodií. Vložil do ní všechny nejintimnější a nejhlubší emoce, které zasáhnou každého člověka.

Většina diváků posuzuje nová představení na ose moderní – klasické. Jaká je opavská inscenace?

Diváci, kteří znají mé inscenace, vědí, že nejsem žádná kontroverzní režisérka. Nerada se někam zařazuji, ale myslím, že za ta léta jsem se vyprofilovala jako „moderní klasička“. Ctím libreto, nesnažím se jít za každou cenu proti němu. Poslouchám hudbu a řídím se jí, to jsou mé režijní principy. Samozřejmě, že se nebráním aktualizacím, snažím se zpěváky zbavit operního patosu a přiblížit je činohernímu herectví.

Čím se aktuální opavské představení bude lišit od vaší inscenace v divadle v Olomouci?

Pozvání vytvořit novou inscenaci pro Slezské divadlo jsme přijaly se stejnou výtvarnicí Miriam Struhárovou, po vizuální stránce je ale naše koncepce zcela odlišná od olomoucké inscenace. Jediné, co jsme zachovali, je období, ve kterém se Bohéma odehrává.

Čím vás spolupráce se Slezským divadlem zaujala?

Do Slezského divadla přicházím režírovat poprvé na pozvání nového šéfa opery Miloslava Oswalda. Toto nádherné divadlo jsem předtím navštívila pouze jako divák. Atmosféra operního souboru je velmi přátelská a pozitivní, navzdory živelní pohromě, která zasáhla tento kraj krátce před započetím zkouškového procesu. Cítím se zde velmi příjemně a zkoušky probíhají v maximální pohodě a klidu. Tak doufám, že tuto pozitivní energii budou sdílet i diváci, kteří dorazí na představení.

Ve svých inscenacích často akcentujete vizuální a pohybovou složku. Bude tomu tak i tentokrát?

Ano, mám ráda, když opera „žije“ a s ní i operní zpěváci. Samozřejmě v situacích, kdy mi to opera dovoluje, velmi ráda využívám pohybové vyjadřovací prostředky, ať už jde o tanec, nebo další pohybové prvky. V Bohémě využívám ve druhém dějství balet a snažím se i o to, abych trochu rozběhala i sólisty. Opera je pro mne nejkomplexnější umělecký žánr, který v sobě dokáže spojit všechny složky umění.

Dalším typickým prvkem vaší režie bývá důraz na propracovanou hereckou akci. Nabízí Bohéma v tomto ohledu dostatek příležitostí?

Řekla bych, že Bohéma se moc dobře režíruje. Dokonce bych řekla, že Puccini ji narežíroval už v hudbě. Herecké akce jsou detailně propracované zejména v prvním a druhém dějství, kde je mnoho komických akcí, kde se zpěváci a doufám, že i publikum, rozhodně nebudou nudit. To všechno je v kontrastu s tragickým závěrem, kde se snažím o co nejsilnější a nejverističtější emoce, když Mimi umírá obklopená láskou a svými přáteli.

Nedávno jste zmínila, že tato opera je pro vás jedna z nejkrásnějších a nejupřímnějších. Můžete prosím svou myšlenku rozvést? V čem spatřujete upřímnost a krásu Pucciniho díla?

O mně je známo, že jsem milovnicí verismu. Myslím, že za ty roky jej mám pod kůží. Díky tomu, že výborně ovládám italštinu, dokážu souvislostí pochopit jinak a myslím, že mi to velmi pomáhá při režírování veristických děl. Bohéma, Madame Butterfly, Tosca, Turandot, tohle všechno jsou operní tituly, které jsou pro mne symbolem spojení dokonalé hudby s libretem. Pucciniho hudba je založená na melodice a výrazné dramatičnosti. Vyhrocené situace jsou z hlediska emocí tak silné, že zasáhnou každého člověka. A o to v opeře jde především.

V poslední době jste na sebe upoutala pozornost oceňovanými inscenacemi děl Bedřicha Smetany, vzpomeňme například Hubičku a Libuši. Co vás na operách českého mistra nejvíc přitahuje a baví?

Ano, mojí poslední inscenací v Slovenské národní divadlo byla právě Smetanova Hubička. Dílo nádherné, poetické a náročné. Pro operního režiséra je to těžký oříšek. Přestože je příběh velmi jednoduchý, musí se s ním režisér vždy nějak popasovat. Myslím, že jsem z Hubičky dokázala vytěžit maximum, postavila jsem ji do komické roviny. Inspirovala jsem se smetanovskou melodikou, která je pro mne neskutečně krásná a poetická. Cítím v ní silný patriotismus, lásku k přírodě, historii a tradicím. A to mě na ní baví.

Jaké výzvy vás čekají v blízké budoucnosti?

V nejbližší době mne čeká další velká výzva, na kterou se velmi těším. Hned po premiéře Bohémy odcestuji na Sicílii, kde budu režírovat dvě operní jednoaktovky. Mascagniho Sedláka kavalíra a světovou premiéru moderní opery italského dirigenta a skladatele Maria Menicagliho s názvem 12 let po Sedláku kavalírovi. Bude to první uvedení této opery, jejíž příběh se odvíjí po smrti Turrida. Nesmírně se na tuto specifickou a velmi významnou událost těším, protože bude přítomna neteř Pietra Mascagniho i mnoho dalších významných osobností.