Koncert z cyklu Hudební současnost v Opavě: Hudba kreativní a bez zábran

Hudební současnost je festival, který se zabývá produkcí a interpretací hudby aktuální a poměrně nedávné. Hudba dnešní doby často reaguje na přítomné podněty a má tak možnost vyslovit se k věcem, které se bezprostředně týkají našich životů. Cyklus Pěti písní pro mladé muže napsal Petr Hanousek na verše Davida Bátora. Jedná se o drobné reflexivní útvary, které se zamýšlí na pozadí všedních věcí nad smyslem lidské existence. Hanouskova hudba dokonale zachytila intimitu básní pomocí široké škály kompozičních prostředků, mezi nimiž nechyběly lyrické ani ostře disonantní plochy. V excelentním podání mladého barytonisty Theodora Šimáčka a klavíristy Jonáše Doležela cyklus vyzněl jako svého druhu úpěnlivá modlitba za lásku a víru v člověka.

Theodor Šimáček a Jonáš Doležel. (Foto: Jiří Hajduk)

Komponování se věnuje také Hanouskův syn Jan, který nejčastěji píše pro violoncello. Dvě sólové skladby Volání noci a Volání o pomoc zazněly v jeho vlastní energické interpretaci a ukázaly, že stylové postupy metalové hudby, kterými se často inspiruje, tomuto nástroji velice sluší. Skladatelka Markéta Dvořáková napsala své písně Děkuji, že jsi na slova poezie Daniely Džorova Waldhans. Ztvárnění dámského tria ve složení Simona Mrázová, Johana Černohorská a Lenka Háčková bylo znamenité, přestože se jednalo o poměrně rafinovanou kompoziční záležitost. Skladby Dvořákové mají bezprostřední kouzlo a šarm, současně přináší interpretům svou vytříbenou stavbou nejednu cennou zkušenost.

Lenka Háčková, Johana Černohorská a Simona Mrázová. (Foto: Jiří Hajduk)

Bouřlivý ohlas publika měla Divoká suita pro klavír teprve dvanáctiletého autora Lukáše Bátora (nejstaršího syna autora tohoto textu). O komentář jsme požádali Markétu Dvořákovou, která o kompozici mladého skladatele a interpreta uvedla: „Lukášek je kluk mnoha talentů, gejzír nápadů a chrlící sopka. Jeho skladba má čitelnou formu, pevnou stavbu a smysl pro řád. Divoká suita je virtuózní, ale nejde o samoúčelnou technickou exhibici. Všude u něj slyšíme neotřelý a nápaditý obsah.“

Lukáš Bátor. (Foto: Jiří Hajduk)

Emotivní manželskou hádku sehrála sopranistka Johana Černohorská s barytonistou Romanem Vlkovičem v zábavné skladbě Leona Juřici Písně rozvodové. Dílo proslulého hudebního humoristy zachycuje partnerskou rozepři, která pobavila a dokonce i zapojila publikum. Oba interpreti za spolehlivého klavírního doprovodu Anise Razouka scénku bravurně sehráli a předvedli nejen pěvecké, ale i herecké nadání.

Roman Vlkovič a Johana Černohorská. (Foto: Jiří Hajduk)

Hereckými prostředky ozvláštnil svou klavírní kompozici i pianista a skladatel Dominik Fajkus. Jeho Modrý svět těží své jednoduché melodie z mainstreamové populární hudby, Fajkus své hudbě propůjčil i rozmáchle teatrální gesta a ukázal, že své vlastní skladby dokáže zahrát neopakovatelným způsobem.

Dominik Fajkus. (Foto: Jiří Hajduk)

Velmi zajímavou skladbu představil další klavírista a skladatel Václav Kramář. Jeho Pythagorovo veto zaznělo v podání autora a houslistky Veroniky Mičkové. Dílo upoutalo intelektuálním námětem, který ve spojení s nápaditou nepravidelnou rytmikou a živelně koncipovaným houslovým partem, vyzněl velice vitálně a progresivně.

Veronika Mičková. (Foto: Jiří Hajduk)

Jedním ze zlatých hřebů koncertu byl písňový cyklus Chytrosti skladatele Edvarda Schiffauera na slova Archiméda, Alberta Einsteina, kolektivu autorů České akademie věd a Vladimira Iljiče Lenina. Schiffauer je vedle Juřici dalším autorem, který dokáže bezprostředně rozesmát obecenstvo. Jeho humor není nikdy povrchní, zato je hravě vynalézavý a mírně pichlavý. Důmyslně a promyšleně zacílený od prvotního užaslého úsměvu k pochopení ironické nadsázky a absurdity lidského bytí. O znamenité pěvecké ztvárnění se opět postaraly dámy Simona Mrázová, Johana Černohorská a Lenka Háčková. Jejich citlivá, rozpustilá a osobně angažovaná interpretace by si zasloužila i kvalitní zvukový záznam.

Skladatel Edvard Schiffauer děkuje zpěvačkám za jejich přednes. (Foto: Jiří Hajduk)

Ukázkou řízené improvizace dua Dominik Fajkus (klavír) a Jan Hanousek (violoncello) koncert dospěl ke svému závěru. O ten se ovšem postaral až Jan Dvořák, který zahrál na ukulele rozpustilou swingovou písničku kořeněnou nádhernou rytmickou improvizací a stylovým zpěvem. Ideální tečka za koncertem, který představil zřejmě nejširší žánrový rozptyl, který se na Hudební současnosti zatím objevil.

Jan Dvořák zahrál na ukulele. (Foto: Jiří Hajduk)

Je dobře, že se vedle sebe začínají objevovat skladby pracující s postupy klasické, populární, jazzové, rockové i metalové hudby. Vrstevnatá dramaturgie dnešnímu divákovi svědčí, vždyť přítomnost je ze dne na den jiná a neuchopitelná. O vlídném přijetí všech skladeb uvedených na koncertě, kterým provázela kultivovaným slovem Markéta Dvořáková se svou dcerou, svědčil i intenzivní potlesk publika.

Festival Hudební současnost se otevírá čím dál víc žánrové a stylové pluralitě dnešní nevyčíslitelné produkce. Svým způsobem koncert potvrdil, že hudba, která se nehraje v komerčních rádiích, je často mnohem zajímavější a zábavnější. Měřítkem skutečné kvality není počet zhlédnutí a emotikonů, ale radost z kreativity bez jakýkoli zábran.