Ivana Ambrúsová před premiérou ostravského Šarlatána: Mám příležitost se na jevišti pořádně vyblbnout

Jako rodilá Slovenka pocházíte ze Šuran v Nitranském kraji. Jak vzpomínáte na svůj rodný kraj?

Na svůj rodný kraj vzpomínám jen v tom nejlepším, ale kvůli vzdělání jsem se v patnácti přestěhovala do Bratislavy.

Jaké byly vaše první hudební krůčky? Chtěla jste být odjakživa zpěvačkou, nebo to přišlo postupně s přibývajícím věkem?

Jako dítě jsem začínala v kostelním sboru, kde mi zpěv přirostl k srdci a rozhodla jsem se začít navštěvovat ZUŠ v Šuranech, kde jsem studovala hru na housle. Až poté jsem se rozhodla pro zpěv.

Operní zpěv jste pak vystudovala na konzervatoři v Bratislavě. Jak na tuto životní etapu vzpomínáte?

Hahaha… nejlepší období mého života. Konzervatoř v Bratislavě jsem navštěvovala velmi ráda, ale bohužel jsem neměla štěstí na pedagoga, který by mně osobně vyhovoval.

Co vás přivedlo do Ostravy? Dostalo se vám tohle město pod kůži?

Právě v Ostravě na mě čekal ten pravý pedagog, u kterého jsem začala studovat. Ostravu miluju! Cítím se tady jako doma.

Na Fakultě umění Ostravské univerzity jste absolvovala sólový zpěv u profesorky Elišky Pappové. Byly to pro vás roky, na kterých můžete stavět i dnes? Na co ráda vzpomínáte?

Rozhodnutí studovat na Fakultě umění byla ta nejlepší volba v životě! Paní profesorka Pappová mě naučila vše, co mi umožnilo být tam, kde právě jsem. Bez jejího vedení a trpělivosti bych se zpěvu zřejmě nikdy nevěnovala. Budu jí nadosmrti vděčná. Nejvíc vzpomínám na to, jakou pro nás byla oporou… byla to taková naše maminka a stále je!

Ze zkoušky opery Šarlatán. (Foto: Martin Popelář)

Příští rok to bude deset let, co jste se stala členkou operního sboru Národního divadla moravskoslezského. Zdá se vám to dlouhá doba nebo to uteklo jako voda?

Neskutečně to uteklo! Jen díky vaší otázce vím, že jsem tady už 10 let (smích).

Jak se vám ve sboru s prestižní pověstí žije? Nacházíte zde prostor pro pochopení a seberealizaci?

Sbor opery NDM je fantastický, pan sbormistr si zakládá na výběru kvalitních zpěváků. Ano, nacházím zde velkou podporu od kolegů. Velké díky patří nejen panu sbormistrovi, ale také Jakubovi Kleckerovi, který mi dal příležitost ukázat se i jako sólová zpěvačka.

Diváci vás opravdu mohou vidět také v sólových rolích. Připomeňme alespoň opery Ohnivý anděl, Osud, Triptych, Jullietu nebo Tajemství, kde hrajete hospodskou tak skvěle, jako byste tu práci skutečně dělala! Je to možné?

No to si pište, že je to možné! V hospodě jsem skutečně pracovala (smích).

Tak jsem to trefil! Váš zpěv mne zaujal i v šestinotónové opeře Aloise Háby Přijď království Tvé, což mne přivádí k domněnce, že se nebráníte žádné legraci či experimentu… Přitahuje vás současná hudba?

Současnou hudbu miluji a obdivuji. K této hudbě mě přivedl již zmiňovaný sbormistr Jurij Galatenko a po těchto zkušenostech vím, že mě už nic nepřekvapí. Je to tvrdá práce!

Úplně nejvíc jste mne před pár lety oslovila jako jedna z dívek v úžasné opeře Svadba kanadské autorky Anny Sokolovic. Jak na tuto divokou a nespoutanou rozlučku se svobodou vzpomínáte?

Krev, pot a slzy. Bylo to to nejtěžší nastudování v mém životě, ale určitě to stálo za to! Musíte uznat sám (úsměv).

Ze zkoušky opery Šarlatán. (Foto: Martin Popelář)

Rozhodně uznávám. Pro mě to byl největší operní zážitek desetiletí. Ale zpět do současnosti. Čeká vás opera Šarlatán od Pavla Haase. Brněnského skladatele, který byl umučen v koncentráku během 2. světové války a který to mohl dotáhnout opravdu hodně daleko. Ještě než se k němu dostaneme, neodpustím si otázku, máte ráda jeho bratra, herce Huga Haase?

Bude to znít možná trochu hloupě, jméno samozřejmě znám, ale bohužel jsem nebyla políbena jeho hereckým umem. Je třeba to napravit (úsměv).

Zeptal jsem se proto, že jsem ho jako dítě neměl rád a jeho osobitému a nadčasovému herectví jsem přišel na chuť teprve v dospělosti. Něco podobného bych asi zažil s hudbou jeho bratra Pavla, která dětskému uchu jaksi určena není. Jak se vám zpívá/hraje jeho opera Šarlatán?

Je to náročné dílo, ale po hudební stránce zde můžeme najít i líbivé melodie, se kterými se v tomto hudebním stylu až tak často nesetkáte. Některé mi doslova připomínají hudbu z pohádek.

Ve své době (opera byla premiérována v dubnu 1938) zažil Haasův Šarlatán velký úspěch a nebýt války, mohl se stát velkou senzací. Jak moc podle vás tohle dílo „zestárlo“? Má potenciál oslovit podobně i nynějšího diváka?

Pod režijním vedením Ondřeje Havelky jsem si jistá, že osloví každého (úsměv).

Čím je Haasova opera zajímavá? Co vás na ní baví a jaké výzvy konkrétně vám přináší?

Tady se musím opět vrátit k režii. Celé dílo je pojato komicky, takže mám i příležitost se na jevišti pořádně vyblbnout.

Ze zkoušky opery Šarlatán. (Foto: Martin Popelář)

Ondřej Havelka v Národním divadle moravskoslezském už před časem inscenoval komickou operu Bílý pán aneb těžko se dnes duchům straší. Z toho, co říkáte, se zdá, že pan Havelka ani jako režisér neztrácí smysl pro humor. Jak se představení pod jeho vedením vyvíjí?

Přesně tak! Mám pocit, že režie Ondřeje Havelky nemá hranice. Vždy je to fantasticky vymyšleno do posledního detailu. Zkoušky jsou samozřejmě velmi náročné, protože, jak jsem již říkala, je to velký perfekcionista a řeší každý detail.

Hudební nastudování připravil Jakub Klecker, kterého dobře znáte. Jako bývalý šéf opery v NDM uvedl mnoho vynikajících inscenací. Vypadá to, že jste v dobrých rukou…

To samozřejmě jsme! Už ve čtvrtek 10. října se o tom budete moci sám přesvědčit. Srdečně zvu nejen vás, ale i čtenáře deníku Ostravan!

Díky za milé pozvání. Vaše nadšení je doslova nakažlivé. Máte vy vůbec někdy trému?

Samozřejmě se těším. Vždy mám radost, když můžeme předat vše, co jsme tady za zavřenými dveřmi lidem připravili (úsměv). A tréma? To je co?