Jan Kunze vydal sbírku Potom zhasni a říká: Při tom všem zmaru žijeme ve světě, kde stále stojí za to žít

Čtenáře tvé nové knihy asi na první pohled zaujme velmi zvláštní obraz na obálce. Kdo je jeho autorem?

Autorkou je malířka a intermediální umělkyně Radka Bodzewicz. Jako kurátor výstav výtvarného umění jsem v neustálém kontaktu s výtvarníky. S Radčinou tvorbou jsem se setkal před dvěma lety a okamžitě mě zaujal její eklektický styl, který jí umožňuje vytvářet díla bohatá na různé významové vrstvy. Vytváří svůj vlastní komplexní vizuální jazyk, který reflektuje její zájem o široké spektrum kulturních a filozofických témat, která rezonují i ve mně. Ve své tvorbě se inspiruje koncepty kosmogonie, rituály a archetypy, které se objevují napříč civilizacemi a epochami. Přesně mi to sedlo k tématům textů mojí nové knihy, tak jsem ji oslovil a ona souhlasila.

Grafické zpracovaní knihy a sazbu si vzal na starost Michal Puhač. V knize se nacházejí i jeho vlastní ilustrace. To je pro mě novinka. V nakladatelství Perplex měl tuto práci vždy na starost grafik Jan Gřešek. Kdy se to změnilo a jak se ti spolupracovalo s novým grafikem?

Nakladatelství Perplex už s Michalem Puhačem spolupracuje několik let. Dalo by se říct, že má Perplex už nějakou dobu dvorní grafiky dva, jsou jimi právě Michal Puhač a Jan Gřešek. Michalovy ilustrace v Potom zhasni vlastně inspiračně vycházejí z použité malby Radky Bodzewicz, jen to nemusí být na první pohled zřejmé.

Nyní pojďme ke sbírce samotné. Je rámovaná určitou dočasností a zjištěním, že tedy sbohem mládí a všechno je najednou jinak a jinde a náš svět se hroutí a proto je třeba žít opravdověji tady a teď. Mám pocit, že u tebe došlo k jakémusi vystřízlivění, že tvá poezie je najednou více bolestná, více opravdová, více nahá. Ubylo frajerství a gest. Chápu to správně?

Moje starší texty jsou občas reflektovány jako provokující poezie vycházející z amerických beatniků. Ve skutečnosti to ale nikdy nebylo mým primárním záměrem. V podstatě jsem vždy psal o tom, co jsem zažil, viděl, slyšel a jak jsem žil, tak jako autoři beat generation. Současná poloha je každopádně mnohem vážnější. Ano, je v tom určité vystřízlivění ze světa a lidské společnosti. Když k lidem a světu přistupujete s otevřeným srdcem, tak to asi musí nutně vyústit určitým rozčarováním. Vždyť se stačí rozhlédnout kolem sebe, člověk by si myslel, že v roce 2024 bude lidstvo mnohem dál, starat se o planetu, spolupracovat, rozvíjet se a nejen válčit, ničit a řešit své sobecké zájmy.

Už samotný název sbírky Potom zhasni ve mě evokuje určitý zmar a konec něčeho, co jsme tak důvěrně znali a čemu jsme věřili. Co se stane pak? Usneme a vstoupíme do nové fáze života?

Pro mě je v tom obsažena spíš jakási pomíjivost a konečnost. Cyklická povaha života. Zhasnutí světla můžeme chápat jako metaforu pro ukončení určité fáze. Podobně jako u starých filozofií, které reflektují konec každé věci, vyjadřuje Potom zhasni smíření, ať už jde o konkrétní situaci, civilizaci, nebo život jako celek.  Pozor, rozhodně nejde o rezignaci, je nutné se pořád snažit, abychom dělali pozitivní věci a minimalizovali negativitu kolem sebe. Při všem tom zmaru je to pořád krásný svět, ve kterém stojí za to žít!

Všiml jsem si, že většina tvých básní v nové sbírce je ve druhé osobě jednotného čísla. Například báseň s názvem Zajiskření prchavé radosti: Říkam ti / buď šťastný dokud to jde / protože nakonec přiletí zářivá kometa a všechno smete/ vypukne válka nějakých zakomplexovaných idiotů/ parta laboratorních krys vymyslí vir… Oslovuješ takto čtenáře? Člověka, který je někde venku v tomto podivném světě a bloudí? Nebo oslovuješ přímo sám sebe?

Tahle změna je v mých nových textech asi dost patrná, protože už mě na ní upozornilo více lidí. Dříve se texty týkaly vice mě jako lyrického subjektu, teď jsou témata obecnější, dotýkají se všech, a tím pádem oslovují spíše čtenáře. Je to přirozená transformace, nikdy jsem svoje texty příliš nepitval, takže kdybych na to nebyl upozorněn, tak si toho asi možná ani nevšimnu.

Děkuji za vysvětlení. V dalších básních se zase vyskytují lidé, kteří nějakým způsobem selhali a možná stále selhávají. Všichni ti falešní hráči, jidášové, hrdinové naší doby i slušný jedinec. O kom jsou tyto básně?

Není třeba za těmi texty hledat konkrétní lidi. Jde spíš o archetypální postavy, které tady vždycky byly, jsou a budou.  Ostatně myslím, že každý si v tom stejně někoho najde. Čas má obrovskou výhodu, že všechno odhalí, lidé se nedokážou přetvařovat roky.  Nakonec stejně zjistíš, kdo za co stojí. Nevím přesně, jak to Karel Čapek řekl, ale bylo to nějak takhle: Kdo je férový, ten byl férový vždycky. Kdo se otáčel podle větru, ten se točil i dřív. Kdo si myslí, že teď je jeho chvíle, ten vždycky myslel jenom na sebe. Dobrá sonda jsou sociální sítě a veřejný prostor obecně, kdo má v sobě dobro, ten nepíše špínu, nehejtuje, neubližuje. Kdo má v sobě nějaké zlo, tak se neubrání tomu, ho občas propustit ven, i když třeba jen na internet.

Poslední báseň z tvé nové knížky má název Konec konců a podle mě je to jedna z tvých nejlepších básní. Máš pravdu v tom, že nemůžeme žít v iluzi, že někdo za nás vyřeší všechny naše problémy, a odplouvat do fantazie. A zapomenout na svět kolem sebe prostě nelze.Tvůj recept je jasný. Můžeme dělat jen to jediné a sice snažit se být lepší, laskavější, soucitnější. Až tady nakonec přistanou andělé nebo mimozemšťané, aby nám zvěstovali náš konec, tak můžeme říct, že jsme se snažili a bojovali a milovali a to už za to stojí. Honzo, ta báseň je geniální v tom načasovaní a uchopení této selhávající reality a také dává jasné poselství a je určitým východiském pro další přežití lidské společnosti. Je to láska, laskavost, soucit. Mám tedy dvě otázky? Proč se tak zásadní hodnoty jako láska, laskavost a soucit z tohoto světa tak rychle vytratily? A můžeš našim čtenářům prozradit, na jakém místě a jak dlouho vznikala poslední báseň z tvé nové knížky?

Děkuji! Jsem rád, že sis toho textu všimnul. Je totiž pro knihu naprosto zásadní, protože přes všechno to špatné a malé kolem nás zase do hry vrací naději. Bez té se nedá žít! Univerzální odpověď na to, proč se vytrácí láska, ti nedám, ale mám pocit, že v tom hraje roli zaměření současného světa na úspěch a ego, zbožšťování lidí, kteří vůbec nejsou a nemohou být morálními vzory. Všechny texty vznikly v posledních čtyřech letech, od roku 2020 do 2024. Většinou dost podobným způsobem. Nejdřív vznikla črta, základ a pak jsem text dodělával, samozřejmě i proškrtával. Stejně to bylo i u Konec konců.

Jan Kunze. (Foto: archiv Jana Kunzeho)

Velmi ti děkuji a přeji tvé nové knize mnoho čtenařů. A nyní ještě několik otázek ke tvému novému působišti a povolání. Už nějakou dobu žiješ a pracuješ v Galerii UFFO a v Centru současného umění EPO1 v Trutnově. Já osobně mám právě na toto město úžasné vzpomínky z festivalu Open Air festival Trutnoff, který založil dramatik a prezident Václav Havel. I když mnohé z nich byly a dosud jsou zahalené v mlze alkoholu. Inu devadesátky. Clawfinger, Faith No More, Suicidal Tendencies aj. Pro mě je Trutnov v podstatě legendárním městem alternativní kultury. Jak se ti tedy líbí v tomto podivuhodném městě?

Trutnov je dobré město k životu. Všude kolem něj, v bezprostřední blízkosti, je nádherná krkonošská příroda. Má krásné historické a sevřené centrum, vstřícně fungující instituce i radnici. Pro mě osobně bylo velkým a krásným překvapením, že je tak spojeno s Václavem Havlem. Jak jsem z druhé strany republiky, z toho našeho Slezska, tak jsem to vůbec netušil. Hrádeček je jen pár kilometrů za městem, a právě tady v Trutnově je i pivovar, kde Havel přikuloval a inspiroval se pro napsání slavné Audience. Ten étos je pořád cítit a pro mě je důležitý. Nedávno jsme na Hrádečku s Jáchymem Topolem četli Havlovy texty. Bylo to magické!

V Trutnově existuje i další veliky festival, a sice Obscene Extreme zaměřený na extrémní metalovou hudbu. Festival je veganský a vegetariánský a pořadá ho již 25 let fanoušek a hudební nadšenec Čurby Urbanec. Navštívil jsi někdy tento festival? Podle některých lidí je to prý očistná lázeň. Já se tam v příštích letech chystám.

Ty trutnovské hudební festivaly jsou kapitola sama pro sebe, je jich tady hned několik, rock, punk, metal, a areál Bojiště je snad nejlepší festivalový prostor v České republice. Vysoké vzrostlé stromy, kousek do centra i do přírody. Na Obscene Extreme jsem nikdy nebyl, ale baví mě, jak jeho bizarně oblečení fanoušci vždycky zaplní město. Letos jsem byl pouze na legendárním TrutnOFF Open Air, kde jsem měl autorské čtení. Až budeš v Trutnově, tak se určitě ozvi.

Na křtu své nové knížky v opavském Klubu Art jsi zmínil, že v Trutnově nejsou vůbec žádní básníci. Tomu se snad ani nechce věřit. Pátral jsi opravdu všude? Co třeba v kulturním podzemí?

Spíš jsem je zatím asi nepotkal. Trutnov je kulturně velmi zajímavé a nabité město. Nejde jen EPO1, UFFO nebo festivaly. Děje se tam toho tolik, že se to ani nedá stíhat. Zdá se mi, že je nějak víc komunitně sevřenější. Už jsem v Trutnově poznal spoustu skvělých lidí, a to nejen z kulturní sféry, jen na ty básníky jsem zatím moc nenarazil. Každé město má svoje dobré i špatné časy, Trutnov má zrovna ty dobré. Jestli na to nemá nějaký vliv Krakonoš a ty jeho hory…

Vraťme se zpět ke knize a k literatuře. Kde všude představíš svou novou knihu? Chystaš sérii čtení po celé republice? Kde všude tě čtenáři mohou vidět?

Knihu jsme zatím uvedli na dvou místech. Na literárním festivale Lunapark v hlavě, který se konal v UFFO Trutnov, kde ji pokřtil Jáchym Topol, a pak na festivale Bezručova Opava. Další uvedení Potom zhasni proběhne v Praze v sobotu 9. listopadu na lodi AVOID Floating Gallery zakotvené na Náplavce. Další čtení se chystají. Knihu budu mi s sebou samozřejmě i na koncertech Munroe a Kofe-inu a moc rád ji představím kdekoliv, stačí se ozvat a přijedu.

Co chystáš v roce 2025? Máš nějaké plány, nebo raději neplánuješ a necháváš věcem volný průběh?

Je toho hodně. Pravděpodobně vydám písně ze sólového hudebního projektu, na kterých spolupracovala spousta přátel hudebníků. Mám rozepsanou cestopisnou novelu. V EPO1 i UFFO chystáme několik krásných výstav. Máme roztočenou parádní rokenrolovou skladbu s Kofe-inem. A jako každý rok bych rád vycestoval do nějakých zajímavých zemí, asi to bude zase Afrika. Poslední roky mě to tam táhne.

Co bys popřál všem lidem do dalších let, máš nějaký speciální vzkaz pro čtenáře Ostravanu?

Žijeme v nádherném světě plném krásy. Života a dobrodružství je tam venku, kolik chcete, jen musíte koukat pořádně kolem sebe a chtít to vidět. A taky, buďte dobří, milí a otevření, pomáhejte, je to jediná cesta, jak tenhle svět udělat alespoň trochu lepší.