Move Fest Ostrava 2024 neopouští entusiasmus ani touha kultivovat lásku k pohybu

Festivalový program oficiálně otevřelo představení s názvem Where, které vzniklo v rámci projektu 42+PEOPLE známého pražského souboru 420PEOPLE. Jeho dva hlavní aktéři, Helena Arenbergerová a Václav Kuneš, sami sebe s nadhledem řadí mezi ,,zralé interprety“, tedy ty, jejichž aktivní kariéra přesáhla pomyslnou hranici tanečního mládí. Intimní, křehký, dojemný i vtipný duet, který se pohybuje na hranici mezi blízkostí a nekonečnem, umístili pořadatelé festivalu do suterénního sálu Domu kultury Poklad, kde bylo možné vystavět charakteristickou scénografii ohraničenou dvěma zrcadly, jež kopíruje studio Maiselovka – domovský prostor souboru na pražském Starém Městě.

Z představení Where. (Foto: Kamil Hauptmann)

Druhý den festivalu dal příležitost nejmladší generaci tanečníků v rámci komponovaného večera Fresh Dance, který se konal na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Sešli se na něm posluchači tří uměleckých institucí – Janáčkovy konzervatoře, Konzervatoře Duncan Centre v Praze a Hudební a taneční fakulty Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, aby sdíleli svou aktuální choreografickou a interpretační práci a rovněž diskutovali o tématech, která v současné době považují za nejpalčivější. Z konzervatoře mohli diváci dále pokračovat do Komorní scény Aréna a zhlédnout reprízu inscenace YOLT – You Only Live Twice, které je nositelem prestižní slovenské divadelní ceny Dosky. YOLT je výsledkem kolaborace choreografa Manuela Rondy a slovenského uskupení Tanečno, kteří prozkoumávají zvrácenou dynamiku společnosti, její lačnost po moci i bezmocnost v chaosu. Daří se mu to zejména díky brilantním pohybovým a hereckým výkonům čtveřice performerů a jedné hudebnice, kteří dokáží skvěle balancovat na hraně syrovosti a absurdního humoru.

Z předstvení YOLT – You Only Live Twice. (Foto: Kamil Hauptmann)

V rámci dramaturgické linie pro nejmladší diváky se během třetího festivalového dne odehrály ve Studiu G hned tři reprízy loutkové miniaturky Louskáček – Zeleninový balet. Za půlhodinovou okouzlující show jako z časů starých loutkářů stojí česko-ruský Kolektiv Borshch (Darija Gosteva a Anastázia Dobrodinská), který do hlavních roli Čajkovského slavného baletu obsadil talentovanou zeleninu. Ve světlech svíček se nejvíce vyjímal elegantní česnek, svůj okamžik slávy si však zaloužil i zázvor, celer nebo patizon.

Z představení Louskáček – Zeleninový balet. (Foto: Kamil Hauptmann)

Program dne pokračoval na alternativní scéně Divadle loutek, kde se svým work-in-progress projektem Bója (Up the Shade) vystoupila dvojice slovenských performerů Katarína Matúšová a Lukáš Bobalík. Jejich společná pohybová tvorba a práce na inscenaci vychází z katatymně imaginativní psychoterapie, během níž došlo k odkrývání citlivých a zranitelných koutů duše, starých ran i strachů, které se v souladu s festivalovým tématem oba tanečníci rozhodli konfrontovat a pokud možno opustit. Výsledkem je hravý i hloubavý duet, který z velké části využívá možností partnerského tance a práce s rekvizitami.

Cenami ověnčený projekt Mikrosvěty Jazmíny Piktorové a Sabiny Bočkové učaroval už mnohým dětským i dospělým divákům na českých i zahraničních scénách. Fascinace nejmenšími předměty, z nichž lze poskládat celý svět, se stala základem pro interaktivní inscenaci, během níž se diváci (zejména tedy děti) pod vedením dvou tanečnic a jednoho hudebníka aktivně podílejí na objevování, obdivování a pečlivém instalování nejrůznějších mikro-věcí, které se nacházejí nejen na jevišti, ale i v předsálí divadla či v hledišti. Důraz na zapojení všech smyslů vychází ze studií dětského vnímaní a prožívání, kterému tvůrčí tým věnoval dostatek času ještě před samotnou premiérou. I díky to dokázal malé diváky zcela vtáhnout a udržet si jejich pozornost i u téměř hodinového formátu představení.

Z představení Mikrosvěty. (Foto: Kamil Hauptmann)

Tentýž den se po změně programu způsobené zranění jedné i interpretek představil ostravskému publiku vynikající francouzský tanečník a artista Yann Szuter, který ve svém sólovém představení Something Wants to Collapse využívá své dvě dominantní pohybové disciplíny – techniku break dance (či obecně street dance) a novocirkusovou techniku cyrwheel (neboli velkého kruhu, který se používá při cvičení a tanci na zemi). V téměř hodinovém ,,dialogu s gravitací“ – jak svůj Yann Szuter nazývá – balancuje umělec na pomezí hlubokého zamyšlení a odlehčeného humoru, přičemž předvádí virtuózní taneční i akrobatické výkony.

Z představení Something Wants to Collapse. (Foto: Kamil Hauptmann)

Závěr jedenáctého Move Festu Ostrava patřil dvěma inscenacím, které již stačily posbírat ohlasy laické i odborné veřejnosti a zařadit se mezi kriticky úspěšné počiny. Prvním z nich je etuda pro lidské tělo, lidský hlas a pět van. Vnorená, komorní a přesto intenzivní počin nezávislé divadelní skupiny Odivo, vytahuje z hlubin lidské nevšímavosti nesnadné téma péče o nemocné a umírající členy rodiny. Tanečnice Lívia Mendez Balážová svým tělem zhmotňuje osobní zpověď mladé ženy, starající se o prarodiče i onkologicky nemocnou matku, a svou technickou i výrazovou brilantností dokázala přikovat diváky k sedadlům a spolu s hudebníky ze slovenské skupiny Myši na poli vytvořit všeobjímající, a přitom drásající prostor, ve kterém nikdo nezůstal nezasažen.

Z představení Vnorená. (Foto: Kamil Hauptmann)

Druhým bodem poslední části festivalu se stala novocirkusová show Les v podání švédského souboru Right Way Down. Šest akrobatů a performerů z různých koutů Evropy, které spojuje studium na stockholmské cirkusové škole, dalo dohromady inscenaci založenou na disciplíně zvané handbalancing (tedy balancování ve stoji na rukou). Inspirovali se procesem zrodu a rozkladu, neustálou proměnou a vývojem v přírodě i nemilosrdností přírodních zákonů. ,,Obyčejný stoj“ na rukou přitom posunuli na zcela jinou úroveň – koordinované balancování ve skupině, kaskádovité pohyby nebo experimentování s pozicemi mimo osu.

Z představení Les. (Foto: Kamil Hauptmann)

Ani v nové dekádě své působnosti Move Fest Ostrava neslevil ze svých aktivit, co se týče budování, propojování a podpory taneční komunity ve svém domovském městě. Součástí festivalového programu tak byly workshopy a neformální diskuze s interprety, společná setkání a párty, ale také možnost zapojit se do interaktivních a imerzivních projektů. V budově Fakulty umění na Černé louce byla po čas festivalu přístupná unikátní instalace Radiomaton kanadských autorů Marie Béland a Simon Laroche. díky které se návštěvníci mohli stát součástí vytváření dezinformací a manipulativních zpráv. Svůj projekt městské intervence s názvem Suitecaseboaring přivezl do Ostravy kolektiv tYhle. Zájemci z řad veřejnosti i profesionálních tanečníků se mohli zúčastnit workshopu a poté se stát aktéry krátkých vystoupení v městským veřejném prostor, během nichž hrály hlavní roli – jak už název napovídá – kufry.

Suitcaseboarding v centru Ostravy. (Foto: Kamil Hauptmann)

Jak bylo vidno, svým styčným tématem ,,opouštění“ Move Fest Ostrava rozhodně nenastolil atmosféru lítosti či nostalgie. Právě naopak. Vyzdvihl potřebu hledat v náročných situacích pozitivní záchytné body a různé možnosti řešení, občas i v protikladu k většinovému smýšlení. Tento přístup ostatně ukázal i v praxi: v nelehké situaci podpořil jak slovenské umělce a jejich boj za otevřenou kulturu, tak obyvatele regionu postižené povodněmi. Festival nyní stojí na prahu nové dekády a tak můžeme jen doufat, že ho do budoucna neopustí inspirace ani síly.