Dvojjazyčná inscenace Romea a Julie: Zásadní milník v česko-polských vztazích a skvělé moderní divadlo

Dvojjazyčný název inscenace je zde zcela namístě. Na jevišti se sice odehrává příběh jedné z nejslavnějších mileneckých dvojic, jenže mateřským jazykem Romea je polština a Julie mluví česky. Ne však zcela, občas oba promluví řečí svého partnera, které i rozumí.

Je to událost, která se v kulturní historii Těšínska ještě neudála. První přeshraniční premiéra. První společný počin Polské scény a České scény Těšínského divadla v Českém Těšíně v koprodukci s Divadlem Adama Mickiewicze v Cieszyně. V Shakespearově dramatu se nejen prolíná jazyk polský i český, ale účinkují v něm herci Polské a České scény.

Z inscenace Romeo a Julie. (Foto: Karin Dziadek)

Režie se ujal přední polský režisér Konrad Dworakowski, hraje se v polském překladu Józefa Paszkowského a českém Jiřího Joska, syntézu obou překladů v jedné inscenaci připravila Martyna Lechman, výpravu a kostýmy navrhla Marika Wojciechowska.

Na jevišti stojí v pozadí široká stěna sestavená z posuvných panelů, nad kterou je ve středu balkon se zábradlím. Za průhledem vzniklým odsunutím krajního, z pohledu diváka levého panelu, prosvítá bicí jazzová souprava, a živá hra na ni je hudebním podkresem mnoha situací. Vysoko na balkonem je zavěšeno pulsující velké rudé srdce s černými skvrnami po celé ploše. Po obou stranách balkonu jsou pak velkými písmeny napsaná jména rodů: Monteki a Capulet. Prostor před stěnou se podle situace proměňuje v ulici před domem Monteků nebo Capuletů, případně v prostor před palácem každé z obou rodin.

Z inscenace Romeo a Julie. (Foto: Karin Dziadek)

Režisér Konrad Dworakowski pracuje s textem jako s předlohou pro scénickou báseň. Herce vede k projevu obsahujícímu prvky klasické činohry, znakového, pohybového i tanečního divadla, performance, v případě Macieje Cempury, představitele Romea, i akrobacie. Režisér vyžaduje dynamiku jak v mluveném projevu, tak v pohybu. Atmosféra, kterou režisér záměrně buduje, je plná emocí a hlavně agresivity. V dramaturgicko-režijní koncepci pak režie pracuje vedle hlavního motivu lásky souběžně i s motivem všudypřítomné smrti spřádající své sítě kolem všeho, co se dotýká života hlavních protagonistů.

V tomto režijním uchopení rozhodně nejde jen o romantický příběh veronských milenců. I velké, nad veškerým děním zavěšené rudé lidské srdce tu občas pohasíná, a jeho zář bledne. Originální atmosférotvorný světelný design vše významně podtrhuje.

Z inscenace Romeo a Julie. (Foto: Karin Dziadek)

Představení začíná situací, ve které se na ulici v přítmí scény střetne mládež z obou rodin, scénický pohybový obraz pojetím tak trochu připomíná srážku dvou skupin divokých, velmi agresívních šelem. Blýskají se a sviští tu meče, ruce hereček a herců připomínají smrtonosné spáry a tlapy s ostrými drápy. Nahoře na balkoně se zatím neúčastně protahuje Julie.

Postupně atmosféra houstne, je zde mnoho náznaků násilí, téměř žádný z dialogů mezi postavami neproběhne vestoje, všechno je v neustálém pohybu. Pohyb je také občas symbolický, je v něm sdělováno vnitřní citové rozpoložení.

Jednotliví herci pronášejí svoje repliky ilustrované občas téměř baletními prvky. Například když Julie má odpovědět na snahu její matky zahájit s dcerou dialog, odpoví na výzvu služky, aby konečně vyslyšela volání matky po dceři, tím, že napřed nebere matku na vědomí, a nakonec sedící matku obejde kruhem, pomalým krokem s pohrdáním v obličeji, aby se nakonec ohlásila slovy: Jsem zde. Vzájemný vztah ne zrovna bezproblémový nelze snad lépe vyjádřit.

Z inscenace Romeo a Julie. (Foto: Karin Dziadek)

Představitel Romea Maciej Cempura se publiku představí v akrobatickém výstupu na stolní desce, ve kterém nechybí kotouly, stojky ani přemety. Při pověstné balkónové scéně zase publikum vidí hercův velmi náročný fyzický výkon v poloze zavěšeného těla na kovové konstrukci balkónu s prvky gymnastiky vysoké úrovně. Cempurův herecký výkon lze označit za vrcholný, dominující všem ostatním.

Barbora Sedláčková jako Julie nepůsobí v žádném případě jako romantická naivka, je to na první pohled přemýšlivá a zásadová dívka s velmi pevnou vůlí. Její vřelá věrná láska k Romeovi je projevována v pasážích plných tanečního pohybového projevu, jednou z nekrásnějších scén je například seznamování obou milenců v mlčenlivém dialogu vzájemných něžných tělesných doteků, letmých pohlazení, který končí vzájemným objetím. Barbora Sedláčková odpovídá svému hereckému partnerovi zcela vyrovnaným hereckým výkonem.

Pani Capuletová v podání Małgorzaty Pikus je sebestřednou a necitlivou matkou. Její stříbřitý šat a arogantní účes charakter postavy doplňuje. Juliina otce Capuleta hrál v premiéře Miroslav Liška. V jeho podání jde místy sice o citlivého otce, pravá tvář se však projeví v prudkém agresívním výbuchu nevole vůči Julii při odmítání Parise coby manžela. Tato rodičovská dvojice působí o něco málo výrazněji než rodiče Romea v podání Martyny Bracy a Bogdana Kokotka, což je ale dáno i mírou textu.

Z inscenace Romeo a Julie. (Foto: Karin Dziadek)

Velmi výrazný výkon odevzdává Tomasz Władysław Przybyla v roli Tybalta, stejně jako Jakub Wyszomirski coby Merkucio. Spolu s nimi ještě Tomasz Kłaptocz v rolích Laurenta, Abrahama i Baltazar patří k těm nejvýraznějším mezi ostatními.

Také Kryštof Malec jako Paris a Adam Milewski v roli Benvolia přesně plní požadavky kladené na představitele obou postav. V podání Barbary Szotek-Stonawski je postava Marty, komorné Jujie, sice přísnou, ale i velmi oddanou a věrnou společnicí.

Také Tomáše Hábu si publikum zapamatuje z jeho herecké kreace hlavně v roli sluhy roznášejícího pozvání do domu Capuletů, přičemž je přepaden a zesměšňován Monteky. Jak on, tak ostatní účinkující mají za úkol odehrát více postav v průběhu představení.

Z inscenace Romeo a Julie. (Foto: Karin Dziadek)

Inscenace dlouho zůstane v paměti diváků hlavně díky celkovému působení v rovině naprosto současného divadla a originálního, velmi osobitého režijního uchopení Konradem Dworakowskim.

Nejde v žádném případě o klasickou činohru s hlubokými psychologickými ponory, odehrávanými v rovině realisticko–psychologického herectví, ale o moderní divadlo znaku, symbolu a metafory, výtvarné, hudební i taneční, jehož emocionální působení je od začátku až do konce zdrojem těch nejsilnějších citových zážitků. A občas pulsující, hasnoucí a znova se rozjasňující srdce podtrhuje bolest i krásu lásky, toho nejvzácnějšího daru, kterým může člověk obdarovat člověka.

*

William Shakespeare: Romeo i Julia / Romeo a Julie. Překlad: Józef Paszkowski a Jiří Josek. Scénografie: Marika Wojciechowska. Hudba: Piotr Klimek. Videoprojekce: Rami Shaya. Režie: Konrad Dworakowski. Premiéra Polské scény a České scény Těšínského divadla se odehrála 27. října 2024 v Divadle Adama Mickiewicze v Cieszyně.