Balady s hudbou Zuzany Lapčíkové zahájily novou éru ostravského baletu

Taneční drama Balady s živou hudbou a zpěvem Zuzany Lapčíkové  uvedl soubor baletu Národního divadla moravskoslezského v premiéře 19. září. Libreto napsala Zuzana Lapčíková společně s choreografkou a režisérkou inscenace Hanou Litterovou. Autorky čerpaly z lidových balad, písňových příběhových skladeb, a vytvořily dílo, kterém po světové premiéře na scéně Národního divadla v Brně získalo řadu prestižních cen: bylo vyhlášeno českou baletní inscenací roku, získalo Cenu za autorské dílo v rámci Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby 2008 a Cenu Sazky a Divadelních novin za režii a choreografii v kategorii taneční umění. Zuzana Lapčíková byla  za hudbu k baladám nominována na Cenu Alfréda Radoka 2006.

Ostravskou inscenací Balad byla zároveň zahájena další éra v historii ostravského baletu NDM, neboť byla uvedena již pod vedením nové šéfky baletu, choreografky a taneční pedagožky Lenky Dřímalové.

Příběh Balad je velmi dramatický, plný lásky a vášně. A jak bývá často v lidových baladách zvykem, končí tragicky. Pro vyjádření děje tanečním pohybem je však libreto velmi nosné, plné možností k projevu emocí řečí těla.

Základní linka příběhu je docela jednoduchá: nevěsta, která se těší na svatbu se svým milovaným, se těší na milostné splynutí v manželském objetí. Její matka však zjistí, že snoubenec její dcery je jí nevěrný již před svatbou. Ženichova milenka se navíc objeví mezi svatebčany, a nakonec ji i svého manžela přistihne nevěsta při milování ve stodole. Děj pak při různých zpětných ohlédnutích do osudů protagonistů příběhu spěje k tragickému konci.

Oblékat folklór do baletního hávu je ošidné

Zuzana Lapčíková a Hana Litterová dobře vědí o ošidnosti jevištního zpracování folklorní látky. Oblékat lidovou píseň do divadelního hávu, přenášet ji na jeviště, to sebou nese řadu nástrah. Je nutno říci, že přes všechnu, a dá se říci, nejvyšší kvalifikaci se ani tyto dvě autorky nevyhnuly zbytečnému ilustrování textu lidové písničky pantomimickým předváděním toho, o čem se v písni zpívá. Jde však o záležitosti ojedinělé, a pokud se jednotliví herci-tanečníci v těch okamžicích, o kterých je řeč, více soustředí na vyjádření vnitřních pocitů jednajících postav, bude nedostatek minimalizován.

Zejména na představitele hlavních postav je kladen velký nárok v oblasti činoherního herectví, neboť se nejedná o čistě balet, ani o moderní výrazový tanec, ale inscenace je postavena v duchu syntetického tanečního divadla.

Juliánu, matku nevěsty,  hrají a tančí v Olga Borisová-Pračíková v alternaci s Lucií Skálovou. Kateřinu, dceru Juliány a nevěstu představuje Barbora Kaufmannová v alternaci Chiara Lo Piparo, Jana, ženicha Kateřiny hraje a tančí Michal Lewandovski v alternaci s Vladimírem Vašků a Marinu, Janovu Milenku, ztělesnily Giulia Benotti a Petra Kováčová. Všichni vyjmenovaní naplnili svůj herecký a taneční projev energií a emocemi v takové míře, že se publikum nedokáže ubránit dojetí i nadšení. Kontakt s hledištěm však zdárně navazují i všichni ostatní účinkující.

Choreografka Hana Litterová vychází z lidových tanců, které jsou ve zlomcích předvedeny v původní podobě, případně z jejich tradičního zpracování známého z vystupování folklorních souborů odvozuje taneční projev postav v okamžicích stylizovaného zpracování vnitřních emocí.

Hudba by si zasloužila vydání na CD

Vrcholné uznání zasluhuje hudební složka inscenace. Kvarteto ve složení Zuzana Lapčíková (cimbál, zpěv), Josef Fečo (kontrabas), Otto Hejnic v alternacích s Kamilem Slezákem nebo Milošem Dvořáčkem a saxofonista Michal Žáček zastupovaný také Štěpánem Flagarem nebo Petrem Kovaříkem hrají úpravy lidových písní pro jazzový kvartet způsobem, který zasluhuje vrcholný obdiv, a sama hudební složka si jistě zasloužila vydání na zvukovém nosiči. Do svých hudebních knihoven by si jej zcela jistě s radostí zařadili folkloristé i milovníci  jazzu.

Inscenace Balad v ostravském provedení si zcela jistě zasluhuje podobně vysokého počtu repríz, kterého se dočkala v Brně, kde se hrála více než třicetkrát.